Václav Michl Články

Rád bych, aby ke mně v nemocnicích přistupovali jako ke klientovi. Chci toho moc?

Zamysleli jste se však už někdy nad tím, proč je české zdravotnictví v podstatě jedinou oblastí, kde si permanentně připadáte jako prosebníci?

Aby bylo jasno už od prvního odstavce: lékařského stavu si velmi vážím, stejně jako dosud ostudně zaplacených zdravotních sester. Vnímám jejich (často opodstatněné) nářky nad přesčasy, špatné vybavení, zmíněné platy… Tento léta trvající stav je tím zarážející, že právě zdravotnictví bylo jednoznačnou prioritou bývalého hejtmana pana Ratha, jenž v zápalu snahy o nápravu zanedbaného stavu neváhal vrhat do (některých) středočeských nemocnic opravdu vysoké částky…

Zamysleli jste se však už někdy nad tím, proč je české zdravotnictví v podstatě jedinou oblastí, kde si permanentně připadáte jako prosebníci? Kam vcházíte s dopředu sklopenýma očima a pomyslnou čepicí žmoulanou v prstech? Proč se z nás vytratí sebevědomí a bojíme se doktorům oponovat i v případě, že nám například zcela zbytečně tělo pumpují předraženými medikamenty nebo se k nám zkrátka nechovají tak, jak bychom očekávali…? Z pozice středočeského zastupitele, kterou v říjnových krajských volbách obhajuji, chci zdravotnictví povýšit na jednu z priorit, a to nejen v kuloárech krajského úřadu. Vede mě k tomu několik důvodů. A nezastírám, že ani mně, ani mým blízkým opravdu není příjemné, jak je se mnou ve většině nemocnic zacházeno – počínaje příjmem přes samotné ošetření konče rekonvalescencí. Nemám pocit, že jsem v nemocnicích, ale i v dalších krajských zdravotnických zařízeních, klientem. Přesněji – chtěným klientem. Mezi mnou, a zcela jistě nejen mnou, a zdravotnickým personálem nepanuje důvěra a otevřenost. Mnohem spíše jde o vztah nadřízeného a podřízeného či přesněji „vzácného“ a „přebytečného“. Děje-li se tak v masivní míře, podobné nedostatky odhalí finanční audit a průzkum spokojenosti mezi vámi – občany a pacienty. Kdo ví, možná zjistíme, že alespoň v naší části středních Čech máme více nemocnic a lůžek intenzivní péče, než krajský rozpočet utáhne. Tak, aby zde byl kladen důraz na kvalitu. Ač, troufám si tvrdit, ohleduplné chování vůči pacientům a jejich smělé (sic!) povýšení na klienty zdravotnických zařízení není podmíněno rozpočtem, ale pouze precizním manažerským řízením a kvalitní prací se zdravotníky. Mimochodem – těch peněz se ve zdravotnictví a navázaných byznysech, jako je farmacie, točí opravdu hodně. Nejde tak o větší rozpočty a nároky na krajskou pokladnu. Prospěšnější bude spíše důsledné a efektivní nakládání se stávajícími příjmy nemocnic a zastavení všech projektů, které prokazatelně nepovedou k lepší péči o pacienty.

Jak naznačeno, klíčová je pro nás kvalita a rovněž dostupnost lékařské péče. I proto se zasadíme o další posilování úlohy záchranné služby v rámci Integrovaného záchranného systému. Podmínkou je pro nás dojezdový čas sanitky s vyškoleným personálem do 15 minut od zavolání. A příjem? Tady už záleží na kvalitě silnic, což je však trochu jiná kapitola…