Bavím se, když vidím ty, kteří šaškovali s transparenty před Kongresovým centrem a teď tam vodí významné návštěvy...

Rozhovor s bývalou primátorkou a senátorkou PhDr. Irenou Ondrovou. Otázky klade jeden z nejmladších kandidátů v komunálních volbách ve Zlíně – Ing. Michal Rudecký.

 

M.R.: V letošních volbách do zastupitelstva města Zlína nekandidujete. I když jste na tuto otázku v některých médiích odpověděla, prosím vysvětlete  váš postoj i našim čtenářům.

I.O.: Toto rozhodnutí jsem učinila již v roce 2010, po vyhlášení výsledků komunálních voleb. Jsem přesvědčená, že každý lídr vedoucí kandidátku jakékoliv strany by měl vyvodit osobní zodpovědnost za neuspokojivé výsledky své strany (13%), což jsem učinila i já. Důvody nízkého volebního výsledku , které s časovým odstupem vidím jsou:

- obecný pokles přízně voličů (částečně zaslouženě), především na celostátní úrovni. Vládní rozhodnutí, jakými byly např. S- karty, snížení příjmů pracujícím důchodcům apod. byly velikými chybami, které se neodpouští. ODS navenek působila asociálně, i když např. rezort sociálních věcí byl v rukou TOP 09, a na radnicích se zastupitelé za ODS chovali úplně jinak. Svědčí o tom např. ve Zlíně postavené dva Domy s pečovatelskou službou, Linka SOS, atd.

- obrovskou chybou byla důvěra k místním voličům – spíše v jejich zdravý rozum. Myslím tím jejich naprosté podlehnutí totální „masáži“, kterou po dobu jednoho roku prováděla uskupení MOR, STAN ve Zlíně atd. Občanům byly ve formě časopisů každý měsíc předkládány lži, polopravdy, mlžení, podezírání bez důkazů, výkřiky o auditech, převodech pozemků pod cenami, atd. Naše chyba byla, že jsme se měli bránit. Každou lež jsme měli prokazatelně vyvrátit a nenechat ji bez odezvy. Podcenili jsme poměrně sofistikovaně propracovanou kampaň vedenou zvláště proti ODS.

- nedostatečně jsme prováděli prezentaci výsledků naší práce. Ostatně příklad současného mluvčího radnice nám ukazuje, jak správně se dělá politická propaganda. Oč méně reaguje primátor o to více je vidět tiskový mluvčí.

Závěrem k této otázce. Těší mě, že jsem se chovala stejně, jako všichni moji předchůdci – primátoři po roce 1989. Totiž, že jsem se stejně jako oni ve jménu volebního vítězství nesnížila k dehonestaci jejich práce, v mnohém jsem pokračovala a některé věci jsem dělala zkrátka jinak. Ten, kdo pomlouvá, bude nakonec sám pomluven – to stále platí!

M.R.: Při našem rozhovoru jste uváděla neuvěřitelné příklady smyšlenek a pomluv, které kolovaly v předvolebním období v roce 2010 ve Zlíně. Můžete nějaké uvést?

I.O.: Jistě. Například mezi lidmi kolovala informace, že vlastním polovinu „Zlatého jablka“, nebo část komunikací v továrním areálu, vilu v Kostelci, atd. Bohužel to, čemu jsem se já smála, lidé brali vážně. A přitom stačilo tak málo – podívat se do katastru nemovitostí, a vše bylo jasné. Kromě domu, který vlastní naše rodina 35 let nemáme ani metr pozemku, či jiného majetku navíc.

M.R.: Samostatnou odpověď si zaslouží Kongresové centrum (KC). Při jeho otevření se odehrálo několik akcí, které mělo tento projekt znevěrohodnit, zesměšnit. Jak to vidíte dnes? Vzala byste si znovu na starost tak těžký úkol, kterým byla výstavba KC?

I.O.: Archivuji si veškeré materiály, vyjádření týkající se KC. Z nich je zřejmé, že po dobu pěti let, kdy se KC stavělo, ve veřejném mínění panoval naprostý klid. Těsně před dokončením stavby začaly promyšlené útoky a to jak ze strany zmiňovaných politických uskupení, které neměly dost vlastních nosných témat , tak ze strany některých místních architektů  a  novinářů.

Bavím se tím, když sleduji ty, kteří „šaškovali“ s transparenty před KC, nebo vedli řeči o megalomanském projektu, o jeho nerentabilnosti, o „mercedesu na který Zlín nemá“, dnes pyšně vodí významné návštěvy právě do KC. Chodníky k ukazování zkrátka nestačí. Pokud bych se měla rozhodovat znovu, zda do výstavby KC jít odpovídám, že ano. Řekla bych ano i paní architektce Jiřičné. Přes to, že na počátku nebyla vyhlášena soutěž, žádný zákon tehdy porušen nebyl, jen veřejnost byla opakovaně masírována nesmyslnými tvrzeními např. MORáků.  Tato stavba plně prokázala svoji užitečnost, obohatila kulturní život mnoha Zlíňanů, je plně programově vytížená, finančně soběstačná, Velmi mě mrzel a doposud mrzí přístup některých „kritiků“ k paní architektce Jiřičné. Jako politička jsem musela připravená na cokoliv ale co nikdy některým“kritikům“ nezapomenu, jsou osobní urážky,či  zesměšňování této neuvěřitelně skromné a pracovité dámy. O osobní ješitnosti některých místních expertů ani nemluvím. Stačí snad dodat – podchod, Gahurův prospekt, atd. V této souvislosti je obrovská škoda, že podle návrhu E. J nebyl dokončen celý střed města. Řeči o tom, že se mohla přihlásit do soutěže, jen kamuflují realitu. Odevzdaná studie byla již v majetku města a to samo ji mohlo přihlásit. Zkrátka, do „politicky – hokynářského krámu“ se nehodila dvojice Ondrová a Jiřičná a výsledek máme dnes před očima. To, že někteří radní nedokáží překročit svůj vlastní stín svědčí i nevůle umístit na oficiálních stránkách města i KC není informaci o tom, že v roce 2011 v Barceloně v soutěži “Inside World Festival of Interiors“, získalo KC Zlín cenu ve své kategorii – pět nejlepších interiérů světa.

 

M.R.: Znám vás jako velikou zastánkyni zdejší Univerzity Tomáše Bati. Řadu let jste v její Správní radě. Dělá vám UTB radost, nebo spíše starost. Nezklamala vás?

I.O.: Za svoji politickou dráhu si 100% stojím na několika věcech. Jednou z nich je právě UTB. Vždyť jsem stála u jejího vzniku, prosadila jsem zákon o jejím zřízení v Senátu stejně tak tehdejší poslanec za ODS Mgr. B. Záruba v Poslanecké sněmovně. Jsem ráda, že jsem přesvědčila své kolegy zastupitele o prodeji, či pronájmech pozemků pro potřeby UTB . Dnes patří tato vysokoškolská instituce mezi největší zaměstnavatele. Těší mě skvělé výsledky v mezinárodním měřítku, nová výstavba i to, jak studenti oživují město.

M.R.:  Určitě není lehké ze dne na den změnit tempo a způsob velmi hektického – politického života. Mnoho lidí se domnívalo, že jste si dala jen krátkou přestávku a na politickou scénu se vrátíte. Co vlastně dnes děláte?

I.O.: Vracím dlouholetý dluh své rodině. Více se o ni starám, čtu více než kdy jindy, chodím na koncerty a do divadel a na procházky s milovaným jezevčíkem. Vedle povinností ve Správní radě UTB a v Radě pro rozhlasové vysílání, kde jsem již jedenáctým rokem členkou  mě velmi těší práce pro UNICEF ČR.  Po druhé funkční období jsem v jejím Výkonném výboru, ve společnosti skvělých a nezištných lidí. Dělám to, co jsem dělala vždycky. Ráda pomáhám potřebným. V této souvislosti patří veliké poděkování i mým kolegyním z místní zlínské ODS – S. Nováčkové, E. Ledvinové a M. Kostkové, které se aktivně a zdarma podílejí na akci „Pečení pro děti“ během MFF. Také Mgr. Steska se studentkami školy, kde řediteluje, aktivně pomáhají UNICEFU.

M.R.: Co říkáte na kandidátku ODS?

I.O.: Jsem ráda, že jsme se až na výjimky my – starší garda, rozhodli nekandidovat. Naší povinností je začínajícím politikům pomáhat, radit chtít po nich aby pokračovali v tom, co jsme započali a obohacovat život ve městě novými nápady. Velmi mě těší hojná účast žen na naší kandidátce stejně, jako mladých lidí, mezi které patříte Michale i vy. Všimla jsem si toho, že metodu pomluv a ironie stejně jako v r. 2010 proti ODS používají lidé ze STANu  a MORu (dnes jsou  ve vedení města), i nyní. První časopis, který jsme jejich prostřednictvím dostali do schránek, opět obsahuje narážky, neurčité drby, posměšnou ironii apod. Jak lehké by bylo použít stejně osvědčenou metodu – máme na to dost schopných lidí. Co říkáte např. na kvíz:  Který radní má nejnižší vzdělání a nejvyšší sebevědomí?  Odpověď: A, L, B, ? Ano – B je správně. Věřím ale, že naši kandidáti se podobně podlým metodám vyhnou a budou seriozním a chtěným partnerem některým politickým subjektům ve Zlíně.

Velmi si přeji, aby ODS ve Zlíně nezůstala mimo politické kolbiště a pracovala dále v zastupitelstvu. Držím palce!