Václav Michl Články

Važme si středočeských podnikatelů a živnostníků - přinášejí peníze nám všem

Nevím proč, ale při svých cestách Středočeským krajem, a zdaleka nejde jen o mé domovské Poděbradsko, se stále častěji setkávám s paušálními odsudky podnikatelů.

 

Je jedno, zda jde o majitele průmyslových fabrik zaměstnávající stovky lidí, vlastníky drobnějších firem nebo třeba soukromě hospodařící zemědělce.

Jako kdyby neviditelný nůž porcoval naši společnost na ty, co zaměstnávají, a na ty, co jsou v zaměstnanecké pozici. Někdo na hraně čepele pak balancují živnostníci, které já osobně považuji za hrdiny dnešní doby, riskující každý den bez jistoty a bez natažené ruky směrem k státnímu příjmu.

Proč tomu tak je, ptám se? Copak u nás podnikatelé pracovníky vykořisťují podobně, jak to vidíme v mnoha případech v Číně či jinde v jihovýchodní Asii? Kdy naposledy jsme byli konfrontováni se zjištěním nelidských podmínek v nějaké české firmě? O masivních exodech nebo svévolném propouštění zaměstnanců ani nemluvě…

Kde je tedy problém? Znám desítky, možná stovky báječných a odvážných lidí, kteří se svou firmou založili rodinnou tradici. A platí to rovněž o jejich vztahu k pracovníkům. Dokonce vím o řadě případů, kdy se tito podnikatelé zřekli – třeba kvůli stále citelné hospodářské stagnaci – na velmi dlouhou dobu příjmů jen proto, aby mohli zaplatit a udržet si „své lidi“.

Po více než dvaceti letech, kdy sám podnikám, přirozeně nejsem naivka a idealista. Rozumím přirozenému napětí mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Ctím potřebu partnerského dialogu. Vím, jak těžké je vybudovat si u pracovníků loajalitu a tuto udržet i v dnešní pro obchod tak turbulentní době.

Chci udělat ale maximum pro to, aby se z poctivých podnikatelů (a těch je naprostá většina) sňala nálepka korupčníků, zbohatlíků a vydřiduchů. Chci, aby byly veřejné zakázky soutěženy naprosto otevřeně. Chci, aby ty, jež se týkají Středočeského kraje, realizovaly i subjekty se sídlem ve Středočeském kraji. Chci, aby hlas nás, stávajících a snad i budoucích krajských zastupitelů, pomáhal našim podnikatelů i na úrovni vlády a Parlamentu ČR.

Protože – a o tom jsem po letech strávených v soukromém sektoru beze zbytku přesvědčen – pokud se povede dobře podnikatelům, budou se mít dobře i zaměstnanci. A v konečném důsledku celý Středočeský kraj a jeho obyvatelé, který má mnohem na víc než být jen ubytovnou pro zaměstnance firem v Praze a jejich dumpingovým dodavatelem. Což cítíme velmi intenzivně i v mé domovské oblasti – Polabí – zlatém pruhu země české.