Jaroslav Matička Články

Rozhovor s kandidátem č. 30

Rozhodl jste se kandidovat do krajského zastupitelstva. Jaký je podle Vás vztah kraje k obcím a jaký by měl být?
Krajský úřad plní spíš jen svou roli odvolacího úřadu a my bychom čekali, že pro nás bude plnit roli i konzultanta a poradce ve složitějších situacích - odborné zázemí na to má. Nemohu říci, že by nám kraj (jeho volené orgány) příliš komplikoval život, ale také nám toho, až na výjimky, příliš konkrétního nepřinesl. Pokud má kraj svou politiku a priority, my na obcích s ní nejsme programově seznamováni, natožpak, abychom se k ní mohli vyjadřovat a ovlivňovat ji.
I když dnes již méně, ale ODS stále svými zástupci v krajském zastupitelstvu ovlivňuje ať již přímo, či nepřímo rozhodování kraje. Klub zastupitelů ODS prezentuje své názory, se kterými se snaží seznamovat veřejnost. Je v rámci možností aktivní opozicí.

Co se Vám podařilo na týnišské radnici za doby vašeho působení zrealizovat, čím se můžete pochlubit?
Není to nikdy práce jednoho člověka, ale celého kolektivu. Týmová práce je u nás jak v radě, tak v zastupitelstvu běžná. Převažuje tam tvůrčí a dělný duch, praktické názory na řešení jednotlivých problémů převážně bez politizování přijímaných řešení.
Za doby svého působení jsem se zaměřil především na infrastrukturu – opravili jsme chodníky, komunikace, v třetí etapě došlo prakticky k dokončení privatizace poměrně rozsáhlého bytového fondu. Dokázali jsme zrekonstruovat radnici, do čehož nikdo před námi neměl chuť a odvahu. Vždy jsem zastával názor, že radnice reprezentuje město a že dosavadní stav byl nejen nedůstojný, ale i neudržitelný. V poslední době se nám podařilo zateplením školy prakticky dokončit její rekonstrukci. Zrekonstruovali jsme přednádražní prostory. V našem městě chyběly parcely pro stavbu rodinných domů, podařilo se nám vykoupit pozemky, ty jsme zainvestovali a dnes tam již vyrostla řada nových rodinných domků. Podařilo se nám zplynofikovat i poslední městskou část. Od samého počátku prosazuji názor, že každý, kdo je schopen přinést do Týniště korunu dotací, musí být také ze strany města podporován. To se týká i sportovců, kteří získali dvě významné dotace na atletický a fotbalový stadion. Pokud to shrnu, jedná se o velkou řadu drobných i větších akcí, které jsou však v našem městě vidět.

Můžete uvést naopak něco, co se nepovedlo, co Vás trápí?
Jednou z našich priorit bylo kompletně zrevitalizovat centrum města a současně tím vyřešit také parkování v centru města. Vytvořili jsme tedy koncepci a čekali jsme na dotační příležitost. Byli jsme utvrzováni v tom, že tato dotační příležitost ještě přijde, ale stalo se tak pouze jednou, na začátku minulého volebního období, kdy jsme nebyli ještě připraveni a pak již nikoliv. Považuji to za určitý neúspěch. Stavební náklady na tuto akci jsou natolik vysoké, že z vlastních finančních prostředků to v současné době nejsme schopni zrealizovat. Přehodnotili jsme proto naše priority a nyní se chystáme na další velkou investiční akci, kterou ale budeme nuceni financovat z vlastních prostředků. Jedná se o rekonstrukci společenského centra, které je v poměrně špatném stavu a navíc městu po uzavření hotelu Orlice schází sál, kde se dají pořádat společenské akce, například taneční kursy, plesy, apod.
Rozhodli jsme se tedy provést generální rekonstrukci společenského centra se změnou stávajícího jednoúčelového sálu na víceúčelové zařízení – nejen pro divadlo, koncerty,ale i pro další společenské akce. Letos připravujeme projekt a příští rok po swingovém festivalu (první týden v červnu) začneme s rekonstrukcí.

