Harald Čadílek Články

Vážím si života

Člověk by řekl, že se jedná o frázi ,klišé, prostě o věc, kterou považujeme všichni za samozřejmou. Bohužel tomu tak není

Z titulu své profese jsem po té medicínské stránce s tímto neustále konfrontován. Na začátku je zázračný okamžik zrození člověka, tak křehký moment, kdy balancování na hraně v délce minut a někdy i vteřin může otázku života a případně jeho kvality u tohoto malého človíčka ovlivnit pro celou jeho budoucnost. Na opačném konci jsou závažná zjištění pokročilých onkologických onemocnění, kdy opět úcta k životu a lidský přístup k člověku je tou nejvyšší prioritou. Toto jsou dva extrémní póly , mezi nimi je ale celý život. A právě zde bychom neměli zapomínat na to vážit si ho.

Všichni zapomínáme. Je to lidské. Od toho jsou zde možnosti , jak paměť jednotlivce i určité komunity osvěžit. Syn byl právě na školním výletě v Osvětimi. Zde připomněli jeho generaci, že existovaly ideologie, které ani tu základní úctu k životu neměly. Co třeba kdyby byla možnost nás ostatních navštívit uranové doly , plněné v 50. letech lidmi nepohodlnými pro komunistický režim ? Myslím , že bych osobně uvítal toto osvěžení paměti. Prý jsou dnes jiní . Ano toto jsem názorně viděl v Číně. Komunistická ideologie v rukou tamních ,, kapitalistů ,, . V centru výstavního Pekingu umírala na ulici dívka se zahnívajícími dolními končetinami a v postranních uličkách si v kalužích a fekáliích hrají malé děti. A kolem projíždí vládní limuzína, jejíž pasažér se zaštiťuje ideologií starající se ,,o obyčejného člověka ,, . Samozřejmě nejde vždy jen o ideologie. Vidět chudobu v Indii, přiměje opět se zamyslet, jak málo si vážíme toho co máme. Tam nejde o politickou orientaci země . Zde statisíce lidí žijí ve velkých městech pod mosty  mimoúrovňových silnic. Tam pod neidentifikovatelnou hadrou je jejich domov. Zde jí, spí , ale i rodí další děti. Ty pak nemocné a podvyživené v náručí starších sourozenců žebrají u projíždějících aut. Člověku je až hanba při pohledu na ně , jak si žijeme a za co utrácíme . Pak si přečteme  tyto titulky v českých novinách- Jak naše platy rostou pomalu, jak životní úroveň stagnuje , jak počet prodaných aut vzrostl vloni méně než před 5 lety a že polovina všech vyrobených potravin končí v odpadu. Nebuďme mírně řečeno nevděční ! Mysleme na naše děti, na jejich budoucnost. Pokud vše ,, projíme a utratíme ,, , jakou budoucnost jim připravíme ?

Tak jako se svým zdravím bychom měli ,, hospodařit,, s dlouhodobou perspektivou a preventivními prohlídkami děláme něco pro vzdálenější budoucnost, tak i preventivními opatřeními v naší ekonomice pracujeme na budoucnosti našich dětí či vnoučat. Právě proto bychom neměli být slepí a hluší ani k minulosti , ani k současnosti . Srovnávat se s okolními státy určitě ano  ( nezaměstnanost...), ale hledat pozitiva , nikoliv pouze negativa. Myslet prostě positivně ! Pak si budeme o to více vážit stavu našeho života, naší úrovně ekonomické , sociální a třeba i medicínské. Za sebe mohu říci , že s každou další takovou informací a poznáním života v jiné zemi si tohoto vážím stále více. Vážím si života, protože to je úcta, pokora a tolerance.

To je cesta pro šťastnou budoucnost našich dětí !