Iva Dvořáková Články

Za socioekonomické problémy Ústeckého kraje Zelená dohoda nemůže

Ústecký kraj vyhlíží konec uhlí, podobně jako jeho soused – Sasko. V jakých oblastech se může region u „zkušenějšího“ německého partnera inspirovat? Podle krajské radní Ivy Dvořákové (ODS) například v komunitní energetice.

Ústecký kraj a Sasko nesdílejí jen hranici, ale také výzvu k odklonu od uhlí. Trápí vás tedy podobné problémy, nebo se v něčem liší?

Ústecko čelí větším problémům. K odklonu dochází později, navíc v době těžkostí způsobených covidem‑19 a válkou na Ukrajině. V Česku zároveň od počátku chybí cílená vládní podpora. Nelze srovnávat finanční podporu, která šla z Berlína například do rekultivace v oblasti Lužických jezer.

Určitou překážkou je také nedůvěra našich obyvatel v účelnost samotného odklonu od uhlí. Němci jsou v tomto směru uvědomělejší a společnost na takzvané zelené transformaci (přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku – pozn. red.) lépe spolupracuje.

Když se řekne transformace, nejedná se jen o konec uhlí, ale i o proměnu energetického mixu, pracovního trhu, místního průmyslu, o socioekonomické změny… Co bude pro kraj tou největší výzvou?

Podle mě to bude řešení socioekonomických problémů. A upřímně řečeno, tyto problémy nezpůsobila realizace Evropské zelené dohody…

Lze se v řešení inspirovat u německého souseda? V čem může jít Sasko Česku příkladem?

Myslela jsem si, že se budu inspirovat z jejich transformačního plánu (strategie, které evropské uhelné regiony musely vypracovat, aby získaly peníze ze speciálního fondu určeného na jejich proměnu – pozn. red.) a nastavení čerpání peněz z Fondu spravedlivé transformace, ale musím říct, že Česko je na tom v této oblasti lépe. Inspiraci tak vidím spíše v konkrétních projektech v oblasti zelené energetiky. Nejzajímavější pro mě v tuto chvíli je získávat zkušenosti v komunitní energetice, protože některé německé obce jsou v ní dál než naše.

Jak může spolupráce přeshraničních regionů, která v EU už léta funguje například na základě společných projektů financovaných z dotací, pomoci konkrétně v odklonu od uhlí?

Spolupracujeme kupříkladu v oblasti vodíku, kdy mezi Saskem, Ústeckým a Libereckým krajem plánujeme vodíkový vlak. Vše je ale teprve na začátku. Nyní analyzujeme, za jakých podmínek může být takový projekt provozuschopný a financovatelný.

Co mi zatím chybí, to je rozsáhlejší spolupráce v oblasti výzkumu. V tomto ohledu bych uvítala užší propojení ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně s univerzitami na saské straně.

Spolupráce ale není jen o projektech za unijní peníze. Bylo by podle vás možné udržovat úzké vazby příhraničních oblastí i bez zakotvené spolupráce na úrovni Evropské unie?

Díky úsilí nadšenců z různých oblastí veřejného života došlo ke značnému zlepšení historicky narušených vztahů. Bez alespoň drobné podpory by to však bylo obtížnější. Lidé totiž potřebují pozitivní motivaci, aby se chtěli a mohli do společných aktivit zapojovat. Finanční podpora nesmí být vnímána jen jako utrácení peněz takzvaně za chlebíčky, protože tak to opravdu není. Lidé se rádi účastní různých přeshraničních akcí v oblasti kultury nebo turistiky. Můžeme být vděčni za existující programy i za pomoc ze strany Evropské komise, ta je v této oblasti mnohdy nedoceněná. Nejdůležitější jsou právě kontakty a výměna zkušeností.

Evropské uhelné regiony si mohou vyměnit zkušenosti podobně jako studenti v rámci zahraničních pobytů. Ústecký kraj této možnosti využil. Bylo to přínosné?

Zúčastnili jsme se dvou výměn, spolupracovali jsme s Polskem, Španělskem a Slovenskem a zaměřili jsme se na vodíkovou ekonomiku. Užitečné pro nás bylo pohlédnout na naše plány a aktivity jinýma očima. Díky tomu si můžeme lépe uvědomit svoje silné stránky a více je podpořit. Všimla jsem si totiž, že se mnohdy zcela zbytečně podceňujeme.

Proč mezi partnery nebylo Německo? Díky spolupráci se Saskem se to přece nabízí?

Žádala jsem v rámci programu EU Exchange přímo o spolupráci s Německem, proč nám byli přiděleni jiní partneři, nevím. O našem zájmu o spolupráci se ale už ví a němečtí partneři nás zvou na akce věnované uhelným regionům.

Peněz není nikdy dost

Dotační program Interreg, který financuje přeshraniční projekty, nově myslí i na výzvy spojené se zelenou transformací. Kromě tradičních kulturních projektů mají peníze putovat například i do klimatických opatření a inovací. Vítáte takové zaměření?

Domnívám se, že Interreg měl zůstat v takové podobě, v jaké byl koncipován dříve. I z ohlasů typických žadatelů usuzuji, že je to vnímáno spíše jako změna k horšímu.

Na druhou stranu od vás už dříve zaznělo, že peněz na transformaci není dostatek. Česko na ni využije především takzvaný Fond spravedlivé transformace, z něhož Ústecký kraj získá 15,8 miliardy korun. Ale dostanete i další evropské peníze…

To je pravda – na výrazné změny bude vždycky málo peněz. Peníze z EU nestačí na to, aby v kraji proběhla hluboká transformace, která by ho odrazila ode dna. Fond spravedlivé transformace má navíc řešit pouze negativní následky způsobené přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku, samotnou hospodářskou transformaci neřeší. Peníze z něj nám však pomohly nastartovat diskuse o budoucnosti. Donutily nás racionálně promýšlet konkrétní kroky a cíle. Stačí, když zaséváme semínka změn, není nutno hned sázet vzrostlé stromy. A na nastartování změn jsou tyto zdroje dostačující.

Také jsem od vás slyšela, že byste chtěla transformační fond využít i na přeshraniční projekty. Jak by to mohlo fungovat?

Velmi úzká spolupráce, která v Česku probíhá například mezi Ústeckým, Moravskoslezským a Karlovarským krajem, by měla fungovat i napříč Evropou. V současném dotačním období přeshraniční projekty z Fondu spravedlivé transformace financovat nelze, ale dokážu si představit, že pro budoucí období by to mohlo být tématem.

Líbila by se mi například podpora výměnných pobytů mladých lidí, kteří by si zlepšili jazykové dovednosti. Užitečné by byly i výjezdy místních zastupitelů za účelem získání nových zkušeností a rozšíření si obzorů. Často u nás slyším, že „nic nejde“. Snažme se tedy zjistit, proč to jinde jde.

rozhovor v EURACTIV - odkaz na článek ZDE