15. června 2015

Smíme nechtít Islám?

Situace kolem exodu imigrantů z arabských zemí a z Afriky je pro valnou část české veřejnosti jakýmsi čekáním na vítr a jeho směr. Ta metafora znamená v podstatě to, že i přes poměrně přesvědčivou ostražitost větší části lidí vůči islámským imigrantům a odporu vůči kvótám si zatím jen málokdo dovolí být opravdu radikální proti afro-arabské imigraci. Jedni si myslí, že vše vlastně není tak horké, druzí vědí, že je, ale vyčkávají: hlavně neztratit předčasně statut civilizovanosti a nedostat se na úroveň údajn

Argumenty IVČRN

Přezíravost a pohrdání vůči IVČRN, jejímiž „odbornými garanty“ jsou skoro všichni politici a skoro všichni novináři, je pro každého, kdo má nějaké společenské postavení, bez nadsázky povinná. Problém je název spolku a především to, že zcela odmítá autoritativní prvky islámu a jeho politickou kolektivní dimenzi, tedy projev „nedotknutelného“ náboženství. Na popularitě si v očích mravokárců  IVČRN rozhodně nepřidává ani užívanou, k muslimům ne zrovna uctivou rétorikou. Nechtít islám  může být samozřejmě vykládáno i jako potřeba mýtit islám.

Jenže v IVČRN nejsou hloupí. Rétorika antiislámců – vůbec ne iracionálně – staví na přesvědčení, že západní Evropa, s níž jsme zásadně propojeni, se nachází v mimořádném stavu, kdy jí za prokazatelné vratkosti politiků hrozí postupná asimilace přicházejícími imigranty, z nichž větší část jsou muslimové. A argumentů, že kde je islám (ropa neropa), vidíte zpravidla autoritářskou společnost se silným nebo rozhodujícím vlivem islámských duchovních a nízkou nebo přímo žalostnou úroveň námi žádaných občanských práv, nefungující stát a ekonomiku, je bohužel dostatek. O radikálním islamismu nemluvě.

IVČRN a ústava

IVČRN kromě legitimity nemá, jak se zdá, problém ani s legalitou. „Elity“ žijící v iluzích si totiž jakoby vůbec nejsou schopny připustit, že náboženství může být i něčím jiným než veskrze pozitivním projevem občanské společnosti založeným na soukromé náboženské praxi a cenné osobní spiritualitě, ale že by mohlo mít i stinné stránky, projevovat se dogmaticky, mít kolektivní ambice a jeho společenské ambice by nemusely končit u venkovského kostelíčku či mešity. Neplatí to tedy jen o islámu.

To Ústava ČR je o poznání střízlivější, ne nadarmo explicitně odděluje jakoukoliv církev od výkonu úřední moci. Listina základních práv a svobod, i přes zjevnou a obecně žádoucí záruku svobody vyznání, neváhá dokonce omezit nepřiměřené projevy inspirované vírou. Mimochodem uznává také právo víru měnit či být bez ní, což muslimům, jistě poněkud přemoudřele, radí právě IVČRN. Marná sláva, jen ústavní pře by musela určit, co se v Listině základních práv a svobod může mínit důvody k omezení náboženských práv. Takže nechtít islám se smí přímo ze zákona.

Smíme se bránit?

Ohledně IVČRN, aspoň zatím, neobstojí ani nařčení z hanobení přesvědčení podle trestního zákona: neviděli jsme pálit Korán, výzvy k fyzickému násilí na muslimech, dokonce ani vysloveně sprostá slova. Otázka tak zní spíše tak, zda je prozíravé znevažovat bez hlubších argumentů právo sdružovat se za účelem obrany subjektivně vnímaných hodnot. A to i když jde o odmítání libovolného náboženství, jako to dle stanov IVČRN činí. Bylo by opravdu tak šokující, kdyby si Arabové založili například „nechceme křesťanství v Ománu“ v případě, že by křesťané usilovali s úspěchem v Saúdské Arábii masově o azyl a nádavkem by pro ne úplně malou část z nich byla arabská kultura prokazatelně cílem zničení jakožto kultura bezvěrecká?

Existence spolku IVČRN je přirozenou a zdravou reakcí na měnící se časy a radikálním islámem hozenou rukavici. Že hází muslimy, třeba i slušné Syřany zasažené opravdu válkou, nebo u nás již dlouho usazené Araby do jednoho pytle s kriminálníky, příživníky, případně teroristy? Důvodem je hlavně strach, a to hlavně z politiků a z vykrucujících se mainstreamových novinářů. Strach, že jejich tolerance nás smrtelně ohrožuje. Nejde o nic jiného než o běžný mechanismus nevyhnutelné a vnitřně nespravedlivé paušalizace známé v ČR například i vůči Romům. Za daných okolností je ale ta antimuslimská, šířená IVČRN, užitečným jevem.

Mgr. Jan Frank

člen ODS v Řevnicích, pracuje ve spolku Za branou a Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR