Novinky Mediální výstupy

Petr Fiala: Členství v EU nám přináší dlouhodobou prosperitu

(www.vlada.cz) Při příležitosti 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie se v pondělí 22. ledna 2024 uskutečnila konference „20 let tvoříme Evropu: Dopady členství v EU na českou ekonomiku a společnost“. S hlavním projevem vystoupil předseda vlády ČR Petr Fiala.

Dámy a pánové,

je mi ctí, že vás mohu pozdravit a pronést pár slov na konferenci „20 let tvoříme Evropu“, která zahajuje oslavy letošního kulatého výročí našeho členství v Evropské unii.

Dovolte mi, abych své vystoupení začal odkazem na mnohem starší historii – a k posledním dvaceti rokům, které tu dnes budeme hodnotit, se dostal až za malou chvíli. Mám totiž trochu problém s tezí, že Evropu tvoříme pouhých dvacet let.

Skutečnost je taková, že jsme Evropu tvořili vždycky. A zpravidla jsme také patřili do hlavního proudu evropské civilizace. Vzhledem k tisícileté historii našeho státu a naší poloze přímo uprostřed kontinentu tomu ani nemohlo být jinak.

České země vždy ovlivňovaly evropské dějiny – ať už jako samostatný stát, jako součást Svaté říše římské - jejíž centrum se několikrát přesunulo sem do Prahy, či v rámci habsburské monarchie.

Naše země rozkvétaly, kdykoli jsme aktivně spoluutvářeli evropskou politiku, a naopak upadaly, když se nám to nedařilo. Silně jsme promlouvali do evropské vědy a kultury, v 19. a v první polovině 20. století jsme dokonce platili za významného průmyslového a inovačního lídra. V tomto smyslu tedy Evropu tvoříme odnepaměti.

Na druhou stranu si však s sebou neseme zátěž, která tento náš vztah problematizuje. Ovlivňuje nás naše moderní středoevropské dědictví – naše kořeny v prostoru, kde se ještě nedávno neustále měnily hranice a státní útvary. Snad kvůli této historii jsme více skeptičtí než demokracie v západní a severní Evropě. A ještě více se na nás podepsala zkušenost druhé poloviny 20. století, kdy jsme z evropské civilizace na čas vypadli a ocitli se mezi sovětskými satelity.

Právě proto, že se Evropská unie – dnešní hlavní proud evropské civilizace – dlouho vyvíjela bez našeho přispění, trvalo nám pak delší dobu, než jsme se v ní naučili fungovat.

Byla to i otázka načasování. Česko začalo navazovat vztahy s Evropským společenstvím po sametové revoluci. Procházeli jsme rychlými a zásadními změnami, ale podobně překotně se vyvíjelo i samotné Společenství.

Výsledkem bylo, že když se nám konečně podařilo stát se členem pomaastrichtské Evropské unie, necítili jsme jen radost a úlevu, ale také vyčerpání a rozčarování, protože jsme se vlastně učili fungovat v klubu, který svou podstatu a vnitřní logiku teprve hledal.

Proto se u nás objevily tendence zaujímat vůči EU zbytečně vyhrocené postoje – někteří ji milovali, jiní nesnášeli. Někteří představitelé českého státu často jen všechno nekonstruktivně blokovali. A tím se samozřejmě nedalo ničeho podstatného dosáhnout.

Dělá mi velkou radost, že dnes už je to jinak. Letos 1. května oslavíme už dvacet let od našeho vstupu do Evropské unie.

Za tu dobu jsme ušli opravdu dlouhou cestu. Postupně jsme se naučili v Unii působit jako sebevědomý středně velký stát – tak, aby nám přinášela výhody a abychom i my přispívali ku prospěchu EU jako celku. Rozumíme tomu, že EU není dokonalá a není to ani nutné zlo. Je taková, jakou si ji uděláme.

Česká republika během dvaceti let svého členství opakovaně dokázala, že je ostatním evropským státům poctivým a spolehlivým partnerem. Že se umí zachovat správně v krizích a že pomáhá slabším, což je myslím dobře vidět právě dnes, během války.

Za velmi důležitý milník v tomto smyslu považuji naše předsednictví v roce 2022. Členem Unie jsme byli právě 18 let, a můžeme tedy říct, že to byla taková naše úspěšně složená maturita.

Naše předsednictví přineslo celou řadu úspěchů: Dosáhli jsme široké shody na tom, jak reagovat na energetickou krizi – od odklonu od ruských surovin přes zastropování cen plynu až po podporu nových nezávislých zdrojů v rámci programu RePowerEU.

Drželi jsme pevnou, jednotnou pozici proti Rusku a vyhlásili několik balíčků sankcí. Finalizovali jsme rámec dlouhodobé finanční pomoci Ukrajině.

