S dávkami by měl stát šetřit
28. května 2022

Martin Kuba: S dávkami by měl stát šetřit

(iDNES.cz ) S dávkami by měl stát šetřit, říká předseda Asociace krajů Martin Kuba (ODS). V rozhovoru pro MF DNES mluví o úskalích pomoci Ukrajincům, vysvětluje, proč je přerozdělování uprchlíků sociální inženýrství, i to, proč by byl Petr Fiala dobrým prezidentem.

Jsme nejlepší v Evropě v uprchlících, jak nedávno řekl premiér Petr Fiala? A nepřipomíná vám to „best in covid“ jeho předchůdce Andreje Babiše?

Je třeba Českou republiku pochválit. Nemyslím jen vládu a politiky, ale především občany. Celý národ se k tomu postavil úžasně. V tom jsme opravdu nejlepší a na první fázi pomoci můžeme být hrdí. Že to s sebou nese v druhé fázi nějaké komplikace, je přirozené. A bylo by naivní si myslet, že ne. Od začátku říkám, že je něco jiného přijmout nějaký počet uprchlíků, uložit je někam do bezpečí na měsíc či na dva, ale úplně jiná disciplína bude se pokusit ty lidi tady integrovat, najít jim práci a dostat jejich děti do škol. To je ona fáze dva. Ta teď přichází a nese problémy, což bylo od začátku jasné. Proto jsem také říkal, že i tato země má své limity. Krátkodobě jsme tu schopni ubytovat třeba 400 tisíc lidí, ale ne je pak všechny integrovat v dlouhodobém výhledu. Uvidíme, jak to zvládneme.

V Praze se na hlavním nádraží hromadí lidé, vesměs Romové. U některých ani není jasné, zda jsou skutečně z Ukrajiny. Dohadujete se na řešení s primátorem Zdeňkem Hřibem a ministrem vnitra Vítem Rakušanem. Na čem jste aktuálně dohodnutí?

Je třeba říct, že na hlavním nádraží se často objevují lidé s maďarskými pasy, kteří nemají nárok na dávku a pomoc českého státu. Takže mi přijde trochu nefér týrat se tím, že to neumíme zvládnout. Tito lidé z romské komunity mají také trochu specifické požadavky na ubytování. Chtějí se ubytovávat po velkých skupinách, což není jednoduché zajistit. A dost často se stane, že je ubytujete, oni dostanou dávku a za dva dny zmizí. Myslím, že bychom měli pomáhat lidem, kteří přišli z války, nemají jiné občanství a nemají kam jít. Ne dát pět tisíc někomu, kdo s nimi hned odjede.

Není trochu problém vlády, že rozhodla o rozdělování pětitisícové dávky plošně? I jeden z romských „baronů“ ze Zakarpatí říkal, že sem někteří jezdí jen pro dávky, že jsme je sem de facto pozvali.

To jako hejtmani říkáme vládě dlouhodobě. První pomoc byla nastavena velmi štědře a bylo to dobře. Chodily sem mámy s igelitkami a dětmi v podpaží. Bylo povinností takovým lidem pomoct. Ale nesmí se u toho vytvářet systém, který bude nějaká specifická skupina lidí zneužívat. Ta dávka také musí být nastavena, aby lidem umožnila se tu nějak pohybovat, pokud sem přijdou bez ničeho. Ale v této chvíli už by s tím měla vláda brzdit, rozhodovat se, komu dávku dá, a také by měly být větší kontrolní mechanismy. Dnes už si je můžeme dovolit. První dny stály na hranicích fronty a bylo nutné pomáhat rychle, dnes je to poměrně řízený proces. Takže je třeba v tom začít dělat pořádek.

Pak se však během jednoho víkendu objeví názor ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, že by se dávky mohly vyplácet až do února, ale měly by se snižovat, a ministr vnitra Vít Rakušan zase navrhuje dávky vyplácet v naturáliích. Zatřetí mají o dávky přijít lidé ubytovaní státem, kraji či městy. Leckdy to působí protichůdně, chaoticky. Rýsuje se tedy nějaké řešení?

