Novinky Mediální výstupy

(Deník) Petr Fiala je nejdéle sloužící předsedou Občanské demokratické strany. Poprvé byl do této funkce zvolen v lednu 2014. Za týden na kongresu stranické žezlo předá svému nástupci. V politice ale zůstává jako poslanec a významná tvář, bývalý předseda vlády.

Premiér Andrej Babiš v novoročním projevu řekl, že nechce odplatu, ale naopak lidi spojovat a pěstovat hrdost na češství. Chce prosadit, aby byl 30. březen Dnem české vlajky. Jak tuto výzvu vnímáte?
Vůbec nechápu, o jaké odplatě a za co pan premiér mluvil. Žijeme v demokracii, kde se vlády střídají. Snad ještě nežijeme v režimu, kde se nastupující vláda mstí té předchozí. Je mi trochu líto, že pan premiér sice hovořil o spojování společnosti, ale ve svém projevu fakticky promlouval jen k voličům stran vládní koalice a ostentativně ignoroval příznivce opozičních stran. Takto sjednocování společnosti nevypadá. Pevně věřím, že hlavní odpovědí na problémy, jimž bude Česká republika čelit v roce 2026, nebude pouze sundávání a vztyčování vlajek a cílené podněcování českého nacionalismu. To v naší zemi nikdy nevedlo k dobrým výsledkům.

Předseda sněmovny a SPD Tomio Okamura ve své řeči 1. ledna uvedl, že Brusel by podporou Ukrajiny mohl Česko zavést do třetí světové války a okolí prezidenta Zelenského nazval juntou. Jsou tato slova z hlediska ODS důvodem k jeho odvolání z funkce šéfa dolní komory?
Ostrá kritika novoročního projevu předsedy Sněmovny Tomia Okamury je zcela namístě. Po této snůšce lží a nenávisti nemá v tak vysoké funkci co dělat. Jeho projev zněl tak, jako kdyby mu ho připravili v Kremlu. Také jeho slovník občas připomínal minulé doby. Nehorázností a lží tam bylo tolik, že je zbytečné všechny je vyvracet. Ale pokud třetí nejvyšší představitel Česka kritizuje pomoc státu, který už téměř čtyři roky svírá ruská agrese, nelze to přejít mlčením. Volba Tomia Okamury do čela Sněmovny byla ostudnou chybou koalice Andreje Babiše. Nemohu říct, že jsem je před tím poctivě nevaroval. V čele vlády jsem se vždy zasazoval o to, abychom dokázali Ukrajině pomoci. Protože je to správné. Pokud v tom nová vládní koalice nebude pokračovat, ohrožuje bezpečnost nás všech.

Neměl jste pocit zmaru, když jste viděl výsledky prvních zasedání Babišovy vlády, která jedno po druhém ruší to, co jste za zavedli vy?
Pocit zmaru jsem měl, ale jednak jsem s tím počítal, jednak jsem o tom předem hovořil. Snažil jsem se přesvědčit voliče, že mnohem lepší pro Českou republiku by byla kontinuita a dokončení reforem, pokračování v odpovědném hospodaření, v tom, co jsme udělali a co se na faktech a datech ukazuje, že bylo správné. Pokud nás The Economist hodnotí jako šestou nejúspěšnější ekonomiku ze všech zemí OECD a jiné hodnocení říká, že jsme devátá nejzdravější a rosteme více než jiné země, potvrzuje se, že bolestná opatření, která jsme udělali, byla odpovědná a správná. Trochu jsem doufal, že se vítězové voleb poučili a že všechno rušit nebudou, protože za některé věci jsme my zaplatili vysokou politickou daň. Čekal bych, že budou v tomto směru rozumnější. Ale nejsou.

Jdou na to jinak. Už v prvních krocích přidali lidem pár stokorun až tisícikorun. Mám na mysli sociální pojištění OSVČ nebo převedení platby za obnovitelné zdroje na stát. První reakce občanů možná bude, že Babišova vláda to dělá lépe než ta vaše.
Máte pravdu, že to může působit příznivě. Ale to je právě rozdíl mezi populistickou a odpovědnou politikou. Kdo převezme náklady těch opatření? Dříve nebo později je zaplatí občané. Stát si buďto peníze půjčí, nebo je vybere od lidí. Není to tak, že někde jsou peníze a teď je rozdám, protože jsem premiér. My jsme třeba odolali návrhům, abychom v době největší inflační a energetické krize začali regulovat cenovou politiku u pohonných hmot. Naše řešení se posléze ukázalo lepší než cesta těch vlád, které do toho zasahovaly. Pohonné hmoty dnes u nás patří k nejlevnějším v Evropě a nikdy tu nebyly fronty u čerpacích stanic, jako tomu bylo v jiných zemích. Někdy líbivá opatření vypadají dobře, ale ve výsledku dobrá nejsou.

