Eva Decroix Články

Když nepřipustíme různé názory, můžeme to zabalit, říká před kongresem Eva Decroix

(Hospodářské noviny) S trochou nadsázky by se dalo říct, že v ODS působí tak trochu jako zjevení. Vystupuje s tématy, která jsou pro mnohé její kolegy přinejmenším zbytečná, a navíc je to žena. To je ve vyšších patrech této partaje spíše výjimka. Už před dvěma lety se ozývaly hlasy, že by právě proto měla být ve vedení strany, tehdy se zdráhala. Dnes už se do boje o místopředsednický post pustila a podle všeho má velkou šanci uspět. Za sebou má silné stranické tváře jako šéfa. Senátu Miloše Vystrčila nebo politického matadora Marka Bendu. Proti ní se staví křídlo europoslance Jana Zahradila. „Musíme obsáhnout všechna podstatná témata a žádná důležitá nepřehlížet. Musíme dělat politiku pro všechny, ne se kousnout na jedné ideologii,“ říká Decroix v rozhovoru s HN.

Podporujete manželství pro všechny, bojujete proti fyzickým trestům u dětí i za to, aby homosexuální páry mohly osvojit děti. Jak to jde dohromady s ODS?

Žádnou politickou stranu nemůže definovat jen jedno téma. Kulturní války nemají vytvářet dělicí linii v rámci politických stran a strany jsou silné, jen když dokážou zastupovat různé názory a vidí svět z různých uhlů. Já ho vidím z pohledu ženy, pohledu právníka, z pohledu své generace. Osobně vnímám potřeby i této minority, ale taky říkám, že nesmíme veřejnou debatu omezit jen na toto. Témat, která budou určovat budoucnost naší země, je mnohem víc. Pro mě je to třeba západní směřování země a bezpečnost, to je pro mě dnes mnohem důležitější. Musíme dělat politiku pro všechny a přinášet konkrétní řešení, ne se kousnout na jedné ideologii.

V rozhovoru, který jsme spolu dělaly před dvěma lety na kongresu ODS, jste řekla, že nechcete poutat pozornost tím, že jste žena pod čtyřicet. „Chci se naučit politiku. Teprve potom, až ji budu umět, se může říkat, že jsem politička.“ Už politiku umíte?

Vzpomínám si! Dělali jsme ho u vchodu a vy jste mi říkala, že se o mně mluví jako o politické hvězdě, a já vám řekla, že to nechci, protože takové hned vyhasnou. Ale k vaší otázce: my ženy máme často pocit toho, že už jsme připravené, posunuté malinko jinak než muži. Více o sobě pochybujeme a chceme umět vše dokonale. Politiku považuji za nesmírně smysluplnou činnost a hodně jsem přemýšlela, jak dlouho mám ještě čekat, než budu dokonalá a budu schopná vše dělat. Nakonec jsem do toho šla, i když určitě vše ještě neumím, určitě mě ještě čeká mnoho věcí, které se musím naučit. Ale nemohu na jedné straně říkat lidem, zapojte se, a na druhé sama přešlapovat a váhat. Vzhledem k šílené situaci kolem nás mi nepřijde fér zůstat sedět v koutě. Proto kandiduji na místopředsedkyni ODS.

A co chcete v předsednictvu přesně dělat?

Jaké máte plány? Chcete něco změnit? Já nebudu říkat, co by se mělo změnit, protože to jsou otázky na vnitřní diskusi. Nic nechci rozbíjet, chci rozvíjet to, co už existuje. To, co dělá Petr Fiala jako premiér, jako předseda strany, je správná a hodnotová politika. A to je cesta, která je mi blízká, kterou chci zachovat, takže možná bych jen ráda pomohla tomu, aby byla ODS více vidět, více slyšet. Chtěla bych ODS vidět jako moderní pravicovou stranu – klidně řeknu moderně konzervativní stranu, to se nevylučuje, která umí přinášet řešení a posouvat věci pragmaticky dopředu. Říkám jen, nedělejme prudké pohyby a změny dělejme rozumně tak, aby to vyhovovalo většinové společnosti. Chtěla bych se potkávat s lidmi, hodně s nimi komunikovat a třeba bořit i nějaké předsudky, že není politika taková špína, že se nás týká všech, že se týká i žen. Že v ní může být i máma dvou dětí z Vysočiny jako já. To jsou všechno střípky, kterými bych chtěla přispět. Politika je kolektivní dílo a každý přináší své zkušenosti, pohled, sebe. Věřím, že mám co nabídnout.

