Jan Skopeček Články

Pokud chceme nastartovat Česko, je třeba větší radikálnější změna. Na tu ale nemáme spojence

(Lidové noviny) Větší hospodářský růst by Česku přinesla jen výrazná proměna ekonomiky, kterou ale za nynější politické konstelace nelze očekávat, uvádí místopředseda sněmovny Jan Skopeček (ODS) v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Bylo ze strany prezidenta republiky rozumné otevírat téma přijetí eura ve chvíli, kdy nás čekají eurovolby, přičemž pro ně to tématem není? O kroku by mohli rozhodnout domácí politici, ti vládnoucí to ale ve svém programovém prohlášení nemají…
Trochu se usmívám, když někdo volá po zahájení debaty o potenciálním přijetí společné evropské měny. Ta debata totiž běží velmi dlouhou dobu, a kdo chtěl, tak se jí už roky účastní. Česká národní banka (ČNB) a ministerstvo financí produkují každoročně společnou zprávu o plnění maastrichtských kritérií a sladěnosti naší ekonomiky s eurozónou.

Za druhé pak míním, že dělat z eura v tuto chvíli politické téma číslo jedna je chyba. Euro je zástupný problém, který odvádí pozornost od naléhavějších starostí České republiky. I řada ekonomů, kteří se staví k přijetí eura příznivě, říká, že máme poměrně mnoho jiných strukturálních, ekonomických problémů zapříčiňujících ekonomický nerůst, respektive vyhlídky na slabý růst.

Otázka měny nám určitě růst nezajistí. Koruna není tím, co nás brzdí, a zároveň země, které přijaly euro, se díky tomu nestaly ekonomickými tygry. Ti, kdo se snaží euro hystericky tlačit, ve skutečnosti nemají žádnou ideu, co s naší ekonomikou provést, aby dokázala znovu viditelně růst.

Lidovky.cz: Když jsme spolu hovořili před rokem o konsolidačním balíčku, řekl jste o návrhu Pirátů ohledně vstupu do předpokoje eurozóny, tzv. systému ERM II, že je „padlý na hlavu“...
Jsem proevropský v tom smyslu, že si přeji, aby spolu evropské země co nejvíce spolupracovaly a odstraňovaly vzájemné bariéry a překážky. Na současném způsobu evropské integrace mi vadí, že se děje takzvaně salámovou metodou. Ti, kteří chtějí dojít k nějakému cíli, se bojí ho otevřeně pojmenovat, protože vědí, že by neměli dostatečnou voličskou, respektive společenskou podporu. A tak nám cestu k cíli dávkují po malých krůčcích, abychom nevnímali, kam vlastně směřujeme.

Přesně v tomto duchu vidím návrhy na vstup do systému směnných kurzů ERM II, což pro Česko nemá jakýkoliv ekonomický benefit. To by mělo smysl jedině tehdy, pokud by bylo dáno jasné datum našeho vstupu do eurozóny. Pak bychom v předpokoji eurozóny, v systému ERM II, měli strávit jen nezbytnou dobu, tedy dva roky. Nejde ani tak o to, že bychom snad nebyli schopni udržovat kurz koruny v daném pásmu, ve kterém se smí pohybovat. Koruna je stabilní měnou.

Problémem je ale například podmínka vstupu do bankovní unie. Byť to nepožadují zakládající smlouvy, tak si to Evropská unie vynutila například v případě Chorvatska. To by pro ČR byla jednoznačná ztráta: ČNB by přišla o významnou část svých pravomocí, co se třeba dohledu nad dcerami zahraničních bank působících v ČR týče. Navíc bankovní unie zatím čeká na svou definitivní podobu, přičemž hrozí, že z fondů pojištění vkladů jedné země se budou sanovat dluhy v méně zdravých bankovních systémech jiných zemí.

Lidovky.cz: Argumentem Hradu je, že bychom měli usilovat o zařazení do elitního klubu zemí, které euro mají. Je to ale opravdu výběrová společnost?
Nejsem fundamentalista. Kdyby nastala chvíle, že by pro nás přijetí eura bylo jednoznačně výhodné – koruna by byla brzdou ekonomického rozvoje, nebyli bychom schopni dělat rozumnou měnovou politiku –, tak já bych dogmaticky na koruně netrval. V takové situaci se ovšem ani zdaleka nenacházíme. Přínosy přijetí eura jsou zejména mikroekonomického charakteru a jsou výrazně převáženy náklady a riziky, které jsou zpravidla makroekonomického rázu.

Proč jsem opatrný k rychlým krokům, které navrhuje právě třeba pan prezident, je mimo jiné to, že eurozóna se od našeho vstupu do Unie dramaticky proměnila, a to v negativním směru – zejména v souvislosti s dluhovou krizí. Přestalo platit základní pravidlo, že daňový poplatník jednoho státu neručí za dluhy daňového poplatníka jiného státu. Naopak se ukázalo, že i ekonomicky méně rozvinuté země byly nuceny sanovat dluhy států, kde životní úroveň byla vyšší. Tím se začal eurozónou šířit morální hazard, že dluhy, které lidově řečeno nasekám, vždycky někdo zaplatí.

Lidovky.cz: Často zaznívá, že jsme se závazali přijmout euro v roce 2004 společně se vstupem do EU. Bylo by podle vás nyní namístě znovu uskutečnit referendum?
Je pravda, že zde onen závazek byl a lidé o něm hlasovali. V realitě ale téma eura nebylo před referendem hluboce diskutováno a vnímáno. Hlasovali jsme tehdy o tom, jestli se chceme přiřadit do západního klubu zemí, které tehdy Evropskou unii tvořily. Euro tématem referenda nebylo. Připomněl bych, že závazek nemá časové ohraničení, tedy je pouze na nás, kdy ke kroku přistoupíme. Že na nás nikdo tlačit nebude, ostatně v jednom rozhovoru pro české médium kdysi potvrdil i nyní již bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Nejsem příznivcem referend, jsme zastupitelská demokracie. Nikdy bych nehlasoval pro všeobecné referendum, jak navrhují například poslanci z SPD. Nicméně pokud by se jednalo o jednorázové referendum k euru, přičemž by byla jasně definovaná otázka, tak bych se nijak zvlášť nebránil. Připomenu, že ODS vedla před jedněmi evropskými volbami petici pro korunu, která po referendu k tomuto tématu volala.

Lidovky.cz: Nepřehlušuje debata o euru tu o vysoké míře inflace?
Do nějaké míry určitě. Dobrá zpráva je, že data ohledně inflace se zlepšují, zdražování zpomaluje. To je dobře, neboť inflace je ekonomické zlo a strašák, se kterým musíme bojovat. V ČR jsme byli vždy zvyklí chovat se zodpovědně a mít nízkou míru inflace. Máme to s trochou nadsázky řečeno v naší DNA od chvíle, kdy česká koruna vznikla zásluhou Aloise Rašína. Ten ji totiž pomocí kolkování oddělil o rakousko-uherské měny, která podléhala silné inflaci.

Lidovky.cz: Jenže vše zdražilo poměrně výrazně a zboží nezlevňuje, ale jen zdražuje z vysoké základny pozvolnějším tempem. Je to skutečně důvod k radosti?
Vysoká míra inflace, kterou jsme prožili, je něco, co bychom neměli opakovat. Kromě dlužníků je takové období nevýhodné úplně pro všechny. Nesmíme opakovat chyby v hospodářské politice, které za vysokou mírou inflace stály.

Vezměme si poučení, že za chyby v hospodářské politice se platí, byť třeba ne okamžitě. Západní svět se rozhodl pro období velmi levných peněz – někdy dokonce záporných úrokových sazeb.

