Evžen Tošenovský Články

(INFO.cz) Europoslanec a místopředseda ODS Evžen Tošenovský se v rozhovoru pro INFO.CZ ohlíží za svým dlouholetým působením v politice. Úpadek ODS podle něj začal už s nástupem Topolánka. „Zprvu to ustál. Byl vstřícný a otevřený. Pak ho to ale semlelo a nechal se pohltit. Myslím, že právě tehdy ODS přestala přemýšlet o své vlastní budoucnosti. Velká a ambiciózní strana má dva základní úkoly: generovat myšlenky a lidi. A to se nám tehdy přestalo dařit. Každému šlo o okamžitý úspěch a své místo na slunci,“ vysvětluje Tošenovský.

Toho času se o vás hovořilo jako o jednom z kandidátů na předsedu ODS. Jak se na to zpětně díváte?

Je to stará historie, skoro dvacet let.

Tehdy jste byl součástí dění u nás. Jak ho sledujete v čase, kdy jste se přesunul do Evropského parlamentu?

Jistě. Jsem místopředsedou ODS. Permanentně tak pendluji mezi Ostravou, Bruselem a Prahou. Navíc mám permanentně puštěnou ČT24. I když jsem v Bruselu. Na druhou stranu je fakt, že jsem v politice už hodně dlouho, a dneska si už víc vybírám věci, které mě zajímají. A co mě naopak nechává zcela chladným, jsou osobní války.

A co říkáte na proměnu politiky a nástup nových stran a hnutí? Jak hodnotíte Andreje Babiše?

Je to nejspíš logický důsledek. Co vnímám ale nejintenzivněji, je fakt, že se z politiky postupně vytratilo přesvědčení, že se tady nehájí nějaké ideje, použití vlastního rozumu. Politika se proměnila v mediální prodej, ti lidé neříkají to, čemu věří, co si myslí, ale to, co mohou dobře prodat. To je zcela zásadní rozdíl oproti minulosti.

Přece jen se zdá, že dřív bylo v politice více idealistů, vstupovali do ní lidé z přesvědčení. Dneska se to všechno děje na zakázku mediálních výzkumů a mediálních poradců. Přispěl k tomu i internet, vše se zrychlilo. Politici jsou tak trochu tedy štvanci, kteří permanentně závodí s časem a jsou jim vnucována témata.

Jak tomu čelíte vy osobně?

Nechci se nechávat tlačit do kouta. Nerad dělám něco jenom proto, že to po mě vyžaduje aktuální móda. Hodně ale přednáším na školách, objíždím různé akce, a jsem přesvědčený, že to lidé časem pochopí. Dřív nebo později jim dojde, že to na ně někteří politici jenom hrají. A já si svůj idealismus nechci nechat vzít…

A co ODS? I ona nese za polistopadový vývoj velký díl odpovědnosti…

Zlom nastal v momentě, kdy skončil Václav Klaus. Po něm nastoupil Mirek Topolánek, který čelil velkým očekáváním. První měsíce, možná i nějaký ten rok, byl populární usměvavý sympaťák a myslím, že to zprvu ustál. Byl vstřícný a otevřený. Pak ho to ale semlelo a nechal se pohltit. Myslím, že právě tehdy ODS přestala přemýšlet o své vlastní budoucnosti. Velká a ambiciózní strana má dva základní úkoly: generovat myšlenky a lidi. A to se nám tehdy přestalo dařit. Každému šlo o okamžitý úspěch a své místo na slunci.

Umíte si představit, že by ODS po příštích volbách byla v koalici s hnutím ANO?

Umím si to představit, avšak muselo by jít o situaci, kdy tam nebudeme pouze jako stafáž nebo přílepek. Museli bychom tam být v nějaké silné pozici. Ale představit si to dokážu, ostatně jsem v politice už zažil různé kotrmelce. Pamatuju si opoziční smlouvu, kterou si také původně nikdo neuměl představit. Ta byla mimochodem také poučná, neboť to tehdy po podpisu nikdo neodpracoval. Nikdo lidem nevysvětloval, nepřesvědčoval, proč byla podepsána…

Jak se za tu dobu, co jste v politice, změnil vztah české společnosti k Evropské unii?

Možná si to tady málo kdo uvědomuje, ale Evropská unie prochází podobnou proměnou, jako Česká republika. Ta změna v průběhu posledních patnácti let, tedy od chvíle, kdy jsme do unie vstupovali, je obrovská. Akcelerovalo to v poslední třech, možná čtyřech letech. A týká se to většiny členských států. Není to pouze Británie a její brexit.

