V prvním ročníku participativního rozpočtování vyhrály projety parkování kol u nádraží (z původně navržené parkovací věže zbyly jen stojany, které kvůli bezpečnosti využívá málokdo), industriální park pro náctileté pod Tesco (nestojí a kdo ví, kdy bude), dobudování chodníku v Domažlické (hotovo) a rozšíření Široké (prý bude na jaře 2019). Když byly vítězné projekty v červnu 2017 odhlasovány, slíbila radnice realizaci „v nejbližších měsících“.

V druhém ročníku pébéčka v červnu zvítězil obchod Koloběh. Záslužný počin, skvělý nápad. Jenže ani po půlroce projekt není realizovaný. Stejně tak dopadly i zbylé tři projekty. Údajný důvod odsunutí projektů naleznete v nadpisu vyhlášení třetího roku soutěže: Zima posune realizaci vítězných projektů na rok 2019.

Nyní vstupujeme do třetího ročníku. Po dvou letech už by byl čas vyhodnotit, co se daří a co je možné zlepšit.

Co navrhuji? V první řadě je třeba zvýšit popularitu pébéčka. O projektech stále rozhodují zhruba čtyři procenta občanů Říčan. S tím ani organizátoři nemohou být spokojeni. Participativní rozpočtování je o diskusi občanů a s občany. To se v říčanské verzi dost vytratilo. Popularizaci nepomáhá ani zpožděná realizace, kdy po dvou letech a teoreticky utracených deseti milionech občané vidí jen jeden chodník a nepoužívané stojany na kola.

Já v projektu nehlasuji kvůli faktu, že osobní údaje hlasujících končí v rukou soukromé společnosti Demokracie 2.1. Obávám se, že mnoho účastníků vůbec netuší, jak je s jejich daty nakládáno. A to je další věc, kterou je na pébéčku třeba pro zvýšení důvěryhodnosti změnit.

Osobně si také myslím, že by soutěž měla podporovat menší projekty, které je možné bez prodlení udělat. Větší projekty by měly být součástí širší a dobře promyšlené koncepce rozvoje města. Tu však město nemá.

V soutěži se objevují skvělé nápady. Pojďme se tedy bavit o tom, jak celý projekt po letech vyhodnotit, zefektivnit a ještě více přiblížit občanům.

Jiří Kozák

Zastupitel města Říčany