Překročili jsme základní poučku centrálních bankéřů, a sice že centrální banky nenakupují vládní dluhopisy a nepomáhají financovat vládní sektor. Zapomněli jsme, že pokud nalévání peněz do ekonomiky není na druhé straně spojené s růstem produktu, tak nevyhnutelně vede k vysoké inflaci. V době covidu jsme si zavřeli značnou část ekonomiky a naopak lidem posílali peníze – nemohlo to dopadnout jinak.

Lidovky.cz: Minulý rok se hodně zmiňoval pojem stagflace, tedy kombinace vysoké inflace a stagnace hospodářského růstu. Máme už to nejhorší za sebou?
Vyléčit inflaci bez ekonomické recese, takový příklad v dějinách těžko najdete. Problém české ekonomiky jsou dlouhodobě nízká tempa růstu. Není to jen inflace, co nás brzdí, máme strukturální problémy. Jako jediná země v Evropě jsme se ještě nedostali na předcovidová čísla, co se ekonomické úrovně týče. Čekat, že zmizí inflace a díky tomu zažijeme nadprůměrný ekonomický růst, je podle mě příliš optimistické. Tak to nebude, musí se přidat strukturální změny.

Lidovky.cz: Národní ekonomická rada vlády (NERV) přišla s balíkem opatření na podporu růstu ekonomiky. Co by bylo za vás ideální implementovat a co je reálné stihnout?
Odlišme, co by ekonomika potřebovala a co navrhuje NERV. Naprosto souhlasím s experty, kteří říkají, že Česko potřebuje druhou transformaci – myšleno s malým t. Nestačí dílčí parametrická opatření. Ta určitě přijímejme, pokud pro ně nalezneme politickou shodu v Poslanecké sněmovně a pokud mohou v některém ze sektorů něco zlepšit. Ale pokud bychom chtěli nastartovat Českou republiku, tak to je na větší systémovou změnu. K tomu by ale bylo zapotřebí jiné složení politické většiny v parlamentu, než je nyní.

Lidovky.cz: Váš stranický kolega, ministr financí Zbyněk Stanjura, se na počátku tohoto roku nechal slyšet, že velké reformy již nelze od této vlády očekávat…
Nemá smysl chytat se navzájem za slovíčka, ale přiznejme si otevřeně, že stávající koalice je tvořena pěti stranami a ty jsou poměrně odlišné. V té ekonomické rovině na straně ODS stojí částečně TOP 09, naopak STAN a Piráti mají dost rozdílný přístup. Ovšem ani opozice není státotvorná a nelze se s ní v dlouhodobých tématech počítat. Tedy v současné situace zkrátka není reálné očekávat velkou, radikálnější změnu.

Co se materiálu od NERV týče, já ho nezatracuji: s některými jejich návrhy souhlasím, některé považuji za rozumné, ale politicky neprosaditelné v současnosti a s další částí buď nesouhlasím, nebo jsou tak obecné, že nemohou nic změnit.

Lidovky.cz: Co byste z návrhů viděl jako potřebné?
Sám osobně se účastním pracovní skupiny, jež se věnuje liberalizaci zákoníku práce, který je velmi rigidní. Chceme uvolnit ruce zejména zaměstnavatelům, kteří tahají za kratší konec provazu. Délka propuštění zaměstnance a náklady na tento krok jsou v mezinárodním srovnání v ČR jedny z nejvyšších vůbec.

Na první pohled to vypadá, že je tedy situace alespoň výhodná pro zaměstnance. Když to ale promyslíme do konce, tak je v takové situaci zaměstnavatel demotivován přijímat kohokoliv nového a třikrát si to rozmyslí. Řeší se to pak outsourcingem (zajišťování služeb, které by firma mohla provádět interně, prostřednictvím externích dodavatelů, pozn.red.) a jinými typy smluv než standardním zaměstnaneckým poměrem. Tedy je to v konečném důsledku nevýhodné pro všechny.

zavřít ×

Je zde také například návrh hovořící o tom, že by bylo účelné využít peníze ležící na transformovaných penzijních fondech. Tyto cesty určitě hledejme. Souhlasím i s regulováním a lepším přehledem dotačních mechanismů. Já bych dotace nejraději rušil, nicméně pokud o nich budeme mít dobrý přehled – jaké všechny existují, kolik přes ně proteče peněz a s jakým efektem –, tak je to určitě krok správným směrem. Například tato opatření lze stihnout do konce volebního období zavést a pomohla by. Ale přiznejme si, strukturální reformy to nejsou.