Přesto vám živnostníci, velcí podnikatelé i běžní obyvatelé oprávněně vyčítali raketový růst cen energií. Jak říkal Karel Havlíček, vaše vláda je zastropovala pozdě a špatně. Ostatní země k tomu přistoupily s větší razancí a obyvatelstvu nesebraly z peněženek takové sumy.
Karel Havlíček ale neříká celou pravdu. Ta zní, že mimořádně drahé energie byly už za minulého kabinetu Andreje Babiše. A že ten problém není v tom, co momentálně udělá nějaká vláda, ale ve struktuře naší energetiky. Ke zlevnění energie je nutné dělat dlouhodobé kroky, které se budou projevovat postupně. Proč předcházející vlády nepřistoupily k dostavbě jaderných bloků v Temelíně? Zrušil to Andrej Babiš. Dukovany nerozhodli oni, ale až my.

Temelín zrušil premiér Bohuslav Sobotka.
Ale na základě postoje tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Kdyby to neudělal, mohli jsme už mít levnější energii z Temelína. My jsme začali masivně rozvíjet obnovitelné zdroje, dvě stě tisíc fotovoltaik na střechách a další věci.

Když se stal průšvih s Bohemia Energy a přišla válka na Ukrajině, neprojevili jste bůhvíjakou akčnost, nezastropovali jste ceny u výrobce, nepřevedli jste platby za obnovitelné zdroje na stát. Kdybyste to udělali, i psychologický efekt na obyvatelstvo mohl být účinnější.
Zpětně se to těžko hodnotí. Jednali jsme pod obrovským tlakem celoevropské energetické krize. Základní otázka tehdy nebyla, kolik to bude stát, ale zda budou mít lidé čím topit. Budou mít firmy energie, aby mohly vyrábět? A to jsme museli zajistit.

Jindřich Rajchl tehdy říkal, že zmrzneme a elektřina se bude prodávat za tisíc eur za MWh a za litr benzinu budeme platit 150 korun.
Nic z toho se nestalo, protože jsme včas udělali opatření ohledně nákupu plynu, převzali jsme kritickou energetickou infrastrukturu, koupili jsme kapacitu v LNG terminálu v Eemshavenu. A nakonec ceny energií v České republice nejsou nejdražší v EU, ale jsou drahé, stejně jako v celé Evropě. Pokud chceme být konkurenceschopní, tak si to nemůžeme dovolit. Proto dostavba Dukovan a proto malé reaktory. Jsem pyšný, že jsme dokázali dojednat smlouvu mezi ČEZ a Rolls-Roycem, která umožní, že se budeme podílet na vývoji malých modulárních reaktorů a máme šanci být globálním hráčem. Proto fotovoltaika a větrné elektrárny. Pak je tu ještě jedna věc, kterou lidé neradi slyší a kterou možná ani zatím nepochopili. A to, že musíme být s Evropou energeticky více prolnuti, protože dnes to nefunguje tak, že my jen vyvážíme energii. V některých hodinách a dnech ji exportujeme, ale v jiných jsme zase importéry. A větší propojení v Evropě by významně pomohlo ceny snížit.

Když to shrnu, vy jste rozhodovali s ohledem na to, co bude za pět nebo deset let. Babiš věci řeší ke dni. Jak se ukázalo, politicky to asi funguje lépe.
Nevím, jestli to funguje lépe politicky.

No volby vyhrál.
V tomto smyslu ano. Ve světě nebo v Evropě zažíváme vlnu populismu, ale politicky to lépe nefunguje, protože politika je správa veřejných věcí. Nemyslím, že okamžité úspěchy, které jsou dlouhodobě nevýhodné, jsou ekvivalentem správné politiky. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát volby a možná budu chtít vyhrát ještě nějaké další. Nepochybně je to jedno z měřítek úspěchu. Ale to, že někdo zvítězí ve volbách, neznamená, že dělá dobrou politiku a že má pravdu. Churchill vyhrál válku a prohrál volby. Opravdu neplatí, že když pro něco hlasuje většina, je to bezvadné. Někdy člověk musí dělat věci, o kterých ví, že je nebude snadné lidem vysvětlit, ale jsou správné. To je odpovědná politika.

Churchill Britům slíbil krev, slzy a pot. Kdybyste udělali po 24. únoru 2022 totéž, možná byste byli úspěšnější.
Nad tím jsem přemýšlel. Není úplně pravda, že bych třeba v mimořádných projevech v televizi tehdy nesdělil, že to bude těžké. Ale je fakt, že jsem se snažil do poslední chvíle dodržet sliby, které jsme lidem dali v programovém prohlášení. Kdybych tehdy řekl, že to nebo ono musíme zahodit, protože situace se úplně změnila, a všechno nedodržíme, možná by to bylo lepší, než když jsem trval na tom, že to splníme. A byť se nám většina z toho nakonec povedla, lidé měli pocit, že to jde pomalu, že to není ono, že to takhle nemělo být. Samozřejmě že to šlo pomalu, to jde v koaliční vládě vždycky. Čelili jsme obrovským výzvám, které jsme museli vyřešit. Na druhé straně jsme neměli opozici, která by byla i v těch největších krizích ochotna se na čemkoliv podílet.

Vy takovou opozicí nebudete?
Budeme určitě důslední, ale nebudeme opozicí, která by třeba obstruovala Sněmovnu, jako to dělala ta minulá.

Frontální nástup Babišovy administrativy je tak drtivý, že opozice jako by vůbec neexistovala. Za vás byli Andrej Babiš a Tomio Okamura slyšet daleko víc.
Nevím, zda v prvních měsících po našem nástupu to tak bylo. Odpověď na vaši otázku bych stočil trošku jinam. Pokud máme do budoucna porazit Babišovu obrovskou mocenskou mašinerii, která je nejenom profesionální, ale též se vyznačuje vysokou mírou kázně členů a stoupenců jeho hnutí, musíme tak činit ve spolupráci stran ze středu politického spektra. Teď se nacházíme v situaci, kdy se všichni věnují sami sobě, což určitě po nějakou dobu možné je. Avšak podle mého hlubokého přesvědčení dlouhodobě nikoliv. Musíme se dobře dívat, jak volby vlastně dopadly. To, že Andrej Babiš vyhrál naprosto jasně, je dáno tím, že se mu podařilo sjednotit většinu levicových voličů, zároveň dokázal získat lidi, jejichž hlasy v předcházejících volbách propadly, a dokonce přesvědčil i část nevoličů. My jako vládní strany jsme nebyli neúspěšní. Dostali jsme víc hlasů než v roce 2021. Takže se nedá říct, že by naše politika byla nesrozumitelná, že bychom ztratili voliče.

Ale nezískali jste nové.
Nezískali jsme jich dost. Máme-li se z porážky poučit, je třeba ji vidět ve správném světle. Nebyla fatální, byla to čestná prohra, kdy jsme neztratili svoje voliče, ale pokud chceme příště vyhrávat, musíme být schopni oslovit i další lidi. A to se nám v tomto případě nepovedlo.

Jaký způsob zvolíte, když trojkoalice obsáhla skoro celé spektrum voličů, hnutí ANO od levicových až po středové, nacionalisty obsluhuje SPD a návrat k pravicovým Klausovým kořenům Motoristé. Tak kde hledat skulinku?
Pro mě Motoristé nepředstavují pravicovou nebo středopravicovou stranu, určitě tam nevidím návaznost na konzervativně-liberální politiku. Ta jejich je příliš jednostranná, radikální, nespojená se západními hodnotami, jak to vidíme na výrocích k zahraniční politice. Anebo když připomenu slova pana Turka k 17. listopadu, tak to s ODS z 90. let, nástupnickou stranou Občanského fóra, nemá společného vůbec nic. Máme tu směs sjednocené skupiny levicových voličů, kterou obsluhuje populistické ANO. A pak krajně nacionalistické a radikální strany. Tyto subjekty tvoří vládu, ale fakticky je to vláda jednoho muže, Andreje Babiše. SPD úplně rezignovala na to, aby kohokoliv ze svých řad do kabinetu poslala. To jsou Babišovi lidé. Například si pamatuji, jak současný ministr zemědělství Martin Šebestyán na vládě hájil politiku, která měla zajistit dotace Agrofertu. V tom to má premiér asi jednodušší. Já jsem musel velkou část své kapacity věnovat dosažení shody mezi jednotlivými stranami. Za každým rozhodnutím se skrývaly vysoké transakční náklady. To je daň za koaliční vládu, která ale vydržela, byť poslední rok bez Pirátů, celé volební období. Jedna z věcí, o kterou jsem se snažil, byla, abychom nezatěžovali veřejnost hádkami mezi koaličními stranami, jak to tu bylo v minulosti skoro pořád. A to se povedlo.

Hlavní politickým soupeřem ODS tedy bude Andrej Babiš?
Kdo to nevidí, nečte dobře politiku. My dnes u nás i v Evropě vedeme boj o charakter demokracie, o její rozsah a kvalitu. A svádíme ho s populistickými uskupeními. Ten boj není jednoduchý a hodně na něm záleží. Takže je jednoznačné, že naším hlavním soupeřem je a musí být hnutí ANO Andreje Babiše.

On asi nepočítal s tím, jak důsledný ve svých postojích bude prezident Petr Pavel. Ať už šlo o podmínku veřejného oznámení, jak se vypořádá se střetem zájmů, nebo jmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Vnímáte to stejně?
Střet zájmů Andreje Babiše není morální problém, jak se to někdy interpretuje, ale naprosto praktická záležitost. Ne pro Andreje Babiše, ale pro Českou republiku. Pan prezident jednal zcela správně. Kdybychom to nedokázali řešit, hrozilo by zastavení evropských peněz pro Českou republiku. Už teď má Agrofert vracet sedm miliard korun, které získal neoprávněně na úkor někoho jiného.

Babiš Agrofert vloží do svěřenského fondu, takže o jejich vrácení nebude rozhodovat on jako premiér a vlastník, ale nezávislý správce.
Přesně tak, nebude mít jinou možnost, než ty peníze vrátit. To, zda Babišem zvolené řešení je, nebo není dostatečné, bude záležet na detailech provedení. Pokud jde o pravomoci prezidenta při jmenování vlády, jsem velmi opatrný a prakticky vždycky jsem na straně premiéra. Ale Filip Turek nemůže být členem vlády. O tom není potřeba nějak zvlášť diskutovat. A má-li prezident někdy zasáhnout, tak přesně v těchto případech, kdy nejde o politické názory, ale o dlouhodobé chování, které je překážkou pro to, aby se někdo stal členem vlády. Výroky Filipa Turka, způsob, jakým je interpretuje, obhajuje, a jeho zjevná inklinace k elitářským formám společnosti, jsou nepřijatelné. Prezident opravdu nemá jinou možnost, než trvat na tom, že pan Turek nemá být členem vlády.

Dikce ústavy ovšem napovídá, že pokud nominovaný člověk nebyl pravomocně odsouzen se zákazem výkonu veřejné funkce nebo není bezpečnostním rizikem, má ho prezident na premiérův návrh bez dalšího jmenovat ministrem.
Tady přece nejde o to, že Filip Turek jel rychle nebo něco postavil načerno. Musí vysvětlit svoje postoje, výroky, legrace nebo co to bylo, které se vztahují k obdivu ke zločineckým ideologiím, jako je nacismus. To přece není něco, nad čím můžeme mávnout rukou. Myslím, že nejenom já, ale i veřejnost má dojem, že to přesvědčivě nevysvětlil. Tudíž členem vlády být nemůže. Jsem stoupenec toho, že odpovědnost za složení vlády je na premiérovi, ale ne nadarmo tvůrci ústavy do předmětného paragrafu vložili formu jmenování ministrů hlavou státu. Prezident do toho obecně nemá zasahovat, ale má se do toho vložit v případě, kdy existuje naprosto zjevná překážka. A toto podle mě zjevná překážka je.

ODS čeká volební kongres. Bude Martin Kupka předsedou vaší strany?
To záleží na delegátech kongresu. ODS je demokratická strana s bohatým vnitřním životem. Ale myslím si, že Martin Kupka má všechny předpoklady pro to, aby se předsedou stal.

Počítal jste s tím, že jeho vyzyvatelem bude Martin Kuba?
Považoval bych to za logické. Martin Kuba měl určité kritické názory na některé kroky, které jsme dělali. A čekal bych, že ve chvíli, kdy řeknu, že už nebudu po dvanácti letech znovu kandidovat na předsedu, vystoupí se svojí koncepcí, jak se má ODS změnit, a postaví se do boje o předsedu. Zvolil jinou cestu. Odešel z ODS. To se v politice stává, je to jeho rozhodnutí.

