TAK KDE SE VLASTNĚ STALA CHYBA?
14. srpna 2013

Martin Kamarád: TAK KDE SE VLASTNĚ STALA CHYBA?

Jsem členem ODS 10 let, možná právě tak dlouho, abych nepodlehl iluzím a možná také tak dlouho, abych svoji stranu přece jen již trochu znal. Téměř před každými volbami jsem po těch 10 let od kandidátů naší strany slýchal, jak je doba, ve které se volby konají přelomová pro pravici, naši zemi a život v ní. A jsem přesvědčen, že to uslyším i před nastávajícími parlamentními volbami. Jakou roli v nich sehraje ODS a jaké jsou příčiny dnešního stavu?

Ukažme si na viníky 

Každé volby také slýchávám, jaké jsou naše ideje, jak se máme semknout, jak máme být ideově čistí. A také hned po volbách slýchávám, za co mohl Klaus svou tvrdošíjností, Topolánek svým rozkračováním se, za co Nečas svou změkčilostí; tak pojďme se vrátit ke kořenům! Pokud má být ale účelem najít viníky dnešního stavu, postavme se vážení členové ODS, zvedněme ruce a ukažme především na sebe. Marné je překotné vylučování zrádců ze strany, marné je veřejné osočování a pranýřování, neboť to jen podtrhuje naši neschopnost a bezmoc se s těmito lidmi skutečně vyrovnat, či zmenšit jejich vliv. Svět je už takový, že v něm žijí lidé chytří a hloupí, dobří a špatní, ale většinou je v každém z nás od každé z těchto ctností i nectností trochu. Malicherně pak vedeme bitvy o ideovou čistotu, přitom si vzpomínám na časy, kdy jsem hlasoval v referendu proti vstupu do Evropské unie a mnozí dnešní „kovaní“ euroskeptici ho brali jako nutnost. V malém počtu vyloučených ze strany, odsouzených „kmotrů“ či v ideové vyprahlosti, v tomto náš problém, podle mne, netkví.


Pravice na okraji, dvacáté první století a fenomén Klaus

Pravice je, a možná nejen u nás, v jedenadvacátém století na okraji politického zájmu, byť stále dochází ke střídání stran politického spektra u moci. Obecně chybí poptávka po pravicových hodnotách, úctě ke svobodě jednotlivce a především vyžadování odpovědnosti jednotlivce sama za sebe, jako stěžejního pilíře základu naší společnosti. Skutečná politika pravicových stran se v Evropě posunula do reálného středu, z pohledu pravice výrazně doleva. Toto se však děje už minimálně od druhé poloviny minulého století, spíše déle. V historicky levicové České republice se stal v devadesátých letech nositelem étosu silné pravice Václav Klaus, který, přiznejme si, využil toho, že většina Čechů netušila, čím vlastně pravice je. Z revolučního OF vygeneroval nejsilnější pravicovou politickou stranu u nás. Byť s vědomím, že mnozí z představitelů ODS měli k reálné pravicové politice daleko a často sbírali úspěchy ve svých městech s politikou, která se pravicovým hodnotám na míle vyhýbala. Tak, jak se Václav Klaus dokázal vtělit do prvojediného nositelství pravicových hodnot u nás, stejně realisticky dělal skutečnou politiku, která i díky koaličnímu vládnutí byla více či méně vzdálená skutečnému „pravému“ ideálu. Hvězdná chvíle Václava Klause měla nastat s jeho nástupem do prezidentské funkce, kdy reálně přišel o všechny zábrany, které korigovaly jeho počínání v ostatních funkcích. Václav Klaus pojal tuto roli, jak je jeho zvykem, vskutku velkoryse, až zapomněl, že nejen jemu jsou ostatní povinováni. A začala velká pře o pravici u nás, bohužel v době, kdy skutečná pravicová politika přestala běžné lidi zajímat. Z politických stran na naší scéně se postupně stali někdy lepší a někdy horší ouřadové a řešitelé problémů ministerských agend.


Kdo rozetne gordický uzel

ODS se dnes zmítá ve vnitrostranickém souboji o uchopení svých hodnot, hledá viníky, vypořádává se s „kmotry“, bojuje o budoucnost s Klausem či bez Klause, ale z žádné z těchto věcí nepramení fatální nedůvěra voličů, kterou k ní dnes po právu mají. Bojuje se zcela nesmyslně o to, zda má ODS ještě nějaké ideály, jestli je jim věrná, zda se nestala zbytečnou stranou, bojuje se tak pro to, že je to nutné k prosazení cílů jednotlivých skupin v ODS, ale kardinální problém ODS to není. Jsem přesvědčen, že když znesvářené strany posadí ke stolu skutečný lídr, najdou ideový i programový průnik během jednoho odpoledne! Co je tedy pro ODS tak fatální, že ztrácí každým dnem na své přitažlivosti? ODS podle mne ztratila schopnost realizovat svůj vlastní program! Mluvím s mnoha členy ODS a všichni vědí moc dobře, jaké jsou naše ideové hodnoty, ze kterých vycházíme (i když se o ně často přeme, spíše však, ruku na srdce, v detailech), všichni víme, jak má vypadat ideál, všichni jsme ochotni bojovat s těmi, kteří jdou do politiky s vidinou vlastního byznysplánu, nevíme ale, jak svůj program realizovat! Z frustrace, která vychází z naší nemohoucnosti, rostou řady svárů, „podrazů“ i nedorozumění, které nás v očích voličů ještě více znevěrohodňují.


K velkému cíli malými krůčky

Jediným východiskem se dnes pro nás stává stanovení si konkrétních a dosažitelných cílů. Nalezněme příčiny našich problémů i příčiny problémů naší země a rozdělme je na ty, které můžeme odstranit hned, na ty, které nemůžeme dnes ovlivnit, a na ty, které nebudeme moci ovlivnit nikdy. Pak pracujme na tom, co můžeme skutečně ovlivnit, a nebojme se své výsledky prodat, byť se jedná o drobnosti. Vyžadujme především od sebe dodržování pravidel před zajištěním okamžitého prospěchu, protože to nám namísto pomíjivých vítězství zajistí dlouhodobý úspěch. Vyvarujme se ukazování na chyby druhých bez toho, abychom nabízeli svá řešení.


ODS má smysl

ODS dnes rádi mnozí posílají na smetiště dějin. Ráda by ji tam viděla levice, ráda by ji tam viděla podle mne středolevá TOP 09, rádi by ji tam viděli mnozí lidé. Skutečností je, že naše země potřebuje více než kdy jindy akceschopnou alternativu, která posune prakticky prováděnou politiku směrem doprava alespoň o píď. ODS jí dnes není, má však za sebou historickou zkušenost jako žádná jiná pravicová strana u nás! Přesto, že je reálně v nejslabším bodě své existence, je stále ještě zřejmě jedinou reálnou silou, která je schopna a ochotna postavit se smrtícímu koktejlu nešťastného volebního systému, „úřednického“ establishmentu a fatální frustrace veřejnosti z politiky. Pokud nedokážeme vrátit odpovědnost jednotlivci, začněme se bát davu! 

Martin Kamarád

Martin Kamarád

předseda místního sdružení
místopředseda oblastního sdružení
místostarosta Města Přibyslav

Více o autorovi