Zmínila jste preference většinové společnosti. Té ale také vyhovuje třeba fyzicky trestat děti. A vy to chcete zakázat…

Kde to berete, že jim to vyhovuje? Lidé se bojí toho, že uzákoníme něco, kdy za facku budou popotahováni. Ale o tom zákon není. Společnost se vyvíjí, vyvíjí se pohled na dítě a jeho postavení. Dítě bylo dlouho jen objektem práva, nemělo svoje práva. To se mění, a pokud se o někom bavíme jako o nositeli práv, tak asi není fér říkat, že ho můžeme mlátit. To neznamená, že mu nemůžeme dát pohlavek. Bavíme se o tělesném trestání, tom které bolí, které není normální. Tyto debaty samozřejmě naráží na otázku: proč to potřebujeme, když jsme dosud dokázali žít bez toho? A je skvělé, že se o tom takto bavíme. Ta debata sama o sobě už totiž přináší posun v té věci. Nikdo nechce trestat rodiče za využívání přiměřených výchovných prostředků. Ale současně jsem přesvědčená, že dnes už většinová společnost vnímá, že není normální zmlátit dítě páskem nebo mu jinak působit bolest. To k ničemu nevede.

Pojďme k víkendovému sněmu. Získala jste několik nominací, jaké šance si dáváte?

Jako advokát jsem vždy klientům říkala, že nejlepší šanci, kterou mohu slíbit, je padesát na padesát. Ale vážně, nechci to dopředu hodnotit, předjímat. Samozřejmě, že vnímám ty, kteří se mnou nesouhlasí. Kdyby se mnou všichni souhlasili, tak asi něco dělám špatně. Protože pak by to asi znamenalo, že nemám žádný silný názor. Ten já mám. A uvidíme, jestli se mi podaří přesvědčit členy.

Nebojíte se průzkumů, které naznačují, že Babišova voličská základna stále roste a že koalici SPOLU parník ujíždí?

Nemyslím si, že by naši voliči přecházeli k hnutí ANO. To se ale radikalizuje a postupně k němu přichází voliči extremistických stran. A i když ANO vzniklo jako strana liberální, proevropská, propodnikatelská, tak dnes je někde úplně jinde. Děsí mě to, co jsme nyní viděli na Slovensku, že se najde celá řada lidí, která volá po rychlých, byť planých řešeních. A nejvíc mi vadí postupné upadání úrovně politiky, její zplošťování a trapnost. Mám pocit, že každý týden nalézáme nové dno. Země se nemůže spravovat TikTokem, z něj nepostavíte školky, nepostavíte z něj dálnice. Výzva je ale velká – jak přijímat složitá rozhodnutí a jednoduše je vysvětlovat lidem.

Přesto máte pocit, že koalice dělá vše dobře? Třeba jihočeský hejtman Martin Kuba říká, že vláda špatně komunikuje, konsolidační balíček měla mít tvrdší. Co si o tom myslíte?

Opět použiji to slovo soudržnost. Samozřejmě, že pro některé mohla být mnohá opatření víc tvrdá. Pro některé zas byla moc tvrdá. Kritiku, že bylo uděláno málo, ale moc nechápu. Vidím, že i přes složité okolnosti vláda dělá maximum. Ne vždy bylo vše vysvětleno dostatečně důrazně, dostatečně včas. Ale taky si přiznejme, že někdy veřejnost nechce některé složité odpovědi ani slyšet. Než jsem přišla do politiky, tak jsem si taky myslela, že když člověk přijde, bouchne do stolu, všechno se stane. Nyní vidím, že líbivá řešení jsou hned, ale realizace vize je dlouhodobý proces. Ale o tu budoucnost tu jde především.

Ale nejde jen o to. ODS třeba čelila ostré kritice za schůzky ministra spravedlnosti Pavla Blažka s lobbistou napojeným na Rusko Martinem Nejedlým. Jak se vám takové schůzky obhajují?

Nebylo to argumentačně také trochu dno, o kterém jste mluvila? Politika není jen o konkrétních řešeních, ale také o symbolech. Někdy je to hodně iracionální, protože symboly nevytváří komplexní obrázek. Ale vnímám, že pro moji sociální bublinu to byla nešťastná schůzka, velmi špatný symbol. Schůzka s kamarádem do deště. Ale snažím se vždy hodnotit politiky podle reálné práce a vím, že ministerstvo spravedlnosti funguje skvěle. A přesto rozumím, že to voliče rozčiluje, ve své podstatě je to dobře, protože na nás kladou vysoké morální i profesní požadavky.

Kladou požadavky, ale reálně se nic nestalo.

Dělo, řešilo se to na vládě, řešilo se to na předsednictví. Nezametlo se to. Pan premiér se k tomu vyjádřil, řekl, že to bylo nešťastné a že za to má pan Blažek žlutou kartu. I politici jsou lidi, co udělají přešlap. Důležité ale je, co tomu státu přinesou. Tady ministerstvo frčí – trestní zákoník, redefinici znásilnění a podobně.
 

Marek Benda v jednom rozhovoru řekl: tak blbě to neděláme, ve vládě budeme i v roce 2025. Souhlasíte?

Jsem o tom přesvědčená. Musíme, vyhrajeme.

(Autor: Michaela Ryšavá)