Směrnice řeší maličkosti, ale to podstatné uniká
Poslední jednání zastupitelstva 9.5.2018 rozvířila debata o netransparentním zadání studie přednádražního prostoru za téměř 1 mil. Kč, obecně zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení a dlouhodobé koncepce dopravní obslužnosti v okolí nádraží a parkování. Zastupitelstvo přijalo usnesení s požadavkem kontroly, kterým se bude zabývat kontrolní výbor. Závěry budou předneseny na některém z příštích zasedání zastupitelstva města.
Já bych ale ráda napsala pár slov ke Směrnici města o zadávání veřejných zakázek.
Směrnice prošla několika změnami. První byla schválena pod č. 2/2013, první úprava pod č. 4/2013, druhá úprava pod č. 1/2016 a nová směrnice pod č. 5/2016. Když porovnáme směrnici 2/2013 a 5/2016, tak zjistíme, že se měnila pouze v článku „Výjimky z použití směrnice při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu (VZMR)“. Markantní je úprava přidaného bodu 1i) do č. 4/2013, který povoloval výjimku na projektové dokumentace staveb včetně soupisu prací s výkazem výměr a to za předpokladu, že celková cena všech stupňů projektové dokumentace nepřesáhne 750.000,-Kč. V úpravě v č. 1/2016 je vypuštěna cena této výjimky a v č. 4/2016 není také.
Jinak seznam výjimek se nám hodně rozrostl. V 2/2013 bylo výjimek v bodě 1a) – h), ve směrnici 5/2016 je výjimek v bodě 1a) – l) a přibyly také výjimky v bodě 2a)-e).
V kontrastu se zadáváním těchto zakázek jsou pak kategorie VZMR I a VZMR II. To jsou kategorie zakázek 1-29.999Kč (VZMR I) a 30.000-99.999Kč (VZMR II). Tyto finanční limity byly nastaveny i přes naše námitky do první směrnice 2/2013. Od té doby se ale hodně změnilo. V roce 2012, kdy směrnice vznikala, byla hospodářská krize, firmy byly rády za práci a hlavně, cena stavebních prací byla oproti cenám Úzus opravdu nízká (až 60%). Doba se ale vyvíjí, ekonomika roste, ale město stále prosazuje soutěžení na cenu a v cenových relacích VZMR I a II roku 2012. Práce, které v roce 2013 se vešly do VZMR I a II se tam v roce 2018 rozhodně nevejdou. A místo, aby byly práce rychle a kvalitně provedeny, musí se práce nad 30.000Kč stále soutěžit.
Jen tak mimochodem, naše námitka, že nikdo z nás by si nenechal doma dělat práce od nejlevnějšího řemeslníka, ale od toho nejkvalitnějšího, nikdy nebyla vyslyšena. Argument proti byl, že by se mohlo stát, že se někdo obohatí na zakázkách a bude je zadávat svým známým. Argument, který se může použít při jakékoliv výjimce a nebo podle sebe soudím tebe? Přece nemůžeme ve všem vidět podvod a ve všech lidech podvodníky. Naše námitky byly probírány i na zastupitelstvu, a ne jednou, a proto mě velice pobavilo stanovisko pana radního, že je nakloněn změnám, ale že musíme s vedením jednat. Nevím jak, když prakticky všechny naše připomínky byly a jsou zamítnuty. Zákon o veřejných zakázkách je docela složitý, má kolem 130 stran.
Při dnešním nedostatku lidí a při hospodářském růstu a nedostatku firem, které se hlásí do výběrových řízení města, by stálo za úvahu změnit směrnici a více věřit lidem. Vždyť i úředníkovi (alespoň drtivé většině) jde o to, aby zakázky proběhly co nejkvalitněji, nejrychleji a co možná nejlevněji. Obzvláště, když se pak rozdávají zakázky mnohonásobně dražší bez jakéhokoliv výběrového řízení.
