Novinky Mediální výstupy

Svět zkrátka natiskl moc peněz

(Lidové noviny) Růst inflace nabral takovou dynamiku, že se z ní stává celospolečenské téma. Nelze se divit, po rozvolnění nákladných covidových restrikcích čelí lidé pro změnu rychle rostoucím cenám. Zdražuje téměř vše, v některých oborech dokonce skokově.

Růst cenové hladiny cítíme všichni a naši zkušenost potvrzují data. V červenci vzrostla meziročně inflace (měřena indexem spotřebitelských cen) o 3,4 procenta, což je nad tolerančním pásmem České národní banky, která má za cíl udržet růst inflace na dvou procentech (+/– 1 p. b.).

Za viníka rostoucí cenové hladiny jsou označeny vládní covidové restrikce, které měly za důsledek přetrhání dodavatelskoodběratelských vztahů, výpadky ve výrobách a dopravě.

Takové vysvětlení má svoji logiku a je kamínkem do mozaiky příběhu rostoucích cen. Určitě přidejme i situaci na trhu práce, kde ani covidový ekonomický propad nevedl k ochlazení a protiinflačnímu mzdovému vývoji. Naopak, volných míst je stále dostatek, existují „maláčovské“ tlaky na další zvyšování minimální mzdy. Jedním z mála protiinflačních faktorů je tak posilující kurz koruny. Bylo by ale chybou zapomenout na nejpodstatnější důvod inflace. Ve shodě s nositelem Nobelovy ceny Miltonem Friedmanem jsem přesvědčen, že inflace je peněžním jevem. Ostatní faktory, nákladové šoky, mají potenciál měnit spíše relativní ceny, ale hlavní vysvětlení inflace hledejme v politice centrálních bank. A my jsme si, a v ještě větší míře zbylý svět, inflaci předplatili výrazně expanzivní měnovou politikou. Svět zkrátka natiskl moc peněz a rovněž ostatní země to dříve či později dožene. Dlouho tvrdím, že to je vědomé rozhodnutí dnešní ekonomicko-politické elity. Ta si při rozsahu předlužení mnoha států uvědomila, že pro ni nejpohodlnější cestou řešení dluhové krize bude vysoká inflace, která dluhy maže. Vítězství pro dlužníky (od států, přes držitele hypoték), porážka pro střadatele a riziko nafukující se bubliny na trzích s nemovitostmi.

ČNB se v tomto směru, až na kontraproduktivní kurzový závazek, chovala v porovnání s jinými centrálními bankami konzervativněji, ale i její politika byla charakterizována dlouhodobě nízkými úroky. Svůj podíl na nadprůměrně rostoucích cenách má i Babišem a Schillerovou ordinovaná expanzivní, schodková rozpočtová politika. ČNB teď stojí před nelehkým úkolem, a sice nezabít růst a zároveň zcela nezbořit nízkoinflační očekávání v ekonomice. Proto musí inflaci rychle dostat k cílovým dvěma procentům. Bez stabilní cenové hladiny není možné čekat zdravý ekonomický rozvoj.

Ve světle dnešní inflace mám ještě větší obavy z dopadů tzv. evropského Green Dealu. Ten přinese výrazné zdražení energií, dopravy, aut, stavebnictví atd. Kdo si pamatuje, co spustilo obří protesty žlutých vest v bohatší Francii, měl by zpozornět. Je chybou, že vláda nepřipravuje dopadové studie, jaké důsledky nejen na ceny, ale celou ekonomiku bude Green Deal mít a co s tím. Začněme s tím, je za pět minut dvanáct!