Nepokojné Turecko
Asi dle očekávání se Evropský parlament na svém červnovém plenárním zasedání zabýval také aktuální situací v Turecku. I v Čechách jsme mohli ve zprávách nebo na internetu zaznamenat informace o tom, že je Turecko zmítáno nepokoji, pravděpodobně největšími za jeho moderní existenci.
Snad jenom krátké přiblížení pro ty, co se mezinárodní situaci příliš nevěnují. Moderní Turecko bylo Atatürkem po první světové válce založeno jako sekulární stát, Armáda v něm dostala navíc i zvláštní úkol být strážkyní Atatürkova odkazu, tedy být strážkyní demokracie a právě i zmíněné sekularity. Změny v této islámské zemi byly provedeny, jak jinak než, rozkazem. Ze dne na den bylo zakázáno nošení tradičního oděvu, používání původního, tedy arabského písma a zákaz se týkal i veřejných náboženských projevů.
Cílem všech těchto opatření bylo odvrácení Turecka od jeho sousedů směrem na východ a přiklonění se blíže k Evropě. To se mu také vcelku povedlo. Je dlouholetým velmi významným členem Severoatlantické aliance a také asi nejdelším žadatelem o členství v EU. O jeho členství a o tedy zda vůbec Turecko do EU patří či nikoliv se vedou dlouhé a někdy i bouřlivé debaty. Jak tady celou situaci sleduji, tak se obávám, že tím věčným žadatelem i zůstane, protože odpor proti jeho vstupu je příliš silný a jisté kulturní rozdíly příliš významné.
Zřejmě i tento odmítavý postoj Evropy vedl v Turecku k nárůstu islamismu a v posledních dvou volbách jasně zvítězila současná vládnoucí strana hlásající návrat k tradicím, obnovující určité islámské prvky, byť z pohledu islámských režimů pouze velmi decentně. Navenek je Turecko stále sekulárním státem.
Současná vláda měla zpočátku velmi výraznou podporu, postupně se však začala negativně projevovat nejen špatná ekonomická situace, ale i některé velmi razantní a silové kroky premiéra Erdogana. Možná se na celkové nespokojenosti občanů podepsala i rezonance arabského jara. Každopádně tento mix nakonec do ulic Istanbulu a dalších tureckých měst přivedl tisíce demonstrantů pod záminkou záchrany jednoho z istanbulských parků. Evropský parlament reaguje tak, jak je pro něj příznačné. Většina vystoupení k tomuto tématu je poznamenána naší optikou demokracie a lidských práv, tj. optikou evropských hodnot. Parlament bohužel ani tentokrát není ochoten připustit, že na poměry v Turecku nelze nahlížet s bruselskými brýlemi.
místopředseda oblastního sdružení
předseda poslaneckého klubu EP
