Něco málo pro strojaře
Strojírenství v České republice se daří, více vyrábí a vyváží, prosazuje se na zahraničních trzích. V době všeobecných nářků nad ekonomickou recesí je tahle zpráva (třeba zde v HN) skoro k neuvěření.
Nezbývá než zatleskat těm, kterým se daří – tedy všem ve strojírenských podnicích od dělníka až po ředitele. A zároveň doporučit těm kompetentním, kteří kormidlují naší ekonomiku, aby na této oblasti laskavě spočinuli zrakem a věnovali jí trochu pozornosti. Jistěže nemám na mysli zvláštní daň pro ty strojaře, kterým se daří přespříliš dobře. Jsem pro opatření, aby se těm úspěšným či nadějným dařilo ještě lépe a řady exportérů se u nás pokud možno rozrůstaly.
Většina toho, co se dá v oblasti podpory takových podniků udělat, leží na státu a centrálních orgánech. Máme pro to potřebná ministerstva, agentury a organizace a věřím, že pokud tamní odborníci dostanou pokyn a zadání, budou vědět, co mají dělat.
Něco málo by ale mohly udělat i kraje, včetně toho Ústeckého. Nedávno jsem psal, že technické obory by se měly umět prodat a „nabídnout se“ studentům a rodičům. Dobrý výkon podniků z oblasti strojírenství tuhle myšlenku silně podporuje. Je tu ale prostor i pro aktivity krajské regionální samosprávy. Kraj může zásadně ovlivnit střední školství v regionu, zřizuje drtivou většinu škol a má co mluvit do toho, na co se školy zaměří a jaké obory nabídnou. Stejně tak může podpořit studenty, kteří si vyberou obory perspektivní. Kraj by měl téhle možnosti maximálně využít. Je to jedna z mála možností, jak bychom mohli snížit nezaměstnanost, nebo alespoň změnit její strukturu a snížit počet nezaměstnaných absolventů. Tvrdím, že udělat něco málo pro strojaře, a to jak mistry, tak i studenty, by se mohlo docela vyplatit.
předseda oblastního sdružení
krajský zastupitel