Proč jste se rozhodl kandidovat?
Kandidoval jsem již před čtyřmi lety, nyní jsem to velice zvažoval. Když jsem ale viděl, že naši členové mají zájem o to, abych dal své jméno na kandidátku ODS, nemohl jsem odmítnout. Nejsem typ rvavého politika, jsem spíše typ konsensuální, který se snaží věci organizovat a dávat lidi dohromady, abych je přesvědčil o správnosti myšlenky a účelu. To je také vidět při našich jednáních zastupitelstva. Dokonce nám někteří „vyčítají", že se nehádáme a že prakticky všichni hlasují pro předkládané návrhy.

V jaké oblasti byste chtěl v případě zvolení v krajském zastupitelstvu působit?
Určitě v zemědělské oblasti, či v životním prostředí. Profesně jsem lesník, a to je obor, kterému, myslím si, docela rozumím. Také mi není cizí oblast výstavby či regionálního rozvoje. Řadu let jsem projektoval inženýrské lesnické stavby a pracoval jsem také jako investor. Od roku 1992 do roku 2006 (kdy jsem se stal starostou) jsem vykonával funkci krajského ředitele Lesů České republiky pro Pardubický kraj.

Myslíte si, že coby krajský zastupitel budete svému městu více užitečný?
To byla před čtyřmi lety moje představa, že když budu mít kontakty, budu znát lidi a budu mít ruku na „tepu" krajského života, že budu moci svému městu více pomoci. Po čtyřech letech zkušeností s krajem již přínos z této strany příliš nečekám! Kraj má velké starosti sám se sebou a nedostatek financí je cítit všude. Je například správcem silniční sítě 2. a 3. třídy - a jen tam má obrovský vnitřní dluh, který se pak přenáší i do ostatních resortů. Podle mne jsou kraje podfinancovány. Na druhou stranu oceňuji, že náš kraj dokáže zajistit pro občany přijatelnou dopravní obslužnost.

Co Vás v současné době nejvíce mrzí, či co Vás potěšilo?
Z obecného politického života mne mrzí, že jsme stále namočeni do nějakých kauz či afér, které ODS nepřinášejí pohodu ani pocit hrdosti. Není to tak, jak bychom si představovali.
Co mě potěšilo? To, že v té situaci, v jaké jsme, nedošlo ještě k rozpadu, a že držíme pohromadě.

Jaké máte záliby či koníčky?
Mým celoživotním koníčkem je myslivost. To jsem převzal po dědovi a po otci. Nakonec mě to přivedlo i k mému povolání. Na druhou stranu jsem technicky založen, takže mojí druhou vášní je motorismus.

Máte svůj vzor v nějaké významné osobnosti, která Vás v životě mohla ovlivnit?
Jednoznačně je to T. G. Masaryk. V životě se řídím i jeho heslem: „Nebát se a nekrást". Dále to byly osobnosti právě typu TGM – generálové a vojáci, kteří se zúčastnili bojů v první světové válce nebo vojáci, kteří se zúčastnili odboje ve druhé světové válce. Důstojníci i prostí vojáci, kteří cítili, že za český národ, za náš stát, je třeba se prát a třeba i položit život. Toto přesvědčení a národní hrdost mně od mala vštěpoval můj otec. V naší rodině takové osobnosti také byly. Bratr mého dědy například získal v Americe vysokou vojenskou hodnost, druhý jeho bratr se jako stavař vodních děl zapsal do historie Týniště stavbou zdejšího vodovodu. Jako francouzský legionář se po návratu z první světové války stal generálem čsl. armády. Své vzory jsem tedy měl přímo v rodině. Pocházím ze selského rodu, který své kořeny zapouští hluboko a který staví na hodnotách vytvořených mnoha generacemi...