Je třeba tomu dávat maximální systém a smysl. Zaprvé voláme po tom, aby byl systém nastaven tak, aby sem nelákal určité specifické skupiny lidí, kteří si často s maďarským pasem jedou pro dávky. Ukazuje se, že je to do určité míry organizovaná věc. Ti lidé se pak seberou a odjedou. Tomu musí vláda zabránit. Druhá věc je, aby byl systém připraven rychle pomoci obyčejné mamince, která sem uteče z války s dětmi. To už není jen o nastavení dávky, ale spíš o kontrolních mechanismech, komu ji dáváme a komu ne.

Neměly by toho už být po třech měsících policie a bezpečnostní složky schopné?

Myslím, že se o to snaží. Byl bych nerad, abychom se všichni navzájem pořád kritizovali. Vláda musí ale také co nejdříve ukrajinským uprchlíkům říct, jak dlouho a v jaké podobě je ještě připravena je takto podporovat. Aby věděli, jestli tu mohou být po hotelech a internátech třeba ještě rok a nezabývat se tím, jestli mají práci, protože jim ubytování platí kraje a vláda, nebo v určitý moment bez práce skončí ve stejném systému sociálních podpor jako Češi. Mělo by to zaznít už v průběhu června. Ale to je na vládě, to nemohou rozhodovat hejtmani. Nicméně na to upozorňujeme.

Primátor Prahy Zdeněk Hřib navrhuje přerozdělování uprchlíků do krajů. Je to vůbec reálné?

Zaprvé, Praha se v počtech lidí ubytovaných v zařízeních zřizovaných městem od ostatních regionů zas až tak moc neliší. V čem se Praha, ale třeba i střední Čechy nebo Plzeňsko liší, jsou uprchlíci ubytovaní u nejrůznějších příbuzných a známých nebo u lidí, kteří nabídli byty. Je to logické, protože právě tady byly velké ukrajinské diaspory už před válkou. Pokud ti lidé přicházejí třeba z Kyjeva, chtějí do velkého města, kde někoho znají a najdou práci. Vůbec si tedy nedovedu představit nápad pana kolegy Hřiba, jak bychom převáželi někoho z nich někam jinam. Abychom přišli a řekli: Tak vy už se nám tady nelíbíte, je vás moc, takže jsme vás 10 vybrali a převezeme vás třeba do Rožnova pod Radhoštěm, protože tam je dost míst ve školce, ale už nevíme, jestli je tam práce.

Je to nesmyslné sociální inženýrství. Ti lidé přece nejsou figurky na šachovnici, nelze s nimi takto jednat. Od pana Hřiba také zazněl názor, že by se dávky měly vyplácet jen v místech, kde je ještě prostor. Obávám se, že to vůbec není legislativně obhajitelné. Asi nejde říct: My vám v Praze dávku nedáme, dostanete ji jen v Prachaticích. Ale je důležité si říct, proč o tom Zdeněk Hřib vůbec mluví.

Proč tedy?

Teď totiž poprvé vzniká mapa rozložení uprchlíků, která má více vrstev. V té první je, kolik lidí se kde nachází. My teď dělali po republice na čtyřech místech fyzické dohledání těch lidí a třeba 25 procent jich vůbec není na adresách, kde byli nahlášeni. Takže uprchlíků je tu třeba už o 20 procent méně, těžko říct. Když na tu mapu dáte druhou vrstvu, kterou tvoří kapacity škol a školek, tak vám velká okresní města, Praha a střední Čechy začnou svítit. Ukazuje to, že tam nebudou mít ve školách a školkách kapacity. Takže je otázka, zda by se ministerstvo školství nemělo spíš zamyslet nad trochu méně striktním přístupem ke vzdělávání ukrajinských dětí, než abychom vymýšleli, že budeme někoho násilně převážet podle místa ve škole nebo školce.

Co by podle vás mělo ministerstvo školství řešit, případně navrhnout?

Podle mě k tomu přistupují moc striktně, chtějí ty děti stoprocentně zapojit do českého školského systému a nevidí jinou variantu. Přitom jsme nedávno všichni zažili období, kdy naše děti třeba půl roku nechodily do školy kvůli covidu. Myslím, že je legitimní debata – a měla by být vedena s ukrajinskou stranou – o systému vzdělávání těch dětí. Protože pokud maminky počítají, že se s dětmi vrátí, je logické, že se nebudou chtít učit česky, protože to pro ně bude jakoby ztráta času.

