Filip Benda Články

 

Aniž bychom se vůbec museli zabývat obsahem této studie, je zarážející už samotný cíl. Státní správa by měla využívat své prostředky pro blaho a rozvoj státu a společnosti. V tomto případě mi není úplně jasné, jak to může činit text, jenž se dívá do minulosti a nabízí údajné možné scénáře minulého vývoje. To bychom mohli třeba také zadávat studie, kde bychom dnes byli, kdybychom se neoddělili od Rakouska-Uherska nebo kdyby nebyla druhá světová válka. Za prvé vám každý průměrný historik i ekonom řekne, že je to šarlatánství. Za druhé je však zcela nepochopitelné, proč si takovou studii nechává z našich peněz zpracovat vláda.

 

Jediným vysvětlením je mediální propaganda. Cílem studie není navrhnout žádná řešení nebo strategie, ale pouze říci: udělali jsme dobře, že jsme vstoupili do EU, a udělali jsme špatně, že jsme nepřijali euro.

 

Cesta, jak se k tomu vládní analýza dopracovává, však nemůže ani laika nechat na pochybách o tom, že jde o ryzí demagogii. Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat obecně pozitivní dopad členství v EU na naši ekonomiku, kvantifikovat takový dopad účetní metodou je bláhovost. V současném světě hraje roli příliš mnoho faktorů na to, abychom mohli přesvědčivě zhodnotit dopady jedné izolované události. Je to podobné, jako když se například snažíte zjistit dopady globalizace a obchodní liberalizace. Zjistíte, že na některé části ekonomiky je dopad pozitivní, jinde naopak způsobuje ušlé zisky. Často jsou dopady velmi nepřímé, ale o to více citelné.

 

Pokud zjišťujete dopady nějaké události, musíte současně vycházet ze srovnání s hypotetickou situací, kdyby se tato událost nestala. Čím více jdete do minulosti, tím je to ale problematičtější. Kdyby ČR nevstoupila do Unie, jistě by se vyvíjela úplně jinak, ale těžko říci jak. Vzít si pouze současné HDP a „ořezat“ je o pozitivní dopady integrace je pak holý nesmysl, neboť byste museli naopak přidat ušlé zisky, ale i možné další prvky, o nichž vůbec nevíte, jak by mohly vypadat. Podobně malovat scénář případného přijetí eura někdy před osmi roky nejde jen tak, že si připočtete rozdíl, o který roste rychleji slovenské DPH. Porovnávání s jinými zeměmi tu obecně neobstojí, neboť každá byla na jiné startovní pozici, měla jinou strukturu ekonomiky, ale také sama prováděla jiná rozhodnutí. Když nás porovnáte se Slovinskem nebo s Kyprem, můžete si mnout ruce, že jsme euro nepřijali, když se Slovenskem (jež vycházelo ovšem z daleko horší pozice), tak naopak.

 

Také účetně zjistit, kolik přiteklo do ČR peněz ze strukturálních fondů jistě lze. Nezjistíte ale vedlejší dopady. Například kolik peněz se sem kvůli tomu naopak nedostalo ze států, z nichž strukturální peníze pocházejí. Spousta peněz, které stát na dotace doplácí ze svého, mohla být také použita jinde a mohla možná přinést daleko větší pákový efekt, než „investice“ do chlebíčků na konferencích a seminářích, do luxusních restaurací na pražském nábřeží nebo rovnou do kapes podivných mafií rozdělujících peníze. Ano, i když peníze přitečou z unijního rozpočtu třeba rovnou na účet nějakého severočeského či středočeského magnáta, je to ryze účetně stále „přínos do české ekonomiky“. Zda tomu tak je i dle selského rozumu, ponechám na čtenářích.

 

Bez ohledu na kvalitu předmětné studie však musím zopakovat to zásadní. Státní správu vůbec nemáme od toho, aby zpracovávala propagandisticky motivované studie o hypotetickém vývoji naší země, ať v uplynulých deseti nebo sto letech. Jejím úkolem by mělo být – z hlediska evropských záležitostí – zaměřovat na prosazování co nejlepších pozic v EU. Zatím jsem ale neviděl žádný strategický materiál nové vlády o tom, jakou představu má o vývoji EU v následujících letech, jak si představuje budoucí roli Evropské komise, zda a případně kde chce měnit základní smlouvy, přesouvat nové pravomoci a podobně. Vzhledem k tomu, že právě tyto debaty budou hýbat Unií bezprostředně po volbách, byl by takový materiál – pokud možno prostý floskulí o hlavním proudu – daleko užitečnější.