Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila při příležitosti oslav 20 let České republiky v Evropské unii
(www.senat.cz) Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila při příležitosti konání konference „20 let Česka v EU: Vize pro rozšířenou Evropu“ na Pražském hradě, který přednesl dne 30. dubna 2024.
Ve dvacátém století prošlo lidstvo ve svých dějinách poprvé dvěma válkami, které zasáhly celý svět. Proto jsou tyto války také nazývány světové. V obou případech byla ohniskem těchto válek Evropa. Pravděpodobně také proto začal po skončení té druhé světové války v Evropě vznikat koncept spolupráce evropských zemí, který by zajistil Evropě trvalý mír, svobodu a prosperitu.
Na začátku byl vznik společenství šesti států (Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, západního Německa a Nizozemí) s názvem Evropské společenství uhlí a oceli.
Dnes v roce 2024 po více než 70 letech rozvoje a spolupráce pokrývají velkou část Evropy území celkem 27 států, které jsou společně členy jednoho společenství, a to společenství se nazývá Evropská unie.
Rozšiřování Evropské unie probíhalo postupně. A právě před 20 lety, přesně 1. května 2004 se počet členských zemí EU ze dne na den změnil z 15 na 25. A my si dnes připomínáme, že šlo vůbec o největší rozšíření.
Zároveň si připomínáme, že to byl velmi odvážný krok 15 členských zemí, které se rozhodly zvýšit počet členů EU o plné dvě třetiny stávajícího počtu, tedy na více než jeden a půl násobek původního počtu členů.
Sluší se k tomu ještě připomenout, že z deseti vstupujících zemí bylo 8 z nich postkomunistických nebo bývalých součástí rozpadlých komunistických zemí.
Myslím, že je dobře, když si to dnes v Česku na Pražském Hradě, v srdci Evropy znovu uvědomíme a když také nahlas poděkujeme (tehdejší patnáctce) Belgii, Francii, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemí, Řecku, Dánsku, Portugalsku, Španělsku, Velké Británii, Finsku, Irsku, Rakousku a Švédsku za jejich důvěru a příležitost.
Troufám si říci, že jsme nezklamali. Po našem vstupu do EU se naše kvalita demokracie a životní úroveň jednoznačně zvýšily. Náš hrubý domácí produkt je dnes na 90 procentech průměru Evropské unie. Před naším vstupem do EU to bylo o 10procentních bodů méně. Ratingové agentury nás řadí na špičku mezi deseti zeměmi, které do Unie vstoupily v roce 2004. To nejsou špatné výsledky. Ale myslíte si, že to stačí?
Musíme si přiznat, že růst a rozvoj nedopadá na všechny u nás v Česku stejně, a nůžky mezi kraji a regiony se rozevírají. Příčinou může být i to, že ztrácíme původní účel, pro který bychom měli konat a že například rozvojové prostředky z rozpočtu EU poskytované na politiku soudržnosti nevyužíváme dostatečně účinně a účelně. Měli bychom se v tom zlepšit.
Velkou překážkou je také rostoucí byrokracie a je jedno, zda přibývá papírů nebo počet souborů v našich počítačích. Máme v České republice pořád na čem pracovat.
O podobné reflexi a účelnosti našich kroků můžeme mluvit i na celoevropské úrovni. Nestačí si dávat jen velké a ušlechtilé cíle. Musíme se chovat racionálně a nejdříve vytvořit bezpečný prostor, zbavit se strategické závislosti a neignorovat další nutné podmínky pro realizaci našich ambiciózních cílů. Někdy mám tendenci říkat, že máme často chuť ignorovat i fyzikální zákony.
Nesmíme zapomínat, že na našem prahu už přes dva roky zuří válka, a Rusko je pořád stejně agresivní jako bylo 24. února 2022. Evropská unie Ukrajinu zásadně podpořila a podporuje. Měli bychom však podle mého názoru dělat víc. Nejen pro Ukrajinu, nýbrž také pro ostatní kandidátské země. Je to v našem společném zájmu!
A tak mě napadá, kam se to jenom vytratila odvaha, kterou mělo těch 15 členských zemí, když se rozhodly před 20 lety přijmout 10 nových členů? Nepřešlapujeme dnes příliš? Neztrácíme odvahu a rozhodnost? Neztrácíme důvěru dalších zájemců o členství? Neztrácíme zároveň i mnohem víc?
Možná nám berou odvahu naše vnitřní problémy. Máme obavy z krajní pravice, extremistů a populistů. Od firem i občanů slyšíme stížnosti na přílišnou regulaci a byrokracii.
Navíc, zvykli jsme si žít a žijeme na dluh. Deficitní rozpočty a prohlubování strategické závislosti na autoritářských režimech dnes bohužel připouští většina zemí EU. Podívejme se na jejich rozpočty.
Agresivní Rusko, nevyzpytatelná Čína i naše vlastní problémy ohrožují naši jednotu a odhodlání. Dosáhli jsme mnohé, ale musíme pokračovat jinak, musíme některé přístupy změnit.
Evropská unie zítřka musí být nezávislejší. Musí se vrátit zpátky ke svým kořenům a neztrácet ze zřetele svůj původní záměr a hodnoty. Záměr vybudovat bezpečný prostor, prostor beze strachu, ve kterém se můžeme svobodně rozvíjet, pohybovat se, vzdělávat se, stavět, obchodovat.
Jen pokud obstojíme ve světové konkurenci, budeme moci být nadále lídrem a příkladem. Musíme být Evropskou unií, která se staví k současným výzvám čelem. Musíme být Unií, která nevyčkává, ale koná a rozhoduje.
Společná ochrana našich obyvatel, úcta k právům jednotlivce, svoboda slova a médií, respektování mezinárodního práva, společenská solidarita nebo ohled na životní prostředí. Jedině země s těmito vlastnostmi jsou schopné dlouhodobě žít v míru a zaručit svým občanům i firmám správné prostředí pro život a podnikání.
V poslední době jsme v Česku možná více brali, než dávali. Mohli jsme podlehnout dojmu, že vstupem do Unie máme splněno. Ukazuje se ale, že tomu tak není.
Jak můžeme chránit ty nejzranitelnější z nás, menšiny, demokracii nebo životní prostředí, když oslabujeme naši schopnost zajistit sami sobě svobodu a bezpečí?
Věřím, že výročí, jako jsou tato, nám umožní se zastavit, třeba se i pochválit za to, co jsme dokázali, není toho málo. Ale zároveň bychom si také měli uvědomit, že někde selháváme.
Přispěli jsme k fungování jedinečného prostoru míru a prosperity a nyní je naším prvořadým úkolem přispět k tomu, abychom ho společně s ostatními dokázali ochránit. Nebo ještě lépe ochránit a rozšířit.
Přeji nám všem k tomu dostatek síly a odvahy.
předseda Senátu PČR
