Kvalitní armáda je v demokratické zemi zárukou míru a bezpečnosti
(Armádní noviny) S českým premiérem Petrem Fialou se známe někdy od přelomu let 1983/1984. V té době nynější předseda vlády studoval historii a češtinu na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity. Zároveň navštěvoval přednášky podzemní univerzity organizované brněnskými disidenty. Když jsme se poprvé potkali, pracoval jsem i s vysokoškolským diplomem jako kulisák v Mahenově divadle. Koncem 80. let jsem se stal novinářem a nějakou dobu jsme s Petrem Fialou dokonce seděli ve stejné redakční místnosti tehdejšího deníku Lidová demokracie. Brzy poté se pak Petr začal věnovat akademické dráze. Známe se tedy přibližně 38 let a považuji proto za zbytečné předstírat, že si s nynějším předsedou vlády vykám.
Petře, tento rozhovor pro Armádní noviny chci začít otázkou týkající se tvého vztahu k ozbrojeným silám. Jak ses díval za komunistického režimu na Československou lidovou armádu?
Samozřejmě negativně. Jak bych se mohl dívat jinak na armádu, která neměla bránit svou vlast, ale jejím hlavním úkolem bylo sloužit komunistické diktatuře a jejím hlavním cílem bylo po bohu sovětské armády bojovat s demokratickým západem. Ale nešlo jen o ideové věci. Měl jsem možnost ji poznat z blízka, jako ostatně většina mužů mé generace. Neměl jsem lehkou vojnu, i díky svému politickému profilu. Ale to mi umožnilo poznat jak takzvané prvosledové jednotky, tak stavební prapor. Všude jsem se s tím setkával, že nic nefungovalo, technika byla zastaralá a špatná, podmínky pro vojáky nedobré, schopnost bojovat prakticky nulová a ochota taky. Bylo to trochu takové vězení pro vojáky základní služby a dobré bydlo pro ty, kteří byli „lampasáky“. Mnozí z těch, které jsem poznal, by v normálním životě nemohli uspět. Byla to spíš karikatura armády. Tím ale neříkám, že tam nemohli být lidé, kteří tomu i věřili a chtěli být dobrými vojáky. Ale pak měli klapky na očích, neviděli realitu a neuvědomovali si, jakému zlu slouží. Dnes je situace naštěstí naprosto odlišná, Armádu České republiky tvoří profesionálové, jsme schopni se úspěšně účastnit zahraničních misí, a proto také občané armádě věří.
V Brně sídlí od počátku 50. let Univerzita obrany, která se dříve nazývala Vojenská akademie Antonína Zápotockého, kde ale i za komunistů studovala či působila řada opravdových odborníků. Jak hodnotíš i zpětně tuto brněnskou vysokou školu?
Před rokem 1989 ta škola dobrou pověst určitě neměla a všichni jsme se na ni dívali skrz prsty. Ale to se naštěstí rychle změnilo. Když jsem působil na Masarykově univerzitě, tak jsem s Univerzitou obrany spolupracoval, již v 90. letech jsem i doporučil některé absolventy politologie, aby tam pomohli zkvalitnit výuku sociálních věd, podílel jsem se na některých projektech a mám radost, že Univerzita obrany – přes svoje specifické úkoly i právní postavení – je dnes standardní součástí českého vysokoškolského systému.
Ministerstvo obrany ČR v následujících 10-15 letech musí investovat několik stovek miliard korun do nákupu bojových vozidel pěchoty, tanků, stíhaček, vrtulníků, nákladních vozidel, logistiky, ale i do modernizace základen a podobně. Ve volebním období se rozhodne minimálně o zakázkách za 100 miliard korun. Může Ministerstvo obrany s těmito penězi počítat?
Ministerstvo obrany s těmito penězi může počítat. Je nám jasné, že musíme nahradit zastaralou techniku, víme také, že vnitřní dluh armády je vysoký a zmíněných 100 miliard i překračuje. Bohužel ministryně obrany nepřevzala klíčové projekty připravené, a to je škoda. Ale napravíme to a budeme počítat v rozpočtech pro další léta s dostatečnou částkou na potřebné zakázky.
Odkdy plánuje vláda uzákonit výdaje ve výši dvou procent HDP na obranu podobně jako je tomu například v Polsku?
Zavázali jsme se k tomu, že výdaje na obranu dosáhnou úrovně dvou procent HDP již v rozpočtu na rok 2025. Je to naše vládní priorita, neděláme to jen kvůli závazku vůči spojencům, ale hlavně kvůli naší bezpečnosti a obraně. A správně se ptáš na uzákonění, to je podle mne taky důležité téma. Máme v plánu legislativně zakotvit víceleté financování s garancí potřebných prostředků, a to prostřednictvím nového zákona o investičním fondu pro obranu. Tento zákon je mimochodem inspirován první republikou. S tím souvisí i zákon o plnění dvou procent HDP, který obranný fond doplňuje.
