O naši budoucnost se nebojím
(Noviny Kraje Vysočina) V červnu se děje spousta věcí. Mimo jiné se také deváťáci loučí se svojí základkou, učni skládají učňovské zkoušky a jsou povyšováni na tovaryše, maturanti maturují, vysokoškoláci skládají zkoušky a zároveň tak trochu všichni již myslí na prázdniny.
Červen zkrátka není jenom měsícem s nejdelšími dny v roce, ale je také měsícem, ve kterém škola a s ní spojené zážitky dostávají často až slavnostní význam a děti nebo studenti školou povinní mají možnost ukázat, co se naučili.
A tak máme možnost se blíže nahlédnout do života našich škol, abychom zjistili, že na školách byrokracie zase přibylo a že například ministerstvem školství řízený organizátor státních maturitních zkoušek CERMAT určitě nepracuje bez chyb a způsobil nejednu vrásku studentům, učitelům i rodičům.
Také ale máme možnost vidět, že vybavení škol se rok od roku zlepšuje a modernizuje. A nemám na mysli jenom počítače a interaktivní tabule, ale také třeba vybavení třeba toalet nebo tělocvičny.
Logicky se tedy nabízí otázka a co žáci a studenti, jak je to s nimi? Vlivem demografického vývoje je jich méně a ve spojení s možností svobodné volby učňovského nebo studijního oboru nám někdy chybí žáci profesí, které bychom velmi potřebovali.
Když si v hlavě rychle promítnu film vlastních školních let, tak mi připadá, že dnešní mládež zvládá věci, které my jsme nedokázali. Naši mladí následovníci se zpravidla rychle v problému orientují, nebojí se cestovat a jazykově jsou na tom také většinou lépe, než jsme byli my. Mají samozřejmě také nedostatky, například nebývají příliš vděční a spoustu věcí si zvykli brát jako samozřejmost.
Přesto, když se s nimi bavím, tak vlastně nejsou jiní, než jsme byli my. A tak si dovolím optimisticky zakončit tím, že napíši, že se o naši budoucnost nebojím.
místopředseda strany
předseda senátorského klubu
