Eva Decroix: Lidé vědí, že se mají dobře“

26. září 2025
Eva Decroix: Lidé vědí, že se mají dobře“

(MF DNES) Jedničkou kandidátky koalice SPOLU na Vysočině pro letošní parlamentní volby je Eva DecroixNe že by ji před čtyřmi roky, kdy se poprvé ucházela o post poslankyně Parlamentu ČR, skoro nikdo neznal. To rozhodně ne. Do letošních parlamentních voleb však jde Eva Decroix v naprosto odlišné pozici – sotva se dnes totiž najde někdo, kdo by nevěděl, o koho jde. „Je pravda, že za ty poslední čtyři roky jsem se stala poměrně výraznou politickou tváří. A můj poslanecký mandát ukazuje, že když se chce, tak za jedno volební období se toho dá ve Sněmovně udělat docela dost,“ říká lídryně koalice SPOLU na Vysočině a úřadující ministryně spravedlnosti ve Fialově vládě.

V roce 2021 jste byla na kandidátce SPOLU dvojkou za lidovcem Kaňkovským a o jedno procento a něco jste v kraji vyhráli. S jakým výsledkem zde budete spokojeni letos?

My samozřejmě můžeme mít nějaký cíl a říkat si, čeho bychom tady chtěli dosáhnout, ale upřímně: hlavní a rozhodující bude stejně celorepublikový výsledek. Máme jenom jednu Poslaneckou sněmovnu a jde o to, mít v ní většinu hlasů. Takže já tady nesedím a nesnažím se přepočítávat procenta. Pro mě je důležité, jak silný bude ve finále klub ODS ve Sněmovně a jak silná bude celá koalice. Jasně že všichni sledujeme předvolební průzkumy, ale já jsem vůči nim velmi obezřetná. Voliči už mnohokrát dokázali, že mají vlastní rozum a celá ta předvolební matematika se najednou změnila v předvolební magii.

Takže žádné číslo, na které chcete dosáhnout, v hlavě nemáte?

Jediné důležité a rozhodující číslo je většina v Poslanecké sněmovně.

Jak často jste byla během těch čtyř let jako poslankyně v osobním kontaktu s voliči?

Já jsem známá tím, že dělám kontaktní kampaň. V kontaktu s voliči jsem byla celé to volební období. Když jsem nebyla na jednání ve Sněmovně, tak toho času stráveného na Vysočině bylo opravdu hodně.

Já osobně jsem vás poprvé zaregistroval skrze takový velký billboard, který před lety visel nad Brněnským mostem v Jihlavě... Co se za tu dobu u vás změnilo?

Ano, ta plachta, kterou zmiňujete, byla velmi výrazná. Tehdy to byly Evropské volby. To už je šest let. Jednalo se o moji první kandidaturu. Co se změnilo od té doby? Reálně jsem do té politiky vstoupila. A letos to jsou první volby, do kterých už jdu v pozici, kdy obhajuji svoji předchozí politickou práci. Nejdu do nich jako advokátka, ale jako někdo, kdo má za sebou nějaký politický mandát. Mezi námi, politika je přece jen vlídnější k novým tvářím, zatímco já už za sebou z tohoto pohledu něco mám. Uvidíme, co na to voliči.

Před těmi šesti lety jste si ale sotva představovala, že v roce 2025 bude ministryní...

Víte, já jsem nikdy neměla ani nemám žádné velké ambice stát se tím či oním, ministryní a podobně. Rozhodně jsem si předem nijak nedefinovala a cíleně nerozvrhla svou politickou kariéru.

Současná vláda, do níž patříte, není mezi lidmi dvakrát populární. Jak vnímáte negativní názory a postoje části obyvatelstva?

