Václav Řehoř Články

Některé právní aspekty boje proti zneužívání sociálních dávek v Novém Bydžově

Ve středu byl publikován rozhovor se starostou Nového Bydžova Pavlem Loudou na téma problematika romských spoluobčanů. Nový Bydžov se v posledních dvou letech pustil razantně do řešení problémů chudé romské komunity a zneužívání sociálních dávek. Je dobré si uvědomit některé právní souvislosti. Sociální dávky jsou příjmy ze státního rozpočtu, a tedy peníze nás všech. Z tohoto důvodu by měl být i náležitě kontrolován jejich způsob použití koncovým příjemcem. Neměla by to být výjimka, ale povinnost každého dobrého státního úředníka či úředníka jakékoli územní samosprávy.

Myslím tím povinnost hlídat každou vydanou korunu z veřejného rozpočtu. Naopak by taková činnost měla být vyloučena u mezd, platů a jiných příjmů v soukromé sféře, protože jinak by to byl nepřípustný zásah do soukromí a do práva na majetek. Avšak v poslední době pozoruji takovouto tendenci zejména u ČSSD, která chce zavést majetková prohlášení, což považuji v tomto smyslu za krok špatným směrem, a to zejména v souvislosti na již existující povinnost majetkových prohlášení veřejných činitelů podle zákona o střetu zájmů.

 Takovým způsobem jako Nový Bydžov by měly postupovat i další obce, nicméně tato kontrola musí být v rámci zákona a taktéž na základě zákona, jinak by opět docházelo k nezákonnému postupu správního orgánu a narušování základních lidských práv občanů. V takovém případě by mohl být naopak žalován stát.

Zástupci Nového Bydžova si však stěžují, že reforma sociálního systému takové kontroly už neumožňuje. Například i proto, že pracovnice sociálního odboru přešly pod úřady práce. Jsem přesvědčen, že by tyto kontroly měly pokračovat. Jde jen o to, že vše musí mít zákonný základ. Legislativa to musí nejprve umožňovat a také určit, kdo by to měl dělat. Toto řešení pro budoucnost má jistě více variant. Osobně preferuji řešení, při němž by jakoukoliv kontrolu nakládání s veřejnými prostředky prováděl ten, kdo tyto prostředky z veřejného rozpočtu vydal, a to s ohledem na funkční příslušnost konkrétního správního orgánu. Kromě toho by měl existovat jeden nezávislý kontrolní orgán (u nás NKÚ), který by jednotlivé případy namátkově prověřoval.

Nový Bydžov se potýkal s problémem, zda je vůbec oprávněn sociální dávky odebrat, pokud zjistí jejich zneužívání. Na to opravdu neexistuje jednoduchá odpověď, zda ano či ne. Záleží totiž na tom, zda na dávku existuje tzv. právní nárok. Tedy, zda potenciální příjemce sociální dávky musí pouze splnit zákonem předepsané povinnosti a správní orgán již posléze nemá možnost tzv. správního uvážení nebo zda příslušný správní orgán tímto správním uvážením disponuje. Jelikož v našem sociálním systému je vcelku dost druhů jednotlivých dávek a ty mají různé právní režimy, tak na to lze v obecné rovině jen těžko odpovědět ano či ne. Pokud by například správní orgán měl možnost správního uvážení, zda danou dávku poskytne, či nikoli a ten samý správní orgán při kontrole zjistil, že tyto dávky jsou podle jeho uvážení zneužívány, tak mu správní právo umožňuje změnit své rozhodnutí a danou dávku dále nevyplácet. Pokud by však na tuto dávku vznikl právní nárok již splněním jednotlivých a v právních normách pevně zakotvených podmínek pro její přiznání, tak ji odebrat nelze. Nárok v takovém případě vzniká samotným splněním podmínek a správní orgán vydává v takovém případě pouze tzv. deklaratorní rozhodnutí, kterým „deklaruje již existující právní stav“. Záleží tedy vždy ještě na konkrétním typu dávky a jejímu právnímu režimu.

Ministerstvo práce zavádí sociální karty a tvrdí, že zneužívání sociálních dávek znemožní. Podle informací, které mám z médií, mě sociální karty nepřesvědčily o tom, že by byly vůbec potřeba. Podle toho, co vím, tak zde mají být zřizovány jakési „technické účty“ , přes které se budou alokovat finanční prostředky na jednotlivé účty příjemců dávek. Pokud je to ten mechanismus, který by měl zneužívání sociálních dávek zabránit, tak je naprosto bezzubý. Zabránit zneužívání sociálních dávek se dá  jen důkladným systémem kontroly. Případně vydáváním certifikovaných kuponů či poukázek (typu dnešních stravenek), za které lze nakupovat zboží základních potřeb. Pokud však nové sociální karty takový mechanismus nemají a měly by sloužit pouze k tomu, že se budou jiným způsobem rozesílat platby sociálních dávek příjemcům, a to na jejich soukromé bankovní účty, tak se obávám, že v tomto směru se nezlepší zhola nic.

Nový Bydžov trápí i to, že někteří podnikatelé pronajímají nevyhovující byty či objekty Romům za horentní částky. Město však, bohužel, nemá možnost tuto praxi zarazit. Nikdo nemůže zasahovat do soukromoprávního jednání jednotlivých účastníků, pokud je takové jednání v rámci zákona, protože by tím opět porušoval v prvé řadě základní lidská práva a svobody. Orgán veřejné moci je v tomto směru omezen o to více, jelikož je nucen dále sledovat i správní a nikoli „pouze“ ústavní právo. Výše případného nájemného je otázkou soukromoprávního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem a těžko si představit, že by kterémukoli z nich mohl v demokratickém právním státě správní orgán takovouto věc direktivně určit. Takový postup by byl v mých očích nejen protiprávní, ale velmi by se blížil praxi totalitnímu režimu.

Existuje však praxe, kdy správní orgán musí vyplácet přemrštěné náhrady za pronájem nemovitostí, kde je výše takového nájemného již na první pohled příliš vysoká. Skutečné platby jsou totiž nižší, protože nájemce s pronajímatelem jsou pokoutně domluveni na rozdělení takového „přebytku“, jenž je placen formou sociálních dávek. V obecné rovině opět platí, že pokud na takovouto dávku vzniká automaticky po splnění zákonných podmínek nárok, tak je to situace na zamyšlení, a to zejména pro zákonodárce. V danou chvíli orgány veřejné moci nemají jakoukoli možnost dávku nevyplatit. Zde by bylo vhodné buď výši této dávky „zastropovat“, nebo poskytnout správnímu orgánu možnost správního uvážení v konkrétních případech. Jsou to opět úředníci v daném místě, kteří jí poskytují a tedy i oni nejlépe vědí, jaké je tam obvyklé nájemné a jsou schopni posoudit, zda je výše nájemného záměrně uměle navýšena či nikoli a zda tedy mají za těchto okolností a v dané výši dávku poskytnou či nikoli. Pokud by však příslušný správní orgán tímto správním uvážením disponoval již nyní, tak je to otázka na něj, proč takovou dávku poskytuje, když je na první pohled evidentní, že dochází k jejímu zneužívání a tedy i zbytečnému odčerpávání veřejných zdrojů.

Nový Bydžov je přesvědčen, že by situaci v některých městech pomohly řešit navržené právní úpravy, například  institut vykázání z města za opakované přestupky. Myslím si, že ano, ale domnívám se však, že by mělo jít spíše o zákaz pobytu za opakované přestupky. Nikoli o vykázání z města, což je dost velký rozdíl.

 

 

Mgr. Václav Řehoř, advokátní koncipient