(Zpravodaje senátního obvodu 52) Máme za sebou říjnovou schůzi Senátu a já se výjimečně pokusím o vyjádření některých svých pocitů. Žijeme v době, která není jednoduchá. Přestože patříme mezi bohaté státy a těch skutečně chudých lidí mezi námi žije minimum, nespokojenost a zejména nedůvěra v naší společnosti narůstá.

Někteří politici, aby tomu zabránili, tak vymýšlejí a přijímají stále další a další zákony v bláhové naději, že více regulací, omezení a pravidel situaci zlepší.

Možná k jejich překvapení opak je pravdou. Lidé se ve změti zákonů stále obtížněji orientují, důvěra v politiky a politiku nadále klesá, naopak regulace a byrokracie narůstají.

Abych ale nekončil pesimisticky. Osobně se mi zdá, že stále více senátorů si uvědomuje, že tudy cesta nevede. V poslední době se nám v Senátu hlasováním napříč stranami podařilo zamítnout hned několik nekvalitních regulace a byrokracii navyšujících právních norem, jako byl například karierní řád učitelů nebo zákon o řízení a kontrole veřejných financí.

Na poslední schůzi jsme v Senátu zaujali dle mého názoru realistický postoj k problému možné těžby lithia i k vystoupení prezidenta republiky v Radě Evropy.

Popravdě ale nevím, zda se blýská na lepší časy, co ale vím je, že není možné si myslet a věřit tomu, že vychovávat se dá pokyny a příkazy. Vychovávat je nutné příkladem, neboť příklady táhnou a nejvíce táhnou ty příklady nejviditelnější. Tak se rozhlédněme kolem sebe, pusťme si televizi nebo se třeba připojme na internet, a potom si každý z nás sami pro sebe proveďme svoje hodnocení, jak na tom s těmi nejviditelnějšími příklady dnes v České republice jsme a zda s tím ze své pozice neumíme nebo nemůžeme něco udělat.

Miloš Vystrčil

místopředseda strany
předseda senátorského klubu