Jsem zvyklá říkat, co si myslím
Na posledním, sedmnáctém místě kandidátky ODS do Poslanecké sněmovny je sedmatřicetiletá právnička, maminka dvou dětí a exposlankyně JUDr. Ivana Weberová. Nad šálkem kávy jsem jí položil několik otázek k jejímu působení v dolní komoře.
Ivano, stala ses nechtěně mediální celebritou po tahanicích při sestavování krajské kandidátky ODS do Parlamentu ČR. Co tomu říkáš?
Snad jen to, že takový mediální zájem jsem ani nevyvolala, ani si ho nepřála. Samozřejmě to pro mě bylo hodně nepříjemné, nicméně když mi reportéři z různých médií volali, nemohla jsem mlčet o pravých příčinách toho, proč mě kolegové ze Semil a Liberce nechtěli na kandidátce a chovali se tak, jak se chovali. Asi to není úplně diplomatické, ale jsem zvyklá říkat, co si myslím.
Co ti vlastně nejvíce vyčítali?
Já jsem vlastně žádný relevantní důvod nezaznamenala. Pravým důvodem jsou mé kritické názory na některé představitele ODS v regionu. Domnívám se, že kritika byla oprávněná a změny v naší regionální organizaci jsou nevyhnutelné. To jde pochopitelně ruku v ruce s tím, že nás musejí reprezentovat důvěryhodní lidé, kteří ve volbách dosahují úspěchů.
Ještě chci říct, že mne velmi mile překvapilo, jak razantně a jednoznačně se za mě jablonečtí kolegové postavili, když kvůli mně nakonec i opustili jednání regionálního sněmu. Vážím si také podpory grémia a výkonné rady ODS, do situace aktivně zasáhli, ačkoli jsem je o to nežádala, ani jsem to nečekala.
Co tě nejvíce překvapilo v Parlamentu po tvém nečekaném zvolení v roce 2010?
Těch věcí bylo víc, ale asi to je celková těžkopádnost a neefektivnost práce sněmovny a na druhou stranu také obrovské množství přijímaných zákonů. Možná největším a zároveň nejnepříjemnějším překvapením bylo chování některých poslanců. Například se bavíš s kolegou z jiné strany o nějakém problému, máte v mnohém společný názor na konkrétní věc a on pak najednou přijde do sálu a mluví a hlasuje úplně jinak. Pak mi také dost vadilo, že řada déle sloužících poslanců neví, jak plyne život venku a úplně propadne tomu mikrosvětu sněmovny, řeší věci, které jsou podstatné pro ně osobně, pro chod komory, ale nepřemýšlí, jak pomoci lidem.
Co se ti povedlo a nepovedlo za tvého účinkování v Poslanecké sněmovně v období 2010-2013?
Nepřísluší mi, abych se hodnotila sama. Potěšila mě pochvala nejen od Jiřího Pospíšila za práci na novém občanském zákoníku a doprovodných normách, kde jsem si odpracovala hodně, a na dalších zákonech probíraných v Ústavně právním výboru. Za všechny budu jmenovat podle mě přínosné zákony, jako zákon o mediaci, zákon o pomoci obětem trestných činů nebo novely občanského soudního řádu, kterými se postupně podařilo zrychlit soudní řízení a třeba zlepšit podmínky při exekucích. Mám radost i z toho, že se povedla prosadit docela průlomová věc, a to možnost odebrání řidičského průkazu neplatičům výživného, což výrazně pomohlo při vymáhání těchto obrovských dluhů, které se jinak vymoct nedařilo, a matky i děti pak byly odkázány na sociální pomoc státu.
Za svůj úspěch považuji také zásah do zákona o církevních restitucích, kde se mi podařilo mimo jiné prosadit změnu důkazního břemene ze státu na církve. Laicky řečeno to znamená, že když církev o nějaký majetek požádá, musí doložit, že tento majetek dříve vlastnila. Církev nedostane automaticky, na co si ukáže, ale musí v archivech najít důkaz o tom, že to byl skutečně její majetek. To v zákoně nebylo a týká se to majetku za miliardy korun. Chtěla jsem, aby podmínky pro vydávání majetku církvím byly srovnatelnější s podmínkami vydávání například při restitucích zemědělské půdy.
Jsi sice až poslední, sedmnáctá na kandidátce, ale řekni, co by bylo tvojí prioritou při znovuzvolení?
Pokud bych byla zvolena, potom bych pokračovala v práci na zákonech tak, aby tam bylo pokud možno co nejméně chyb. Právníků mezi poslanci moc není a někdy je to znát.
Pokud se týká konkrétních zákonů, bylo by třeba pokračovat ve změnách občanského soudního řádu ve směru zefektivnění soudního rozhodování obecně a exekucí speciálně. Bylo by také dobré pracovat na zvýšení zaměstnanosti vězňů a zefektivnění vymáhání pohledávek státu za nimi. Ráda bych také spustila debatu o změně volebního systému. Ten současný přispívá k tvorbě příliš křehkých koalic, kde ta nejmenší strana má vždy tendence vydírat. Plýtvá se energií na řešení vnitrokoaličních problémů, plodí se kompromisy, které se nelíbí nikomu, a rozmělňuje se odpovědnost vlád.
Podle předvolebních průzkumů je také možné, že vládní návrhy budou z dílny levice, ale o to více bude důležité upozorňovat na nevhodnost levicových regulačních konceptů a pokusit se je ještě ve sněmovně upravit pozměňovacími návrhy nebo hlasovat proti a upozorňovat na úskalí a problémy, které by takový špatný zákon mohl přinést.
Děkuji za rozhovor a s mým hlasem můžeš počítat.
Jaroslav Zeman
senátor za Jablonecko a Semilsko
poslankyně PČR
členka sněmovního výboru pro evropské záležitosti
