15. února 2012
Bravo premiérovi za odvahu, že nepodepsal
Za šest let budeme slavit 100 let od vzniku Československa. Po několika staletích bylo obnovení státnosti a svrchovanosti českého národa vyvrcholením snah mnoha generací předků o samostatnost. V průběhu dalších desetiletí bylo Československo opakovaně atakováno snahou zahraničních mocností dostat ho do své mocenské sféry vlivu.
Nemůžeme zapomenout na rok 1968, srpnovou invazi vojsk států Varšavské smlouvy a následný postoj naší politické reprezentace, která podepsala v Moskvě okupační podmínky. V paměti by měl zůstat i březen 1939, kdy v Berlíně podepsal prezident Hácha vznik protektorátu, či ještě předtím září 1938, kdy v Mnichově čtyři evropské mocnosti podepsaly Mnichovskou dohodu, která byla následně přijata naší vládou (nikoli Národním shromážděním, jak bylo podle Ústavy nutné) a čsl. zástupce podepsal i protokol o nových hranicích.
To jsou historické milníky naší země a právo hodnotit činy našich bývalých politiků patří dnes již spíš historikům než občanům. Občané dnes spíše hodnotí podpisy politiků současných. Když před pár dny na neformálním zasedání Evropské rady odmítl slíbit svůj bezvýhradný podpis pod budoucí smlouvou o fiskální unii náš premiér Nečas, snesla se na jeho hlavu vlna kritiky, úšklebků a posměšků. Naši domácí eurohujeři, lokajové zahraničních mocností a přizdiplížiči použili slovník hodný 50. let minulého století. Přitom český podpis připojený ke konečnému znění úmluvy až po jejím definitivním znění, podpořený eventuálně referendem a doprovázený současným zavedením eura, nic na postavení ČR nemění. Zavedení eura tu navíc v dalších 3 - 5 letech nehrozí, zato na existenci eura třeba za dva roky si vsadí málokdo.
V novodobé historii českého státu proto vypadá postoj premiéra ČR výjimečně odpovědný až statečný. Zatímco spousty jiných politiků pod nátlakem situace i politiků dalších zemí podepsalo, Petr Nečas v souladu se svým svědomím ne. Pro nás, ale i pro politiky ostatních států to může být poznání, že Česko nezastupují jen politici, kteří, když se na ně zatlačí, tak vždy cokoli podepíšou. I kdyby zcela náhodou, a tomu ani nevěřím, neměl v tomto nepodpisu náš premiér pravdu, tak v každém případě prokázal obrovskou míru statečnosti.