Jsem součástí Fialovy vlády, ale co se týče reakcí veřejnosti, můžu říct, že situace na Vysočině klidně může odpovídat – a podle mě i odpovídá – tomu, jak je názorově rozložena celá republika. My nejsme region, který by byl nějak vyloučený, postižený, atypický. A já zde často potkávám, představte si to, opravdu spokojené lidi. A spokojené důchodce. Já na Vysočině fakt pravidelně potkávám spokojené důchodce. Mluvím s lidmi, kteří vnímají, že se máme dobře. Chtějí, abychom zachovali tu trajektorii, na které se pohybujeme. Jsou zde lidé, kteří chápou, že politika není černobílá. Ale to, co tady slýchávám opravdu nejčastěji, je velká obava z návratu komunistů a velká obava z toho, co dnes provádí Rusko. Ostatně i proto jsem kývla na akci, která se uskuteční 2. října v Jihlavě a jejímž cílem je jasně říci ne extremismu a komunismu.

Co je pro vás a pro celou koalici SPOLU stěžejním tématem? Co je podle vás z pohledu České republiky nejdůležitější?

Co je nejdůležitější pro Česko, to ne vždy určují politici, ale celkový kontext doby a situace, v níž se nacházíme. A Česká republika se dnes nachází v jedné z nejsložitějších situací od druhé světové války. Za mě, bez ohledu na politickou příslušnost, bychom všichni měli mít na prvním místě bezpečnost – bezpečnost obyvatel České republiky a samotného státu. Ale to není jen otázka toho, kdo stojí za Ukrajinou, to je otázka našeho národního zájmu – a bezpečnost nemá politickou nálepku. Teprve když se nám podaří zajistit bezpečnost, tak jsme schopni zachovat si svobodu a pak se můžeme bavit o posilování naší prosperity.

Svobodu a prosperitu máte i na billboardech. Jak je na tom tato země, co se svobody a prosperity týče?

Já nemám absolutně žádný důvod pochybovat o tom, že u nás svoboda není. Svobodu máme, jenom ji musíme zachovat. A lépe se můžeme mít vždycky.

Vy, tedy ODS, respektive koalice SPOLU, hlásáte hlavně „zůstat na Západě, nesmíme směřovat na východ, do Ruska“. Ale je dnes ten Západ opravdu tak skvělý? Třeba v Česku se prakticky nedemonstruje, nebo jen výjimečně, ovšem třeba na velkých demonstracích ve Francii, v Británii či Německu silové složky, těžkooděnci mlátí pendreky hlava nehlava i invalidy, starce, válečné veterány, holky, kluky... A to jen proto, že tito demonstrující mají jaksi nesprávné cíle – když protestují třeba proti vraždění palestinského obyvatelstva v Gaze.

Řeknu to tahle: nic jiného než koncept takzvané západní liberální demokracie pro nás neexistuje. Pokud si chceme zachovat svobodu. Ale odpověď na vaši otázku by mohla být i jiná: Kam jinam se orientovat než na Západ? Na Východ ne! Do Afriky asi taky ne... Těch posledních třicet let se nám zde daří jenom díky tomu, že jsme schopni zachovávat ten velmi složitý koncept liberální demokracie. To je schováno v tom „zůstaňme na Západě“. Vy si dokážete představit jiné uspořádání, než že ČR bude dál v NATO a EU? Já ne. Samozřejmě všechny ty demokracie mají své slabiny, protože v principu je ta demokracie vždycky navenek slabší než to, čeho je schopen ať už ruský, běloruský, nebo čínský diktátor... Protože v demokracii je svoboda a svobodná výměna názorů.

Dobře. Ale vy si dovedete představit, že by Čechy, pokud by se vydali na demonstraci, opět mlátili policajti obušky?

Podívejte, v okamžiku, kdy se součástí demonstrace stanou násilnosti, tak je nutné zasáhnout. Třeba ve Francii, kterou velmi dobře znám, se pravidelně stává, že se z běžných demonstrací, kterých se vždy účastní i různí provokatéři, stane vylupování krámů, rozbíjení výloh a likvidování obchodů... Ale to je o tom každodenním vyvažování. U nás žádný problém s nějakou nepřiměřeností policejních zákroků nemáme.

Pojďme k volbám. Proč by měli dát lidé přednost vám?