Bezpečnostní situace v Evropě, ale i jinde ve světě se rychle zhoršuje. Není čas na osobní angažovanost premiéra v armádních akvizicích a rychlé dojednání nákupu klíčových zbraňových systémů, bez kterých Armáda ČR nemůže plnit své povinnosti? Podobnou cestou jde Maďarsko, kde velké armádní zakázky dojednává osobně premiér Viktor Orbán.
Bezpečnostní situace v Evropě skutečně není dobrá, a právě proto se musíme soustředit na posílení naší obranyschopnosti. Naše vláda to má v programu a osobně jsem se zasadil o to, abychom se zaměřili na posílení našich ozbrojených sil, modernizaci armády a abychom také podpořili domácí zbrojní průmysl. Nechci zde citovat programové prohlášení vlády, ale přece jen připomenu některé cíle. Už jsem zmínil vytvoření obranného fondu, chceme také novelizovat zákon o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic do roku 2023 a ke stejnému datu budeme aktualizovat klíčové strategické dokumenty. Chceme také podpořit financování výzkumných projektů v oblasti obrany a bezpečnosti a musíme investovat do moderních technologií v oblastech, jako jsou kybernetická obrana nebo autonomní zbraňové systémy. A samozřejmě budeme usilovat o zajištění dobrých podmínek pro vojáky a výkon jejich služby.
Jak se dají vyložit slova Viktora Orbána, který řekl, že „členství v NATO je důležité, ale nevěřím, že by bezpečnost Maďarska měla být založena jen na NATO“. Máme jít podle tvého názoru stejnou cestou jako Maďaři a Poláci, kteří se na scénář případné neakceschopnosti NATO zcela evidentně připravují?
Nebudu interpretovat slova premiéra partnerské země v NATO, to nakonec není ani mým úkolem. Pokud jde o Českou republiku, tak členství v NATO je základem naší obrany. Žádný jiný realistický scénář neexistuje a my se hodně snažíme o to, aby Severoatlantická aliance postupovala v klíčových otázkách, které se týkají bezpečnosti, jednotně a odhodlaně. Usilujeme také o to, aby NATO si vedle vojenské akceschopnosti zachovávalo i politickou soudržnost, jakkoliv je to dnes obtížné, a bylo účinným nástrojem obrany západních demokracií.
V dnešní době stále více nabývají na důležitosti sociální sítě a internet, který umožňuje prezentaci nejrůznějších informací a zpráv, včetně „fake news“, dezinformací v oblasti vnitřní i mezinárodní politiky. Vidíš zde, jako politolog i politik, v jistém smyslu ohrožení bezpečnosti naší země?
Je to jednoznačně ohrožení bezpečnosti naší země. Česká republika je opakovaně vystavena dezinformačním kampaním a vláda bere tyto nové hrozby vážně. Chceme boj s dezinformacemi více koordinovat, zvažujeme vytvoření zmocněnce pro boj s dezinformacemi, který by propojoval aktivity na jednotlivých ministerstvech. V programovém prohlášení máme také cíl zřídit do konce letošního roku pozici poradce pro národní bezpečnost, který by měl zase koordinovat aktivity proti hybridním hrozbám a klíčové bezpečnostní otázky. Toto je velmi důležité. Proti dezinformacím se musíme být schopni účinně bránit.
Dovol mi poslední otázku. Zabýval ses osobně problematikou armády, záležitostí obrany již v dřívější době? Zajímal ses například jako středoškolák hlouběji o válečnou historii? Je známo, že tvoji blízcí příbuzní byli za války v koncentračním táboře.
Vždy jsem si byl vědom toho, že mír a bezpečnost není samozřejmost a nezajistí nám je ani pěkné řeči ani naivní přesvědčení, že všichni si přece mír přejí. Vůbec to tak není. V bezpečí můžeme být jenom tehdy, pokud jsme dost silní a odhodlaní, pokud imperiální státy a autoritativní režimy vědí, že jsme za svou svobodu a bezpečnost připraveni bojovat. Že máme takovou armádu, která pro ně představuje skutečnou hrozbu. To samozřejmě dnes nemůže dělat Česká republika sama, ale musí to dělat v rámci širšího spojenectví, které představuje Severoatlantická aliance. Západ jako celek musí být odhodlán bránit svoje svobody a kdykoliv je v tomto odhodlání oslaben, tak to má neblahé důsledky. Mohl bych uvádět řadu historických příkladů, ale stačí se podívat na současnou hrozbu ruské agrese na Ukrajině. Rusko se k takovému agresivnímu postoji odhodlalo mimo jiné i díky slabé reakci západu na anexi Krymu. V řadě svých politologických prací jsem taky psal, že pokud se nebudeme aktivně bránit agresivním ideologiím, jako je třeba radikální islám, a nepovedeme s nimi boj tam, kde vznikají, tak se dočkáme jedině toho, že se ten boj bude odehrávat v našich ulicích. To nesmíme připustit. Silná obrana a kvalitní armáda v demokratické zemi nejsou zdrojem konfliktu, ale naopak jsou zárukou míru a bezpečnosti.
(Autor: Kristián Chalupa)
Rozhovor vyšel na serveru Armádninoviny.cz
předseda vlády ČR
předseda ODS
