Petr Zimmermann Články

Krajské zdravotnictví funguje tak trochu jako za socialismu

(MF DNES) Rozhovor s někdejším hejtmanem Plzeňského kraje za ODS a nynějším spolumajitelem sítě soukromých nemocnic Petrem Zimmermannem. Jako spolumajitel sítě nemocnic, z kterých dvě jsou v Plzni, ví, jak menší nemocnice fungují a jakému tlaku musí v poslední době čelit. Říká, že je to řehole a že uvést malou nemocnici do pořádku trvá pět i deset let usilovné práce. Řeč je o někdejším hejtmanovi Plzeňského kraje za ODS Petru Zimmermannovi. Ten například kritizuje, že pravidla v malých nemocnicích jsou nastavena zbytečně přísně podle velkých fakultních nemocnic, což těm malým komplikuje přežití.

Jste spolumajitelem sítě nemocnic, kam patří i plzeňský Privamed a Mulačova nemocnice. Co říkáte tomu, že kraj sanuje ztrátu svých nemocnic roční částkou kolem 300 milionů, na což soukromé nemocnice nedosáhnou?

Podle mě je tato částka přemrštěně vysoká. Když jsem byl hejtmanem, krajský úřad do nemocnic ročně posílal 20, 30 milionů korun na opravy či pokrytí pohotovostní služby. Je to vlastně nekalá konkurence. Tyto peníze, kterým se říká SOHZ, se navíc platí i z peněz firem jako je Privamed, tedy z jimi placených daní. Co k tomu víc říci. Ve finále lidé platí za zdravotnictví dvakrát – jednou si platí zdravotní pojištění, pokud ho za ně neplatí stát, a podruhé z jejich daní. Jisté je ale to, že manažeři krajských nemocnic si zvykli, že peníze dostanou. Nejpohodlnější je nestarat se a čekat, až mi někdo peníze pošle.

Co si ale pomyslí pacient, když krajské nemocnice dostávají 300 milionů korun a vedle soukromník na tyto peníze nedosáhne? Řekne si, já půjdu raději do krajské nemocnice?

To je možné. Nevím. Asi záleží na schopnosti úsudku. Spíš si myslím, že lidé chodí k tomu, komu důvěřují. Jisté je to, že lidé z ČSSD, kteří vedou v kraji rezort zdravotnictví, si lámou hlavu s tím, jak my můžeme fungovat bez dotací a stále za tím hledají nekalou činnost.

Hovoří se o tom, že máte známosti v pojišťovně a že máte vyšší platby za zdravotní péči než krajské nemocnice.

Nevím, jaké platby mají, vím jen to, že my se o nemocnice 25 let staráme a například pan ředitel Mach v Privamedu Plzeň nemá náměstky. Hlavní sestra je zároveň vrchní sestrou jednoho oddělení, úroveň řízení je tam plochá a nejsou tam lidé, kteří nosí papíry z jedné kanceláře do druhé nebo vymýšlejí činnosti navíc.

Nesměřuje české zdravotnictví k nějakému znárodňovacímu modelu? Na jedné straně SOHZ (peníze na pokrytí ztrát nemocnic), které se za 18 let zdesetinásobilo, a na druhé straně soukromníci. Třeba firma Penta ráda odejde v září kvůli vysoké ztrátě ze Sušické nemocnice, kterou má v pronájmu od města.

Já chápu, že když v odlehlé oblasti chceme nemocnici zachovat, bude mít výhodnější podmínky než my v Plzni, ale jde o míru a proporci věcí. V krajských nemocnicích jsou schopní lékařům dát třeba 200 tisíc korun měsíčně. Na to my peníze nemáme. Ale kdo zaručí, že když budou potřebovat, nedají lékařům třeba milion za měsíc. Kapsa daňových poplatníků je totiž bezedná. Některé nemocnice si nevydělají ani na mzdy, to už je absurdní. To je případ Rokycanské nemocnice. Přitom krajský úřad tam chce investovat 400 milionů korun. Co tomu říkáte? Nemocnice by se dala dát do pořádku i za polovinu této částky.

Jaký smysl to může mít?

Nejoblíbenější činností veřejné správy je co? Investice. A to jakékoli. Proč? Na to ať si každý odpoví sám. Já ale na druhou stranu nejsem fundamentalista, který chce zavírat plošně nemocnice. Ale také vím, že kdyby někdo chtěl dát do pořádku třeba nemocnici v Domažlicích, je to usilovná práce na pět, deset let. Ale na druhou stranu existují předpisy, které to vlastně znemožňují.

