Ivo Strejček Články

Co signalizují výsledky voleb do Evropského parlamentu?

Účast

1. výrazně nižší účast (než obvykle nízká) ve volbách do EP signalizuje absolutní nezájem voličů o tuto instituci. Nezajímá je, nic jim nepřináší, nezjednodušuje jim život – spíše naopak.
2. Minimální účast ještě více izoluje Evropský parlament (a další evropské instituce) od okolního světa.
3. Voliči potvrzená zřetelná izolace ještě více snižuje význam této instituce – poslanci EP budou sice ještě silněji volat po posílení svých pravomocí (a tedy svého zdánlivého významu), ale činnost parlamentu se bude omezovat na hlasování o nepodstatných problémech
4. Nízká účast ukazuje, že voličům je „bruselské vládnutí“ lhostejné či s ním dokonce nesouhlasí

Úspěch protestních uskupení

1. Vyjadřuje hlubokou nespokojenost voličů s výkonem politiky po léta prováděným tu pravicovou, tu levicovou politickou silou
2. Voličům nejde o změnu v EU (ta je vůbec nezajímá), ale přejí si změnu domácí politiky
3. Politické strany neobhajují zájmy svých voličů, ti své zklamání promítají do hledání jiných uskupení, do kterých vkládají své naděje
4. Výsledky voleb do EP tak doporučuji nahlížet jako možnou předzvěst změn na politické scéně v národních volbách v jednotlivých členských zemích EU – ne ve smyslu levice za pravici či naopak, ale ve smyslu nástupu nových formací
5. Je proto na místě se ptát, zda-li jde o protestní volbu protestních uskupení či zda nejde o viditelnoupředzvěst střídání vyčerpaných a omšelých politických subjektů za politická uskupení nová

Může pomoci „nějaká reforma" EU?

1. Nemůže, neboť se k ní hystericky hlásí stále titíž politikové a jejich politické strany, které již mají za sebou řadu „reforem“. Všechny byly neúspěšné, neboť nikdy nebyly myšleny vážně. A proto právě těmto lidem už voliči rádoby reformu neuvěří.
2. Jde o stále stejná klišé: více práce, více konkurenceschopnosti, více hospodářského růstu, více sociálních jistot a s tím vším spojené volání po „více Evropy“ a „hlubší integraci“. To si voliči (jak je vidět) nepřejí. Oprávněně nevěří, že jim jakási Evropská unie může jejich přání splnit, když vzdálené byrokratické vládnutí je příčinou současných útrap části evropského kontinentu.
3. Politické elity členských států EU neříkají, že se EU musí zásadně transformovat směrem k rozvolnění, směrem k návratu pravomocí národním parlamentům. Nic takového neříkají, protože právě tito politikové to ani říci nemohou. Celá desetiletí podporovali bujení bruselského centra, kdo by jim to tedy ještě věřil?
4. K hlubokým reformám musí dojít na národních úrovních, prostřednictvím voleb do národních parlamentů. Dokud si tento fakt voliči neuvědomí a skutečné a zásadní změny nevynutí volbou, k žádným důvěryhodným a především nezbytným změnám nedojde.
5. Je ale možné, že hluboký nezájem o volby do EP a úspěch stran kritických k současnému směru evropské integrace, jsou důkazy skutečnosti, že pohár trpělivosti voličů se naplňuje.