Lidovky.cz: Co se trhu práce týče, zaměstnanecké odbory silně nadzvedla ze židle možnost výpovědi bez udání důvodů. Nicméně máme jako stát na to, abychom se o rychle propuštěné v období, než naleznou novou práci, postarali? Často se dává za příklad dánský model.
Slepé kopírování příkladů ze zahraničí, zvlášť u trhu práce, který vychází z historického a kulturně-ekonomického podhoubí dané země, nedává žádný smysl. Samozřejmě se lze inspirovat. Nikdo se u nás každopádně nechce vrátit do dob roboty, jak absurdně říká dnes asi bývalý předseda odborových svazů Josef Středula (odborový předák mezitím skončil ve funkci předsedy kvůli neplacení členských poplatků, pozn.red.).

Výpovědi bez udání důvodů neznamenají, že daný člověk skončí druhý den takzvaně na dlažbě. To je karikatura. Pokud bychom měli tento typ výpovědi, pak je namístě, aby byla společně s ní poskytnuta vyšší míra odstupného. Diskutujme o tom, jak vysoká má být. A zároveň si připusťme, že i dnes k situaci dochází, jen si zaměstnavatel musí vymýšlet umělé důvody – například organizační změnu.

Lidovky.cz: A ty návrhy, které jsou k ničemu?
No například konstatování, že potřebujeme více prevence ve zdravotnictví, abychom vynakládali méně peněz na léčbu. Tak to je jasné úplně všem, jen je potřeba odvahy zavést ve zdravotnictví finanční motivace pro pacienty. Nikdo také nezpochybňuje usnadnění uplatnění se na trhu práce dětem, které odcházejí z dětských domovů. Musíme se o to snažit všichni, kteří jsme měli to štěstí vyrůstat v plnohodnotné rodině, nicméně že by zrovna toto mělo patřit do reforem ekonomického charakteru?

Dále třeba radikální zkrácení povolovacích lhůt – zní to krásně takto napsané, lhůty nám velmi brzdí jak malou soukromou, tak velkou infrastrukturní výstavbu. Nicméně všichni víme, jak složité bylo dojít ke kompromisu u liberalizace stavebního řízení. Momentálně je podle mého soudu nereálné jít nad rámec tohoto kompromisu.

Lidovky.cz: Několik návrhů se týká školství, které se momentálně nachází v neblahé situaci, co se platů nepedagogických zaměstnanců týče. Neměla by toto být oblast, na kterou se vláda zaměří prioritně?
Školství je rozhodně oblast, s níž je potřeba udělat velmi mnoho. Rozdělme finanční stránku a celkově kvalitu vzdělávání. Pokud se v poslední době bavíme o školství, tak řešíme výhradně finance. Vůbec nedebatujeme kvalitu a jaké výsledky naši studenti mají v mezinárodním srovnání.

Pročítal jsem nedávno studii věnující se tomu, kolik procent žáků opouštějící základní školy má schopnost porozumět psanému textu. Výsledky mě vyděsily. S tím se nedělá nic a je to velká chyba. Míra vzdělanosti v ČR je určujícím faktorem pro to, jak se u nás bude žít a jaký bude právě onen ekonomický růst v budoucnu.

Měli bychom začít úroveň vzdělanosti, respektive kvalitu vzdělávání vůbec nějak systematicky měřit, neboť prvním záchytným bodem, kde dokážeme výsledky srovnávat celoplošně, ale i směrem do historie, je v současnosti až maturita na střední škole.

