Jiří Kalous Články

Tak jsem se naštval a posekal si před vlastním prahem

Po několika týdnech nečinnosti našeho MH (z objektivních důvodu nezpůsobenou neschopností či leností) už mě pohled na přerostlou trávu plnou klíšťat kolem chodníků přestal bavit. Nelíbila se mi ani nebezpečně přerostlá tráva kolem silnice, přes kterou není ani vidět do zatáčky.

Inu, řekl jsem si, člověk se nemůže neustále spoléhat na stát potažmo na radnici v domnění, že on to někdo někdy udělá. Nadáváním, kritizováním všude okolo a stěžováním si, se prostě ta mrcha tráva sama neposeká. Chopil jsem se tedy manuálního žacího nástroje z minulého století tzv. kosy i ostřící pomůcky tzv. brousku karborundum a nezbedný pažit několika dobře cílenými tahy poslal k zemi. Avšak musím podotknout, že se ta potvora tráva bránila, seč jí stébla stačila. Ovšem proti dobře naklepané a nabroušené kose vedené mými pažemi neměla nejmenší šanci a veškerý její vzdor byl marný. Posekanou trávu jsem takovým hřebenem na tyčce, kterému se říká hrábě (taky z minulého století), shrabal do úhledných kupiček. Kupky doufám už samo MH, co nevidět, odveze do kompostárny, to už bych asi nezvládl. Pro finální vzhled, aby to taky k něčemu vypadalo, přivzal jsem si na pomoc motorovou rotační sekačku poháněnou 4-dobým zážehovým motorem ze současnosti a tím jsem svou seč definitivně vítězně dovršil.

Závěrem, co si člověk neudělá sám - to prostě nemá! Spoléhat se ve všem na státní správu či samosprávu jednoduše nelze. Dříve bývávalo takovým nepsaným pravidlem, že si každý udržoval pořádek kolem svého obydlí sám. Ať v zimě úklidem sněhu nebo v létě zametením chodníku či posekáním trávy před plotem. Tento zvyk už přežívá většinou už jen u „baráčníků“ (ne u všech).

Začal jsem kolem 10-té hodiny, abych sousedy neobtěžoval hlukem od brousku a sekačky, kvůli bouřce skončil v cca půl druhé. Při sekání spálil zhruba 1000 kcal. Náklady na benzín cca 100 Kč, ale ten pocit z dobře a účelně vykonané práce k NEZAPLACENÍ!