10. září 2020

Za cestou na Tchaj-wan si pevně stojím

(www.blesk.cz) Kancelář prezidenta Miloše Zemana je provázaná s Čínou, soudí předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) po schůzce kancléře Vratislava Mynáře s čínským velvyslancem. Jak Vystrčil řekl Blesk Zprávám, poté, co prezident nechce zvát Vystrčila na schůzky nejvyšších ústavních činitelů, není zatím zajištěná žádná jiná forma komunikace mezi dvěma nejvyššími představiteli Česka. Podle Vystrčila Zemanův krok nedává logiku. Za svojí cestou na Tchaj-wan si však pevně stojí, i přes obavy ho podporuje hlavně jeho manželka Ivana. Ta si vzala v práci na cestu dovolenou. A to i přesto, že pozornost objektivů jí prý příjemná moc není.

Kancléř prezidenta Miloše Zemana Vratislav Mynář se sešel s čínským velvyslancem, aby ho ujistil, že vás Hrad nebude zvát na schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Co na to říkáte?

Dokazuje to, že skutečně to propojení kanceláře prezidenta republiky s čínskou ambasádou je poměrně těsné a že tam ta komunikace zřejmě probíhá pravidelně nebo intenzivně. Druhá věc je, že respektuji, že se pan prezident tímto způsobem chová. Ta schůzka nejvyšších ústavních činitelů je toho typu, že tím, kdo zve, je pan prezident. Pokud se rozhodl, že nebude zvát předsedu Senátu, tak ho zvát nebude.

Je to v pořádku?

Nepřijde mi to příliš logické, pokud zároveň budeme říkat, že ta schůzka slouží ke koordinaci zahraniční politiky. Protože pokud chcete něco koordinovat, tak byste to měli dělat zejména s těmi, co mají třeba jiný názor. S těmi, co mají stejný názor, to není potřeba.

Za zahraniční politiku zodpovídá ale primárně vláda, potažmo premiér. Je tak vůbec na místě, aby o takových schůzkách rozhodoval pan prezident?

On o tom nerozhoduje, jenom ty schůzky svolává. Jinak samozřejmě máte pravdu v tom, že tu oficiální koordinaci zahraniční politiky musí dělat vláda, respektive ministerstvo zahraničí. A to to dělat bude.

Čekáte nějaký zásah směrem k těm schůzkám od pana premiéra Babiše nebo od pana ministra zahraničí Petříčka? Že třeba řeknou, že by tam předseda Senátu měl být?

Podle toho, co vím, tak ty schůzky vznikly proto, aby pan prezident měl všechny informace o zahraniční politice. Pokud dneska říká, že chce, aby ty schůzky pokračovaly, ale beze mě, tak to částečně nedává logiku. Na druhou stranu on ty informace od ministerstva zahraničních věcí mít bude a já je budu mít taky. Jediné, co bude asi přerušeno, je moje komunikace s panem prezidentem, ale za to já nemůžu, s tím nemůžu nic dělat.

Vadí vám to?

Mrzí mě to, nevadí mi to. My máme z pozice svých funkcí nějaké úkoly a máme plnit nějakou roli. A to bez ohledu na to, jestli se máme nebo nemáme rádi. Tady si myslím, že ta osobní antipatie jako zbytečně znemožňuje dělat u práci, kterou bychom dělat měli. Osobní antipatie by neměla být nadřazená tomu, co je naší povinností. Ani tomu, že třeba někdy někdo neudělá to, co si zbylí tři přejou. Tak to v životě není, že byste vždycky udělali to, co vám většina nařídí. Demokracie je i o tom, že se prosazují i menšinové názory nebo vyjádříte svůj vlastní názor.

Už jste nějak prakticky řešili, jak si budete s panem prezidentem předávat informace, když se nebudete scházet? Třeba jen písemně?

My jsme to neřešili prakticky. Ty možnosti jsou se kdykoliv spojit a kdykoliv si cokoliv říci.

Tomu jste otevřený?

Jsem, nijak se neuzavírám. Ale na druhé straně nebude to tak, že bych já ty kontakty vyhledával. Tak to nebude.

Co se pro vás po cestě na Tchaj-wan změnilo? Chovají se k vám lidé ve vašem okolí jinak, třeba se někteří odklonili a naopak vás teď plácají po zádech ti, které jste dřív třeba nezajímal?

Dneska mě poznává víc lidí než před tou cestou. Někteří redaktoři se třeba ptají a dříve se neptali. Ale co se týče nějaké výrazné změny - mně je 60 roků, já nejsem zafixovaný na to, jestli mě někdo má nebo nemá rád. Je pro mě nejdůležitější, aby mé nejbližší okolí bylo na mé straně. S těmi jsem všechny možné důsledky té cesty probral.

Co jste probírali?

Že to může dojít k vyhrůžkám, k nějakému tlaku ze strany premiéra, prezidenta, že můžou přijít kritické ohlasy. Že to třeba nebude úplně jednoduché z hlediska toho, jak se nám žije. Moje manželka, se kterou jsem 35 let, nakonec řekla: „Ty už jiný nebudeš.“

Tedy vás podpořila?

Oba jsme si společně řekli, že jsme před rokem 89 nebyli sice žádní obdivovatelé komunistů, chtěli jsme svobodu, nezávislost a demokracii, ale úplně jsme pro to nic nedělali. Nazval jsem to tak, že jsme drželi hubu a krok.

Když jsme se teď konečně dočkali té svobody díky Havlovi a lidem, kteří byli statečnější než my, tak přece když zase někdo prodává část naší nezávislosti a svobody a ty seš v pozici, že to můžeš nějak ovlivnit, případně se proti tomu postavit, tak přece zase nemůžeš držet hubu a krok. To by ses zase přece vrátil tam, kdes už jednou byl a kde se ti nelíbilo. Tak to bys byl na hlavu ne?

Takže riziko jste si uvědomoval.

Řekl jsem si, dneska musíš to riziko podstoupit. Máš všechny podmínky pro to, abys to riziko podstoupil. Kdo jiný než ústavní činitel chráněný zákonem a obdařený nějakými službami by se měl v uvozovkách tomu zlu postavit. Mně nic jiného nezbývalo, pokud jsem se sám před sebou nechtěl stydět. Nemůžu říct, že se mě to teď zase netýká a čekat zase na nějakého Havla nebo Dienstbiera nebo já nevím, Malého nebo Pitharta, aby to za nás udělali.

Chodí vám jistě různé reakce, co vám říkají o mentalitě českých lidí?

Český národ je dle mého názoru mnohem zdravější než se třeba interpretuje a třeba i píše. Že pro ně svoboda a demokracie má vysokou cenu a že si to uvědomí v těch těžších situacích. Není to tak, že bychom chodili každý den a říkali to všude. Ale že to v sobě máme, někdy trochu hlouběji než jiní, ale v těch důležitých okamžicích se ten blanický rytíř v každém z nás objeví.

Lidé, kteří mi za spoustu věcí nemohli přijít na jméno, teď třeba napíšou - jo, dobrý. Tohle, tohle, tohle ne, ale tohle se mi líbí, protože to je fakt důležitý a tady jsi myslím udělal dobře.

Vaše manželka moc veřejně nevystupuje. Jaká byla na Tchaj-wanu její role?

Ona to nemá moc ráda, ale byla tam jako moje podpora. Měla i svůj program. Jako žena předávala paní prezidentce náš symbolický dar. Dali jsme jí strážného anděla a evropský křížek, který symbolizuje, že evropská demokracie by měla pomáhat té tchajwanské a strážný anděl by měl chránit Tchajwance. My to známe, oni mají velkého bratra za zády. Když předávala ty dary, tak to byl myslím moc hezký okamžik.

To byla, pokud se nepletu, první tak výrazná zahraniční cesta vaší paní.

Jo, byla první, ona se mnou jinak moc nejezdí. Protože má svoji práci a bere si na to dovolenou. Nemusí úplně všude se mnou být, že jo.

Probíhaly proto nějaké větší přípravy na setkání s novou kulturou? Řešila třeba garderóbu, na kterou se manželky státníků obyčejně dost soustředí?

Ano, samozřejmě se moje manželka nechala poučit, bylo jí teda trochu líto, že si nemohla vzít jedny bílé šaty, protože bílá je na Tchaj-wanu barvou smutku. Takže bílé šaty nechala doma. A pak má některé velmi hezké otevřené boty a ty taky nemohla používat, protože tam musíte mít všude uzavřené boty, takže vlastně kromě těch věcí důležitých jsme řešili i tyto věci - pro mě nedůležité, pro ni velmi důležité.

Zpětně to tedy vy i manželka berete jako dobré rozhodnutí?

Oba z toho máme myslím dobrý pocit. Vždycky když můžete udělat správnou věc, tak má člověk takovou vnitřní radost. Když u toho musíte překonat nějaké problémy, tak ta radost je větší. My jsme museli překonat spoustu problémů, ústrků a rizik, a přesto se ta správná věc podařila. Velká radost a velké vítězství vznikne jen tehdy, když při tom zažijete nějakou bolest. Není možné si myslet, že budeme mít prosperitu, aniž bychom cokoliv obětovali. Není možné myslet si, že covidovou pandemii přežijeme bez toho, aniž by se to každého z nás dotklo.

To bychom se potom nebáli nebezpečí, ztratili bychom schopnost dělat preventivní kroky. Kdyby nám řekli, nic se neboj, když dojde k nějakému průšvihu, tak my to zaplatíme, tak to je - já jsem učitel - z hlediska výchovy těch lidí a pěstování jejich konkurenceschopnosti, odolnosti a soběstačnosti to nejhorší, co se může stát.

(Autor: Sabina Dračková)

Rozhovor vyšel na Blesk.cz.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR
místopředseda strany
zastupitel Kraje Vysočina