Politicky vzato je úplně jinou zemí než před pěti lety Francie. Totéž lze říct o Itálii, to je další velká země, jejíž politická scéna prochází výraznou proměnou, pokud jde o rozložení sil. Vezměte si Německo, kde se k odchodu chystá kancléřka Merkelová. To bude naprosto zásadní změna, a my vlastně stále nevíme, kdo je její nástupkyně. Kam se posune CDU-CSU? Změnilo se také Polsko, Rakousko, a tak bych mohl pokračovat…

Je to zásadní posun. My se tváříme, že jsme jednou z nejskeptičtějších – pokud jde o vztah k EU – zemí. Není to ale pravda. Děje se to napříč celou Evropou. Měl by to být a myslím, že také je, velký signál pro unijní instituce. A teď je otázka, jak dopadnou evropské volby, jisté ale je, že to budeme muset – jako Evropa – už letos řešit.

Co tím myslíte?

Jedna věc je, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu. Druhá a určitě zásadnější věc je složení komise. Komise je složená z lidí, které do ní delegují jednotlivé členské vlády. A je zcela jisté, že skoro polovina těch současných tam prostě nebude. A to proto, že se změnilo složení vlád v jejich zemích. A noví komisaři budou přicházet se zcela jinou filosofií, než jakou vyznávali jejich předchůdci.

Volební účast v eurovolbách bývá tradičně nízká. Naposledy se jich v České republice zúčastnilo osmnáct procent, o pět let dříve to bylo osmadvacet procent voličů. Pro lidi je zjevně unie daleko. Jak byste odpověděl na otázku, která zní: co může europoslanec udělat pro lidi z jeho země?

Na jednu stranu platí, že každý z poslanců může v tom velkém prostředí prosadit málo. Europarlament nedisponuje legislativní iniciativou, což je podle mého názoru správně. Pokud by to chtěl někdo změnit, budu zásadně proti. Mohlo by to způsobit leda tak to, že si tady bude někdo vyřizovat účty s politiky ze své země.

Zároveň ale není pravdou, že poslanec nemůže změnit nic. Osobně jsem se například při schvalování směrnice, která se týkala telekomunikačních regulátorů, zasadil o její proměnu a ještě větší nezávislost. Navíc prostě platí, že každý z poslanců vnáší do evropského parlamentu specifickou zkušenost své země. A pochopitelně také akcentuje její zájmy. Jako příklad mohu uvést energetiku a pravidla, která s ní souvisí.

Komise přišla s návrhy a Evropský parlament je ještě radikalizoval. A tyto návrhy by mohly ohrozit ekonomický rozvoj jednotlivých zemí. V zásadě jí šlo o co nejrychlejší snižování využívání uhlí v průmyslu. Především z Polska to vyvolalo silný protitlak, my jsme se k nim připojili a podařilo se nám prosadit, že komise bude kompenzovat dopady těchto opatření až na úrovni krajů a pomůže tak daným oblastem, aby urychlené ukončování těžby dokázaly překlenout.

A zásluhu na tom mají především europoslanci. V tomto případě se jednoznačně prokázala důležitost jednotlivých poslanců v tom, jak je každý z nich nositelem specifické zkušenosti své země. A také se na tom ukázalo, že unie není nějakým sdružením lidí, kteří si vzájemně vycházejí vstříc. Je to mnohdy hodně tvrdý boj, ve kterém prosazujete vlastní zájmy na úkor jiných zemí.

A co jste tedy pro Moravskoslezský kraj vyjednali?

Netýká se to pouze Moravskoslezského, ale také Karlovarského a Ústeckého kraje. Jde o tzv. postuhelné regiony. Bude vytvořen speciální fond a všechny budou moct čerpat finanční prostředky, které by měly přispět ke změně ekonomiky celých regionů, kterých je v rámci Evropské unie 41 ve dvanácti zemích.

Zjednodušeně lze říct, že jde o Marshallův plán pro dané regiony. Budeme mít také možnost čerpat z největšího evropského fondu pro vědu a výzkum (Horizon Europe), do kterého se mi podařilo zařadit kapitolu pro postuhelné regiony, která umožní investice do inovací nebo nových technologií. Výhledově se bavíme o částce pohybující se kolem tří státních rozpočtů.

Rozhovor vyšel na serveru Info.cz.