Lidovky.cz: A co se financí týče?
Existuje taková všeobecná představa, že ve školství chybí peníze. Přitom za posledních zhruba šest let se vynakládané finance zdvojnásobily. Za tu dobu se ale nezdvojnásobila výkonnost české ekonomiky. Velká část peněz byla využita na projekt inkluze, ke kterému – v tomto konkrétním provedení, ne myšlence jako takové – mám celou řadu výhrad. Peněz ve školství není málo, ale nejsou využity efektivně. Plně však souhlasím, že platy nepedagogických zaměstnanců, jako jsou školníci či kuchařky, jsou nízké.

Lidovky.cz: Jste lídrem kandidátky Spolu pro podzimní krajské volby ve Středočeském kraji. Jak chcete porazit současnou hejtmanku Petru Peckovou (STAN)?
Dobrým programem a smysluplnými projekty, které posunou Středočeský kraj dopředu. To voličům představíme. Chci vést pozitivní předvolební kampaň. Krajská rada (STAN, ODS, Piráti a TOP 09, pozn.red.) odvedla mnoho práce – například co se dopravy týče. Radní pro tuto oblast Karel Bendl (ODS) zařídil významné investice do infrastruktury, náměstek hejtmanky Pavel Pavlík zase výrazně přispěl k velkým investicím v krajských nemocnicích. V tomto se nemáme za co stydět a budeme v příštím období určitě na mnohé navazovat.

Celý náš rozhovor se věnoval ekonomickým tématům. V souvislosti s tím míním, že Středočeský kraj má větší potenciál, než jaký momentálně využívá. Některé záležitosti je potřeba vykonávat dynamičtěji, rychleji, pečlivěji. Tak, abychom ve srovnání s dalšími kraji vynikali. Tak to bývalo, co se týče Středočeského kraje dříve, nyní se musíme dívat spíše do jižních Čech (zdejším hejtmanem je Martin Kuba z ODS, pozn.red.).

Náš kraj sousedí s Prahou a mnoho lidí se k nám z hlavního města stěhuje. Tomu musíme přizpůsobit infrastrukturu: nejen silnice a veřejnou dopravu, ale i školy. V rychle rostoucích okresech, jako je Praha-východ či Praha-západ, je velký přetlak studentů například na střední školy. V těchto regionech se musí zvýšit kapacita, ale musí se změnit i studijní programy, aby se více přizpůsobily reálné poptávce.

Témat je však mnoho: Středočeši by podle mě neměli mít důvod vyhledávat zdravotní péči v Praze, ale v kvalitních nemocnicích na území našeho kraje. Naše nemocnice, co se kvality týče, na to mají a musíme do nich dál investovat. Ale i ty zmíněné silnice: každý, kdo chce přijet do hlavního města z celé ČR, tak musí jet skrze náš kraj. Takže musíme masivně investovat do silnic a budovat obchvaty.

Lidovky.cz: Rozumím, že se nechcete konkrétně vymezovat, nicméně STAN se na té celonárodní začal vymezovat právě vůči ODS a panu premiérovi. A oni tak činí v rámci předvolební kampaně mimo jiné do krajských voleb…
Opravdu nechci radit hnutí STAN, jaké PR mají volit, ale myslím, že jim nová dryáčnická rétorika nepomáhá a spíše oslabuje vládu jako takovou. Marketing je v politice určitě důležitá stránka věci, ale pokud chybí obsah, tak to žádné PR, a ještě k tomu negativní, nemůže zachránit. Proto chceme mít jako koalice Spolu pro krajské volby věcný, konkrétní, pozitivní program.

Lidovky.cz: Není důvod k panice kvůli poslednímu průzkumu společnosti Kantar, kde má ANO téměř 40 procent?
Paniku nepociťuji, byť mě samozřejmě aktuální výsledky preferencí netěší. Ve zbývajícím období musí vláda, respektive celá koalice, srozumitelně doručit svým voličům konkrétní změny, kvůli nimž nás voliči volili.