Úspěchy ale pokračují i dnes: Více se nám daří prosazovat kompetentní české kandidáty na klíčová místa v evropských institucích. Utváříme funkční zájmové koalice se státy, které mají podobné zájmy jako my. Hledáme kompromisy, které mají vliv na evropskou legislativu, ať už jde energetické zdroje či třeba o shodu na normě Euro 7.

Dnešní Česká republika má jasnou představu, jakým směrem by se Evropská unie měla vyvíjet. Hlavní prioritou je prosperita a budoucnost evropské ekonomiky.

Členství v EU nám přináší dlouhodobou prosperitu. Díky přístupu na společný trh roste naše ekonomika a bohatství. Každý den profitujeme z volného pohybu osob, služeb či kapitálu. Pozitivní vliv EU je vidět všude – v infrastruktuře, službách, v ochraně krajiny a kulturního bohatství, v rozvoji regionů. Musíme se snažit, aby to tak bylo i v budoucnu.

Prosperita evropských států dnes závisí na dvou důležitých pilířích: 1. Na naší bezpečnosti a 2. na naší konkurenceschopnosti.

V otázce bezpečnosti Evropská unie v posledních letech udělala opravdu velký kus práce. Velmi dobře je to vidět v oblasti energetické bezpečnosti. Evropské státy rozumějí tomu, že se musíme obejít bez surovin z rizikových zemí a budovat si svou strategickou nezávislost. Energetika zároveň prochází transformací směrem k čistější energii. Dohromady jde o jeden z nejnáročnějších, ale také jeden z nejdůležitějších úkolů, které máme před sebou.

Zde mohu připomenout naše členství v Jaderné alianci – neformální skupině států, které považují jadernou energii za logickou odpověď na požadavky jak evropské ekonomiky, tak klimatické politiky. Společně se nám daří prosazovat jádro na úroveň ostatních čistých zdrojů.

Kromě energetické bezpečnosti posilujeme i svou vnitřní a vnější bezpečnost. Chápeme, že pokud se lidé nebudou cítit v bezpečí, v ohrožení se ocitnou všechny výhody, které evropská integrace přinesla. Proto rozvíjíme spolupráci s NATO, posilujeme ochranu vnější schengenské hranice nebo třeba kybernetické zabezpečení.

Věřím, že podobně razantní kroky jako v bezpečnosti musíme udělat i v oblasti konkurenceschopnosti, ve druhém pilíři naší prosperity.

Světová konkurence je nemilosrdná, a proto musíme zařídit, aby Unie v budoucnu nebyla jen příjemným místem pro život, ale aby zároveň dokázala obstát v soutěži s dynamičtějšími ekonomikami – s Čínou, Indií, Spojenými státy. Zde musíme přidat. Musíme se naučit více riskovat, méně regulovat a lépe využívat možností rizikového kapitálu, abychom podporovali potřebné inovace.

Není to jen otázka našeho bohatství, ale i bezpečnosti a evropského „leadershipu“ ve světě. Pokud se dostaneme na druhou kolej, pokud budeme v klíčových technologiích a strategických surovinách závislí na svých konkurentech, Evropa bude stále více místem, kam se sice jezdí na pěknou dovolenou, ale která ztrácí vliv na technologické trendy a globální standardy. A to nesmíme dopustit.

Velký význam přikládám letošním volbám do Evropského parlamentu a tomu, jaká témata jim budou dominovat. Evropská unie v posledních letech zvládla správně reagovat na krize – na pandemii covidu, válku na Ukrajině, energetickou krizi a další zlomové události. Snažíme se, abychom zůstali nezávislí a neztratili krok se zbytkem světa.

A právě tyto volby rozhodnou, jakým způsobem v tom budeme pokračovat. Úkolem odpovědných politiků v těchto volbách je přiblížit Unii občanům, nabízet věrohodné recepty na naši dlouhodobou prosperitu a také ubránit základy unijní spolupráce před populismem a extremismem, které nás přímo ohrožují.

Je toho totiž hodně, co bychom mohli ztratit. Pokud nebudeme obezřetní, Evropská unie se nám může rozpadnout pod rukama. Musíme tedy usilovat o to, aby se Unie soustředila na ty cíle, v nichž je nejefektivnější a nejsilnější, a aby unijní instituce dokázaly dobře reagovat na potřeby členských států.

Dámy a pánové, po 20 letech v Evropské unii už dávno víme, že evropská integrace není nic daného ani konečného – že je to otevřený projekt, který musíme správně rozvíjet, aby celé Evropě nadále přinášel svobodu, bezpečí a prosperitu.

Dobře chápeme, že jsme díky Evropské unii silnější. A současně do ní přispíváme svým hlasem a svou unikátní zkušeností, což posiluje i samotnou Unii. Evropa totiž nikdy nebyla homogenní. Esencí evropanství a naší největší výhodou je totiž mnohohlasnost a pestrost, jak to koneckonců připomíná i motto Evropské unie.

Pamatujme na to, pokračujme v úspěšných krocích posledních let a aktivně budujme takovou Unii, která nám pomůže překonat globální výzvy.

Děkuji vám.