30. července 2018
Rozhovor pro Blesk Zprávy
(www.blesk.cz) Miroslava Němcová je ve vysoké politice už dvacet let. Ve sněmovně usedla poprvé v roce 1998 po předčasných volbách po takzvaném „Sarajevském atentátu,“ který měl zničit Václava Klause. S tím dnes bývalá místopředsedkyně ODS a někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny nemá příliš vřelé vztahy. Proč? I o tom promluvila v rozhovoru pro Blesk Zprávy. Řeč přišla i na neslavný pád vlády Petra Nečase i o tom, zda bude kandidovat zhruba za čtyři roky na prezidentku.
„V červnu to bylo dvacet let. Jsem poslankyní od roku 1998,“ zavzpomínala na své začátky ve vysoké politice Miroslava Němcová. Tehdy ustál pokus o odstranění z politiky po nejasnostech o financování ODS Václav Klaus. Po vyhrocené předvolební kampani ale s Milošem Zemanem podepsal do dnes kritizovanou opoziční smlouvu. I na ni se reportér Blesk Zpráv Jakub Veinlich ptal Miroslavy Němcové. Do vysoké politiky jste vstupovala v reakci na takzvaný „Sarajevský atentát,“ kdy se po ekonomických problémech vzdal funkce ministra zahraničí Josef Zieleniec a tehdejší členové vedení ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali předsedu Václava Klause k rezignaci…
„Já už jsem tehdy v politice byla. Byla jsem radní ve Žďáře nad Sázavou, ale rozhodla jsem se kandidovat v předčasných parlamentních volbách v roce 1998 – které byly právě reakcí na Sarajevský atentát – to byla doba, kdy se ODS v podstatě rozpadala, protože řada významných osobností ze strany odešla a tak nastupovala taková část ODS, se kterou se ani moc nepočítalo, ale tím, že to byla tak atypická situace, tak jsem byla do Sněmovny nominována jako lídr tehdejšího Jihomoravského kraje.“
„Já už jsem tehdy v politice byla. Byla jsem radní ve Žďáře nad Sázavou, ale rozhodla jsem se kandidovat v předčasných parlamentních volbách v roce 1998 – které byly právě reakcí na Sarajevský atentát – to byla doba, kdy se ODS v podstatě rozpadala, protože řada významných osobností ze strany odešla a tak nastupovala taková část ODS, se kterou se ani moc nepočítalo, ale tím, že to byla tak atypická situace, tak jsem byla do Sněmovny nominována jako lídr tehdejšího Jihomoravského kraje.“
Sama jste se ke kandidatuře rozhodla, nebo vás k tomu někdo vyzval?
Bylo to samozřejmě po domluvě s regionálními členy ODS. Bylo to rychlé rozhodování, protože jsme původně vůbec netušili, že budou nějaké předčasné volby, ale bylo to spíš po domluvě?
Jak jste tu situaci a štěpení ODS vnímali? Byla to taková malá politická revoluce?
Bylo to určitě zemětřesení na politické scéně. On to člověk vnímá jinak, když je uprostřed toho dění jako člen parlamentu, a jinak, když jím nejste. Takže jsem sledovala všechny zprávy a podobně. Byla to opravdu hodně napínavá doba.
Tehdy byl předsedou ODS i premiérem Václav Klaus. Později se stal i prezidentem. Jaké vztahy máte spolu dnes?
Václav Klaus má svůj institut, já se s ním nevídám, nepotkávám. V některých názorech bych i řekla, že jsme se rozešli.
V čem konkrétně?
Třeba v zahraniční politice. V názoru na to, jestli Rusko je nebo není spíše náš spojenec, nebo spíše někdo, kdo destabilizuje situaci. Já jsem názoru toho, že ji destabilizuje. Když se podíváme na to, jak se zachovalo na Ukrajině, kterou vlastně destabilizuje. Příklad toho, že okupovalo v 68 roce nás – teď to bude 50 let a Václav Klaus tuto otázku vidí jinak.
Nebo zase v domácí politice – kdy byl přesvědčený, že ODS měla usilovat o vstup do vlády s Andrejem Babišem. Já si myslím, že s trestně stíhaným člověkem, s člověkem, který byl v StB ODS neměla v žádném případě vstupovat do koalice. To jsou zjevné odlišnosti v našich názorech.
Vraťme se ještě ale k předčasným volbám v roce 1998, které vás „katapultovaly“ do Poslanecké sněmovny. Po nich přišla takzvaná opoziční smlouva. Jak jste vnímala tento pakt mezi ODS a ČSSD. Tehdy se mluvilo o zradě na voličích atd…
Bylo to takové zvláštní uspořádání. Tehdy v tom sehrála i svou zvláštní, nebo takovou významnou, roli Unie svobody (tu založili odpadlíci z ODS – poznámka redakce), která odmítla vstoupit do vlády s Milošem Zemanem. Takže to bylo takové uspořádání z nouze – bylo velmi silně odmítnuto voliči – a to včetně voličů ODS – takže to nebylo něco, co by voliči přijali. Tykalo se to obou stran. Jak ODS, tak ČSSD a to i proto, že ta situace byla před volbami velmi vypjatá, šli jsme tvrdě proti sobě. I když říkám, že to bylo řešení z nouze, tak chápu, že ho voliči nemohli překousnout.
Poměrně nedávno uběhlo přesně 20 let od podpisu opoziční smlouvy. Vnímáte ještě dnes ty výtky k tomu, jak se tady vládlo, že si tu podle mnohých v podstatě Václav Klaus s Milošem Zemanem rozparcelovali republiku. Tehdy se dokonce mluvilo i o změně volebního systému atd.
Vnímám to. Tu diskusi sleduji, protože člověk chce vědět, jak jsou ty věci s odstupem času vnímány. Zda ten negativní pohled trvá. Přesto, že tehdy se těch řešení moc nenabízelo, tak tady došlo k nějakému rozdělení společnosti, ale nevím, jestli k rozparcelování – tak bych to asi nenazvala. Ale je pravda, že ten negativní pohled tady přetrvává.
Byla z dnešního pohledu podle vás opoziční smlouva chyba?
Těžko říct. Protože po dvaceti letech člověk vše posuzuje úplně jinak. Na tohle opravdu neumím odpovědět.
V rámci ODS, kde jste byla také ve vedení, jste zažila celkem čtyři předsedy. Václava Klause, Mirka Topolánka, Petra Nečase a teď Petra Fialu. Jak byste všechny zhodnotila? Každý vedl ODS v úplně jiné době a každý z těch co už skončili, odešli za různých okolností.
Když se podívám zpátky, tak jsem si asi nejvíc rozuměla, nebo si rozumím se současným předsedou Petrem Fialou. Přestože přišel do ODS v roce 2013 v takové extrémně složité době, tak jeho pohled na vnitřní chod i dialog v ODS i pohled na to, jaké principy a jakou politiku má ODS dělat, tak mi nejvíc vyhovuje.
A jak jste vnímala odchod Mirka Topolánka, nebo pak neslavný konec Petra Nečase v roce 2013?
Byly to bohužel vždy dramatické konce. Odchod Mirka Topolánka – z dnešního pohledu jeden rozhovor pro gay časopis, který ho stál vedení ODS – dnes by se tomu asi všichni zasmáli, protože to, co prochází Andreji Babišovi a jakým způsobem vůbec manipuluje s veřejností a co vše si může dovolit – to je neporovnatelné s tehdejším vystupováním Mirka Topolánka. Takže to vnímám spíš z pozice toho, jak se věci posunuly. Pod jak přísným dohledem byli nejen předsedové politických stran, ale politici obecně.
Za vedení Mirka Topolánka se mluvilo o tom, že je to strana kmotrů. Uvažovala jste někdy o tom, že byste ODS kvůli tomu, jak se o ní mluví a na jakých principech údajně fungovala, odešla?
Byly chvíle, kdy v ODS ta situace byla vždy velmi těžká. Například v době odchodu Mirka Topolánka, nebo v roce 2013, když padala vláda Petra Nečase, tak člověk zvažoval, co dál. To je jasné. Přemýšlela jsem, jestli zůstat, nebo odejít a skončit úplně v politice. Nakonec jsem si ale řekla, že já nebudu odcházet, že musejí odejít ti kmotři a další. Ale řešila jsem toto rozhodnutí celou dobu.
Když v roce 2013 padala vláda Petra Nečase, tak jste byla předsedkyní Poslanecké sněmovny. Jak vám tehdy bylo? Musela jste i jako šéfka parlamentní komory vysvětlovat třeba i zahraničním kolegům, co se u nás děje. Mluvilo se někdy i o policejním převratu.
Ze zahraničí jsem naštěstí neměla žádné dotazy, nevysvětlovala jsem nic, ale tady u nás to byl velký šok. Tak jako to byl velký šok pro občany, když viděli ten den ve zprávách, co se děje, tak stejný šok to byl i pro mě. Navíc s vědomím, že jako významný ústavní činitel byste měl mít nějaké informace, abyste mohl umět reagovat, ale ani já jsem nevěděla vůbec nic. Celý den chodily nějaké zprávy, byly nejrůznější tiskové konference, po kterých se ale člověk nemohl stále zorientovat a ten zmatek spíš ještě znásobily. Po té, kdy ale ani dnes pořádně nevíme, co se vlastně přesně stalo, tak ten termín „převrat“ používám i já sama.
Po policejním zásahu přímo v úřadu vlády přišly na podzim další předčasné volby. V nich ODS padla doslova na dno a do Sněmovny se dostala jen o dvě procenta. To vám asi jako celostátní tváři moc do zpěvu nebylo, nebo ano?
Byl to neuvěřitelný propadák. Dalo se čekat, že to bude velmi neslavné. Protože předčasné volby po takovém šoku, který lidé v roce 2013 zažili, přinesly velké oslabení politických stran – především tedy ODS – spousta lidí od nás odcházela…Nedal se tedy čekat žádný slavný výsledek, ale já jsem tajně doufala, že by to mohlo být nějakých deset procent hlasů. Těch sedm bylo opravdu šokem. Brala jsem to jako absolutní výraz nedůvěry vůči nám a nakonec jsem ráda, že se po pěti letech opět ta situace mění. Když mluvím s lidmi, tak cítím, že se ta důvěra zase vrací.
Byl právě rok 2013 pro vás jako Miroslavu Němcovou nejtěžší moment v politice za těch dvacet let, nebo jakou chvíli byste tak označila?
Určitě. Nejtěžší rok byl pro mě skutečně rok 2013.
Rok 2013 byl rokem nejen pádu vlády, ale ještě před tím proběhla první přímá volba prezidenta. Jako o kandidátce se mluvilo i o vás. Nakonec z toho ale sešlo. Proč?
Já jsem nakonec ani neohlásila kandidaturu. To byla trochu přepjatá hra médií. Ale já jsem nic neoznámila. Pak za mnou všichni chodili a říkali mi, proč jsem nekandidovala. Ani primárek v ODS jsem se nakonec neúčastnila.
A prozradíte ty důvody, proč jste na konec do toho nešla?
Ne. Myslím, že není potřeba o tom mluvit.
Je ve hře varianta, že byste mohla kandidovat v příštích prezidentských volbách? Někteří lidé mluví o vás jako o možné kandidátce i s ohledem na vaše vystupování na různých demonstracích, že podporujete lidi, kteří vystupují proti současné politice a současné vládě.
To dělám, a dělám to už od toho roku 2013, kdy byl zvolený Miloš Zeman, protože nesouhlasím s tím, jak vykonává funkci prezidenta, nelíbí se mi, co dělá předseda vlády, nelíbí se mi, co vzniká ve spojenectví Miloš Zeman – Andrej Babiš a Vojtěch Filip. Jsem z toho opravdu zděšená - protože to mimo jiné znamená návrat komunistů. To vše ale nedělám pro nějakou dlouhodobou ambici, že bych si myslela, že na tom budu moct politicky něco získat. Dělám to proto, že jsem přesvědčená, že tohle mám dělat, protože je to moje práce. Nějaké úvahy o tom, kdo bude prezidentem téměř za pět let až skončí mandát Miloše Zemana, tak není na místě teď.
A vylučujete tu kandidaturu, nebo byste o ní mohla uvažovat?
Za čtyři roky skutečně nevím, co bude. Uvažovat teď o tom, tak vzbudím nějaké velké očekávání, které nemusí být naplněno. Takže teď říkám: Moje práce je ve Sněmovně, to co dělám, chci, aby se na parlamentní půdě podařilo i teď v senátních volbách, nějakým způsobem upevnit opozici vůči právě Andreji Babišovi, a to teď cítím jako svůj největší úkol a budu proto pomáhat i co to půjde i našim kandidátům. Co bude za čtyři roky, to nechávám ještě otevřené, abych si mohla dobře v hlavě srovnat, na co síly mám a na co nemám.
Je klub ODS v Poslanecké sněmově, který má 25 členů, jednotný? Nebo například s nepodporou současné vlády někdo nesouhlasí?
Já jsem zaznamenala jediný hlas, který by třeba byl raději, kdyby ODS vstoupila do vlády s hnutím ANO, a to byl hlas Václava Klause mladšího a nikdo jiný z 25 členů poslaneckého klubu tento názor nezastává. Jsme v tom naprosto jednotní. Ani to není předmětem našich debat, nebo vášní a rozporů, protože to je politika, o které si myslíme, že je správná, a stojíme si za ní.
Teď jsou parlamentní prázdniny. O týden delší než bývá zvykem. Jak budete trávit dovolenou?
Budu v Česku. Teď jsem zrovna doma, nikam se nechystám. Měli jsme plán, že kdyby to vyšlo, tak bychom jeli někam na týden k moři, ale nakonec se nám asi nebude moc chtít, takže zůstaneme doma a budu jezdit na kole.
(Autor: Jakub Veinlich)
Miroslava Němcová
poslankyně PČR