Bude jeho nové hnutí pro ODS vážným soupeřem?
Zatím vůbec nevíme, jak jeho hnutí bude vypadat, jestli bude celostátní, nebo zaměřené jen na jihočeskou politiku, kde je Martin Kuba nepochybně velmi úspěšný. Nějaká forma oslabení ODS to bude. Jak velká, se ale teprve ukáže.

Kuba tvrdí, že ODS se zabývala strategickými věcmi, hodně jí záleželo na zahraniční politice, na kontaktech se spojenci v rámci Evropské unie, ale že je to málo. Dnes už nejde o levicovost či pravicovost, výšku daní, ale o to, jaké služby stát lidem nabízí v oblasti školství, zdravotnictví, sociálním systému. To vám nezní logicky?
V jakémkoliv systému můžeme strany označit jako levicové a pravicové. Ale ta nálepka ztrácí pro voliče význam. A v tomto smyslu je potřeba skutečně doručovat politiku jakoby v jiném obalu. On si s tím nikdo úplně neví rady, což je dáno také tím, jak se proměňuje mediální svět, jakým způsobem lidi vnímají politiku. Není tolik času na vysvětlování. Ale když se na to podíváte z určitého odstupu, není pravda, že by lidé nevnímali, neoceňovali a nechtěli hodnotovou politiku. Na tu bych nerezignoval, protože zvláště u mladých lidí po ní vidím velkou poptávku. Ale ano, demokratické, nepopulistické strany musejí dávat odpovědi na věci, které lidé řeší a trápí je. My jsme to určitě dokázali v oblasti jejich obav o vlastní bezpečí, z nelegální migrace, o obranyschopnost státu. Ale už se nám nepovedlo dát lidem pocit, že se vyřeší drahé energie. Takže to jsou věci, na kterých se musí dál pracovat a vést komunikaci tak, aby byla účinnější. A je na těch, kteří teď kandidují do vedení ODS, aby přišli s konceptem toho, jak se taková politika má dělat.

Podle Václava Klause je stěží představitelné, že by se tato vláda dokázala shodnout na skutečné zahraniční politice. Petr Macinka to vykládá tak, že země naší velikosti nemá v rámci EU šanci dělat suverénní vnější politiku. Jak to vidíte vy?
Česká společnost měla dlouho tendenci zahraniční politiku podceňovat.

Protože se na ní nevyhrávají volby?
Také. To se změnilo ruskou agresí na Ukrajině. Lidé si začali uvědomovat, že zahraniční a obranná politika je důležitá. Stát naší velikosti musí mít dobrou zahraniční politiku, která prosazuje zájmy České republiky. A tím je, aby v řadě věcí byla Evropa silnější než dosud. Musíme mnohem více spolupracovat v obranné a bezpečnostní politice, pracovat na posílení vnitřního trhu, abychom byli i ekonomicky silnější, jinak neobstojíme v obrovské globální konkurenci a v nejistém světě, kde už neplatí pravidla, která platila před dvaceti třiceti lety. To si musíme v Evropě uvědomit, jinak nebudeme schopni zajistit dlouhodobě kvalitu života, kterou nám závidí celý svět, ale která je ohrožena tím, že ztrácíme schopnost být dostatečně inovativní. Jsme hrozně těžkopádní, nestarali jsme se o svou bezpečnost, dokonce ani o energetickou a surovinovou nezávislost. A tohle všechno se musí změnit. V tom musí Česká republika hrát roli příslušející větší evropské zemi, která jde nahoru a je na tom ekonomicky dobře, zemi, která je pevnou součástí Západu. Když to děláme, naše postavení v Evropě a ve světě je někdy i větší, než odpovídá naší velikosti. Tak to bylo za mé vlády.

Řekl jste, že v mezinárodní politice už neplatí pravidla jako před několika lety. USA vojensky zasáhly ve Venezuele, zajaly prezidenta a dočasně převzaly řízení země. Máme si zvykat na tento způsob prosazování zájmů velmocí?
Svět se v posledních letech výrazně změnil. Na hodnocení situace ve Venezuele je ale ještě brzy a není dost informací. Nicméně pokud akce USA povede k pádu Madurovy diktatury, je to jen dobře. Přeji Venezuelanům demokratickou vládu a svobodu. Současně to může zastavit posilování ruského vlivu v Jižní Americe, a to je také pozitivní.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Petr Fiala

předseda ODS