Čili by se do škol měl posílat někdo, u koho máte jistotu, že tady jeho rodiče chtějí být, třeba už mají práci. Protože vy, když chcete dát dítě do školky či školy, musíte také v dané lokalitě bydlet, být tam přihlášen. Takže děti těch, kteří tu chtějí zůstat, bych preferoval před dětmi rodičů, kteří se chtějí vrátit na Ukrajinu a třeba by spíše preferovali, aby se jejich děti učily v ukrajinštině online. Je potřeba najít model, který české školství zvládne. Je totiž třeba si přiznat, že to bude zátěž pro učitele, která nesmí přinést zhoršení výuky na českých školách. Hodně by to totiž mohlo podporovat extremistické hlasy.

Je třeba si přiznat i to, že by se nemuselo dostat na české děti?

To si právě myslím, že je úplně nepřijatelné. O tom vůbec nesmíme uvažovat. Myslím, že Češi opravdu dělají vše proto, aby Ukrajincům pomohli. Většina z nich si je vědoma, že to má své náklady, a zaslouží si poděkovat. Na druhé straně jsou to lidé, kteří tuto republiku budovali a budují a logicky předpokládají, že jejich děti v ní nepřijdou o místa ve škole. Opravdu hledejme cesty, které budou pro všechny funkční. A netýrejme se tím, že musíme přes prázdniny postavit x mobilních školek a škol, abychom třeba v září zjistili, že se situace na Ukrajině zklidnila a velká část lidí se tam vrátila, jak mnoho z nich deklaruje.

Na závěr ještě pojďme k prezidentské volbě. Premiér Petr Fiala by si přál, aby se našel kandidát pro celou koalici SPOLU, ideálně pak pro všechny vládní strany. Generála Petra Pavla pro jeho komunistickou minulost odmítl, teď se prý u vás hodně mluví o možnosti kandidatury Fialova poradce, bývalého ředitele Člověka v tísni a diplomata Tomáše Pojara. Byl by pro vás vhodným kandidátem?

Vůbec se té otázce nechci vyhýbat, ale zaznamenal jsem jen snahu kolegů nalézt nějakého společného kandidáta a neznám jakékoli jméno, které by zaznělo na nějaké stranické platformě. Co se týče jména Tomáše Pojara, tak mi snad i z výrazu mého obličeje věříte, že to je jméno, které jsem teď od vás v této souvislosti slyšel poprvé. Takže se k tomu teď neumím vyjádřit. Bylo by asi správné najít společného kandidáta, ale nejsem u těch jednání.

Znáte Tomáše Pojara? Umíte si ho v té roli představit?

Tomáše Pojara znám velmi obecně, a pokud by se vedení ODS rozhodlo tuto kandidaturu projednat a shodlo by se na ní vedení všech stran, tak bych určitě chtěl vědět, na základě jakých podkladů a jak ten kandidát do volby vstupuje. Myslím, že by bylo důležité si na to udělat nějaké průzkumy. Že je to člověk vzdělaný, zkušený, má i mezinárodní zkušenosti, to je asi faktem. Ale to ještě nejsou všechny atributy, které vám dávají velkou šanci vyhrát prezidentské volby.

Část občanských demokratů přesvědčovala ke kandidatuře na prezidenta Petra Fialu, podle mých informací ho k tomu vyzývá i prezident Miloš Zeman. Fiala to odmítá s poukazem na výkon premiérské funkce. Měl by podle vás kandidovat? A byl by dobrým kandidátem?

To je na Petru Fialovi. Vůbec nemám ambice někomu radit, co má dělat. Petr Fiala vyhrál volby, uspěl, dovedl ODS k vítězství, poskládal koalici a je zaslouženě premiérem. A jestli jím být chce, tak jím být má. Odpovím tedy jen na druhou část otázky. Ano, myslím si, že by byl Petr Fiala dobrý prezident. Je to hodnotově ukotvený člověk. Myslím, že to bylo vidět v ukrajinské krizi. Právě proto, že těm věcem věří a je o nich přesvědčený, je uvěřitelný. Proto se choval velmi dobře. Že by prezidentskou roli zvládal výborně a slušela by mu, to si myslím. Ale v žádném případě bych si netroufl mu cokoli doporučovat.

(Autor: Petr Kolář)

Rozhovor vyšel na serveru iDNES.cz.

Martin Kuba

Martin Kuba

předseda Asociace krajů ČR
hejtman Jihočeského kraje
předseda regionálního sdružení

Více o autorovi