Za politika mluví především jeho práce. Každý z nás si děláme nějakou vizitku tím, jak se během toho volebního období chováme. Rozhodně to není o tom, co si nalepíme na billboardy. Můžeme se podívat na to, co se tady ty poslední čtyři roky dělo. A pak se taky každý můžeme ptát, co z toho pro nás vyplývá – jakou chceme mít budoucnost. Někdo si může přát silnější ruku a to, aby byl kladen důraz na pořádek a nacionalismus. To je to, co slibuje ten jeden tábor. A ty tábory jsou rozdělené poměrně čitelně – voliči dobře vědí, co mohou od koho očekávat. No a na druhé straně je náš tábor, který chce zachovat zřízení, které tu máme přes třicet let, tábor, který navazuje na Havla, na Západ, a který příslušnost k NATO a EU považuje za nesmírně důležitou. Druhá strana, to je parta, která by šla s Orbánem a Ficem a která nemá problém s tím, zastavit pomoc Ukrajině. A to si pak může každý vyhodnotit sám, co se stane, když zastavíme pomoc Ukrajině – jestli je to otázka jen té Ukrajiny, nebo i naší bezpečnosti.

Dostala jste se za ty čtyři roky poslaneckého období pod tlak, který vám byl nepříjemný? Co třeba ty poslední týdny a měsíce, kdy jste se ocitla v křesle ministryně spravedlnosti a musela čelit bitcoinové kauze, kvůli níž skončil ministr Blažek?

Záleží na tom, co nazýváte tlakem. Kdybychom tlakem nazývali odpovědnost, tak já tu odpovědnost, kterou mám jako politik v rámci zastupitelské demokracie, vnímám jako velmi silnou. Při každém hlasování sice víte, že jste jen jedním z dvou set poslanců, ale přesto jste zároveň člověkem, který může cokoli posunout jinam. Každý poslanec má možnost pozměňovacích návrhů. Není to tedy tlak, který by byl negativní, ale je to odpovědnost, jež je zavazující.

Lze namítnout, že politik sice má odpovědnost, ale že je to odpovědnost jen zdánlivá, protože ve finále se stejně z ničeho nezodpovídá. Můžete porovnat vaši advokátskou práci s politikou? Kde máte větší zodpovědnost?

V advokacii stejně jako v politice vstupujete do nějaké nastalé situace – pracujete s tím, co máte. A vy můžete naplnit tu svou vlastní odpovědnost jedině tak, že v té dané chvíli a situaci za sebe uděláte maximum. I když ne vždy to dopadne tak, že jste maximálně spokojen s výsledkem. Politika je umění možného. Samozřejmě, že kdyby člověk měl tu možnost, tak to často udělá podle svého – jinak a lépe. Na druhé straně je to o tom, jednat, což platí i v advokacii, aby ten výsledek byl nejlepší možný, protože vždy tu máte dvě strany, které se musejí dohodnout...

A co když po volbách dojde k jakémusi patu, což se v této zemi stává docela často? Budou koalice SPOLU plus další strany a hnutí ANO oboustranně ustupovat, aby došlo k nějaké dohodě?

Já osobně jsem spolupráci s ANO vyloučila už tolikrát. Těch důvodů, proč ne, je mnoho. Nelze si podat ruku s někým, kdo neplní slovo a kdo je naprosto nepředvídatelný, kdo do politiky nejde proto, aby hájil veřejný, ale svůj vlastní zájem. Já nemám důvod ani uvažovat o spolupráci s ANO, protože bych porušila to, proč jsem do politiky šla. Nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla. Spolupráci s ANO mohu vyloučit s čistým svědomím. Ale je pravda, že v rámci našeho volebního systému mohou vzniknout různě složité, chcete-li patové situace.

Jaký nejhorší výsledek podle vás by volby mohly přinést?

Nejhorším možným scénářem by byla vláda populistů, extremistů a komunistů. To by pro tuto zemi byla cesta do pekel, která by mohla pootočit kormidlem dějin na několik dalších desítek let. Třeba jen změna v otázkách zahraniční politiky je možná za několik hodin. Když to dokázali na Slovensku, já nevím, za čtyři měsíce, tak pološílená koalice v čele s ANO by byla schopna tak učinit klidně za čtyři dny. A představa, že budeme jako Fico chodit potřásat rukou Putinovi a jezdit za čínským diktátorem, mě osobně děsí.

(Autor: Roman Streichsbier)

Eva Decroix

ministryně spravedlnosti
místopředsedkyně strany
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady