Imigrační politika v  programu ODS
21. srpna 2017

Miroslav Procházka: Imigrační politika v programu ODS

Jedno moudré přísloví říká, že národ, který nezná svou historii, je odsouzen prožít ji znovu. To zní docela rozumně. My přece historii naší země i Evropy jakž takž známe, takže proč se z ní nepoučit?

Před dvěma lety jsme i my byli mediálně masírováni hesly „vítací politiky“ německé kancléřky A. Merkelové o válečných uprchlících, kteří jsou úžasně pracovití a vesměs i vzdělaní, rádi se u nás zapojí, zaintegrují a budou vesele vydělávat na evropské důchody.

Ti, kdož upozorňovali na stinné stránky a vysoká rizika neřízené masové migrace, byli ukřičeni a onálepkováni jako “pravicoví extrémisté” a “xenofobové”.

Dnes už je (snad) většině zřejmé, že realita je úplně jiná.

Pomocí lidem v nouzi, to samozřejmě ano. Jenže Ti urostlí mladí muži ve věku dvacet až třicet let, vesměs vybavení mobily z cenové kategorie pro naprostou většinu z nás nedostupnou, tak prostě nevypadají. Zvláštní taky je, že všichni ztratili pasy, ale mobily ne. Ani nemají zájem se doma postavit na nějakou stranu a napomoci udělat ve své zemi pořádek. Raději utíkají za lepším.

Na rozdíl od jiných částí světa, jako je třeba Austrálie, Japonsko ale i řada islámských zemí, je vstřícnost Evropy k migračnímu přílivu stále až neuvěřitelně vysoká.

Člověk by řekl, že dnes už je (snad) každému jasné, že „multikulti“ nefunguje.

A že je jasné, že bez zásadní reformy v oblasti řízení imigrace nemůže Evropská unie přežít.
Nemůžeme přece připustit, aby k nám zcela nekontrolovaně proudili lidé, kteří nejsou a nikdy nebudou ochotní se adaptovat. Kteří v sobě často nesou hlubokou nenávist k „nevěřícím“, extrémistické formu islámu, patologické návyky, které nám připadají jako středověké a které nehodlají měnit.

Jak ukazuje i naše vlastní historie, ono to obecně s tou adaptací asi nebude až tak jednoduché. Naše pohraniční hory byly před staletími osídleny německým obyvatelstvem. Pokud si vzpomínám na hodiny dějepisu, pozvali je sem naši králové. Dlouho to fungovalo docela dobře. Noví obyvatelé samozřejmě věděli, ve kterých zemích žijí. A ponechali si svůj jazyk. Ale ve třicátých letech minulého století se věci zvrtly. Já vím, byla to těžká doba! Byla celosvětová krize, byla to opravdu bída. Najednou se začalo zdát, že bude lepší, když se Sudety stanou součástí Říše. A bylo zle. Konec historky už všichni známe.

Zajímavé jsou také názory našich sousedů jako je Polsko či Maďarsko na otázky týkající se migrační politiky. Např. šéf polské vládní strany Právo a Spravedlnost Jaroslaw Kaczyński uvedl na letošním červencovém kongresu své strany: „Nezneužili jsme státy, z nichž nyní tito uprchlíci přicházejí do Evropy, nevyužívali jsme jejich pracovní sílu a konečně, nepozvali jsme je do Evropy. Máme plné morální právo říci „ne“. Polsko nemá žádný důvod k tomu, aby si v rámci solidarity přijímáním uprchlíků radikálně snížilo standard kvality svého života“.

Nebo další úhel pohledu: Aktuálně mě zaujala diskuse v rakouském tisku ve věci islámských mateřských školek. Jen ve Vídni je údajně více než 120 školek, které provozují různé muslimské spolky. Mezi nimi se najdou i salafisté a uskupení, která sledují politické cíle. Tyto školky navštěvuje cca deset tisíc dětí. Jejich rodiče tak vlastně dávají najevo, že o žádnou integraci nestojí. Podle tamějších lidovců (ÖVP) by islámské školky neměli existovat, protože děti pak mají nedostatečné znalosti němčiny, dochází zde k sociálnímu vylučování a snad i indoktrinaci.

Myslím, že to je jeden z dalších případů, ze kterého bychom se měli včas poučit.

Přiměřená a hlavně řízená migrace je samozřejmě možná a nezbytná. Například v Hradci Králové studuje na univerzitách mnoho cizinců, často z muslimských zemí. Pokud vím, cizinci si studium platí. Obdobné je to na jiných dobrých univerzitách po světě. Přijde mi jako prestižní úspěch našich univerzit, že dokážeme „vyvážet vzdělaní“. Že rodiče i studenti ze vzdálených zemí uznávají náš vzdělávací systém natolik, že do něj vkládají svou budoucnost.

Jak tedy dál?

Jeden africký biskup použil v souvislosti s migrací hezký příměr: „…Teče-li voda z kohoutku, musím zavřít kohoutek. Ne vytírat podlahu…“

Proto ODS zformulovala do svého volebního programu i body:

  • „Podporu aktivní a cílené politiky vůči zemím v bezprostředním sousedství Evropy, zejména v oblasti severní Afriky a Blízkého východu, s cílem posílit v těchto zemích stabilitu a prosperitu, a tím zmenšit bezpečnostní rizika“.
  • Odpovědnou a důslednou přistěhovaleckou politiku; je důležité ulehčovat podmínky vstupu těm cizincům, kteří mohou být přínosem, a naopak zpřísňovat podmínky těm, kteří nemají úctu k našim zákonům, hodnotám a zvykům a jde jim o zneužívání našeho sociálního systému.
  • Odmítnutí veškeré legislativy, která je v rozporu s národními zájmy ČR, jako jsou např. povinné kvóty pro uprchlíky ….

Tyhle body považuji za velmi rozumné a vyvážené. Plně s nimi souhlasím!

ing. Miroslav Procházka

ing. Miroslav Procházka

kandidát č. 2 do poslaneckých voleb 2017

Více o autorovi