Třeba i předpisy typu, že tam celou noc na každém oddělení musí být lékař. To je asi nesmysl...

V Německu to tak není. Ale tam lidé odpoledne nebo v noci do nemocnic moc nechodí, v Česku si lidé po rozpadu pohotovostí zvykli, že si odpoledne, večer a v noci zavolají záchranku. To je nic nestojí a nechají se odvézt do nemocnice. Ty jsou pak přetížené balastními návštěvami, které vyřizuje lékař s platem 200 tisíc korun a ztráta se prohlubuje.

Protože někteří praktičtí lékaři nechtějí sloužit pohotovost...

V Německu je to tak, že pohotovostní službu organizuje Svaz praktických lékařů. Ten zveřejňuje v každém tamním správním obvodu telefonní číslo na pohotovost, číslo si lékaři předávají. Vychází to přibližně na dvě služby za měsíc. Lékaři tam slouží z domova nebo jsou ve své ordinaci. Nemusí tedy docházet do externí ordinace. Mají telefon, nasbírají žádosti o návštěvy a buď pacienty objíždějí nebo si je pozvou do své ordinace. Je to tedy na bázi jakési lékařské samosprávy.

Co byste s krajskými špitály dělal, kdybyste byl hejtmanem?

Stávající hejtman si myslel, že pozve pár chytrých lidí, dosadí je do vedení nemocnic a problém se vyřeší. Ale to se neřeší z kanceláře, to se řeší přímo ve špitálu, na primariátech, u hlavní sestry. Je třeba dát do nemocnice schopného ředitele, který neřídí špitál třeba z Plzně či Prahy a který je motivovaný problémy řešit. Ředitelé krajských nemocnic moc motivovaní nejsou. Nejjednodušší pro ně je vylobovat si na kraji co nejvyšší SOHZ, tedy co nejvíce peněz na pokrytí ztráty nemocnice. Výsledkem je, že krajské zdravotnictví funguje tak trochu jako za socialismu, kdy ředitel byl hodnocen podle toho, kolik peněz si vyprosil na Krajském národním výboru nebo Krajském výboru KSČ a ne podle toho, jak efektivně a s co nejmenšími náklady dokázal podnik či nemocnici řídit. Ředitel musí být zaplacený za úspěch. V krajském zdravotnictví je to tak, že čím víc peněz daňových poplatníků ředitel utratí, tím dostane vyšší výplatu. To je absurdní. Když někdo dělá ředitele a je z oblasti vzdálené 200 kilometrů, kde stále bydlí, dá se brát spíš jako konzultant. Já osobně bych si do ředitelské pozice třeba Domažlické nemocnice vybral místního patriota, kterému by na nemocnici záleželo. Musí mít navíc určité pracovní nasazení, jenom tak může chtít pracovní nasazení po svých podřízených.

V posledních letech se kvůli nedostatku lékařů a sester výrazně omezila péče v Sušické nemocnici. V Nemocnici Domažlice hrozí něco podobného. Co s tím?

Domažlice jsou totiž menší než Sušice. Navíc do Klatov, kde je největší krajská nemocnice, je to poměrně blízko. Ale malé nemocnice objektivně čelí problémům. Dnes se více věcí řeší ambulantně, i proto jsou malé nemocnice pod tlakem. Nejsou totiž schopné využít svoji kapacitu. Vše ztěžuje fakt, že standardy jsou v Česku nastavené podle fakultních nemocnic. Nikde jinde na světě to není, tento systém nemá třeba Německo ani Francie.

Pod standardy řadíme to, kolik je potřeba lékařů či sester na oddělení?

I kolik jich má sloužit nebo kde se mají vzdělávat. Jisté je to, že kvůli přísným pravidlům třeba v Domažlicích, což je nemocnice sice až moc velká, ale hezká a moderní, se nemohou vzdělávat lékaři. Proto tam nechtějí nastoupit a zařízení čelí personální krizi. Dříve to bylo tak a bylo to logické, že všude, kde byla nemocnice, mohli vychovávat mladé lékaře. I každý advokát může mít koncipienta. To je jako kdyby advokáti řekli, že koncipienty může vychovávat jen advokátní kancelář Havel Holásek, tedy firma, která má mnoho podoborů a zaměstnává desítky právníků. A to je přece nesmysl.

(Autor: Jitka Šrámková)