5. června 2024

Mladší z bratrů Bendů je ve SPOLU za skokana. „Rodinu stejně neodpářu, Evropu je třeba zklidnit,“ říká Filip Benda

(www.echo24.cz) Z osmého místa na evropské kandidátce koalice SPOLU se o hlasy uchází Filip Benda, ředitel kabinetu ministra financí Zbyňka Stanjury a také mladší bratr poslance ODS Marka Bendy. Dlouholetý státní úředník se podle svých slov rozhodl přesunout do první linie a v případě úspěchu „zklidňovat“ Brusel zevnitř. V rozhovoru deníku Echo24 také hovoří o své rodině, o lidském soukromí a svobodě v Evropě nebo o třenicích uvnitř koalice.

Vaši partneři v koalici SPOLU z KDU-ČSL se teď ohradili vůči videím, v nichž vám premiér Petr Fiala a další vyjadřují podporu. Prý se bojí, že by to mohlo oslabit šance jejich kandidátů. Je to podle vás v pořádku?

Pan premiér natočil video k podpoře mé kandidatury stejně jako dalším kandidátům ODS, které dobře zná, a já mu za to děkuji. Upozornil na můj příběh a zkušenosti, nevyzýval ke kroužkování. Nemohu mluvit za pana premiéra, ale jsem si jist, že je rád za kroužek jakémukoliv kandidátovi SPOLU, protože to znamená hlas pro celou koalici.

Připadáte si jako osmička kandidátky dost viditelný? Na těch videích ani nestojíte vedle těch, kteří vám vyjadřují podporu.

Osmé místo není jednoduchá pozice, ale pevně doufám, že nezačínám týden před volbami. To by jistě nebyl dostatečný čas, byť máte pravdu, že například toto je můj první rozhovor. Už měsíce se každý den potkávám s desítkami lidí, jsem aktivní i na sociálních sítích, kde prezentuji svoje postoje a zveřejňuji fotky a videa z volební kampaně. Kromě toho mám velké billboardy v Praze a Středočeském kraji, menší plachty v Praze a po celé republice a každý den rozdávám volební letáky. A obecně, když vás někdo chválí, tak se stydím stát vedle někoho, kdo o vás říká, že jste zkušený, úžasný a skvělý a že Benda je legenda.

Co je to vůbec za slogan?

Rodinnou vazbu stejně neodpářu. Na svoje rodiče a na tatínka jsem hrdý a ani nemělo smysl se tvářit, že nemám za bratra Marka Bendu, takže jsem si říkal, že je třeba tomu jít trošku naproti. Zlehka, odlehčeně. Kdo nemá rád rodinu Bendovu, anebo vůči nám má něco negativního, stejně by nás propojil. A kdo nás rád má, alespoň se mu takto připomenu.

Co na to předpokládám především váš bratr říkal, když jste se rozhodl kandidovat?

To je těžká otázka, ale samozřejmě úplně nadšený nebyl. Je předseda poslaneckého klubu ODS a předseda regionu, takže očekával, že mu moji podporu na sněmu budou předhazovat. Čili vnitřně mi jako bratr samozřejmě držel palce a natočil také jedno video, nicméně pro vnitřní politický chod uvnitř strany to samozřejmě není úplně jednoduché. Největší politickou podporu jsem dostal vlastně od svého ministra.

Jak vás předurčuje pro případnou práci europoslance místo šéfa kabinetu ministra financí? To je pozice státního úředníka.

Evropskými agendami jsem se zabýval už i na ministerstvu práce i na ministerstvu obrany. Toto je vlastně už moje páté ministerstvo, už kdysi jsem fungoval na ministerstvu školství a s panem ministrem Stanjurou ještě na ministerstvu dopravy. Podílím se na tvorbě pozic k jednotlivým evropským agendám a s kolegy napříč resorty si už 2 roky vyměňujeme informace, co za evropskou legislativu budeme připomínkovat a jak, tudíž pevně doufám, že jak působení pana ministra, tak moje zkušenosti člověka předurčují k tomu, abych byl funkčním členem Evropského parlamentu.

To, že člověk zmíní, že se pohyboval okolo něčeho, co má v názvu značky „EU“ nebo „euro“ ho ještě asi úplně nekvalifikuje pro výkon takové práce. Co byste byl schopen českým voličům konkrétně nabídnout?

Když se díváte na vyjadřování jednotlivých evropských kandidátů, co by chtěli, nebo nechtěli prosadit, cítíte s výjimkou Alexandra Vondry velmi obecné vyjadřování. Jemu se jako opravdu silnému kandidátovi s velkým přesahem podařilo některá evropská témata posunout i do toho národního prostoru, a u toho myslím ostatní dost naráží.

Trochu to vychází z toho, že Evropský parlament není zákonodárný a víceméně se vyjadřuje k návrhům Evropské komise, jsou to tedy nutně spíš parametrické změny, byť někdy s obrovským dopadem. Ta diskuze se tam pak vede velmi konkrétně a například dva roky skoro co týden připomínkujete, jestli se nějaký návrh bude týkat firmy nad 250, nebo až nad 350 zaměstnanců. Jestli to bude platné od tohoto období a podobně. Když se podíváme na Green deal a diskuze, jestli je načase ho nějakým způsobem přepsat, je třeba říci, že jde o asi 50 různých návrhů, z nichž je třetina už schválena. To už vám ale nikdo neřekne.

A to má být ten váš přínos? Detailní znalost norem a prostředí?

Umím si představit, že bych fungoval ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele nebo zaměstnanost a sociální věci, a to s nějakou snahou hlídat, aby těch byrokratických návrhů a dopadů na české občany bylo co nejméně. Stejně tak aby čím méně legislativy se bude přidávat, tím lépe pro naše firmy. Myslím si, že současný Evropský parlament byl vlastně nejzelenější a nejlevicovější za poslední řadu let.

Vše se to posunulo do mainstreamového zeleného vnímání, i když současně dodávám, že zelená politika nebo ekologie jsou vlastně hluboce konzervativní témata. Ale pokud to s tou zelenou politikou budeme přepalovat, bude mít čím dál tím větší dopad na střední třídu. Prošli jsme covidem, prošli jsme energetickou krizí a teď se musíme trochu zastavit a říct si: Není to moc, ustojí to Evropa? A vidíme, že k určitému přehodnocení dochází v celém západním prostoru.

Co jsou jednoduše řečeno tři čtyři věci, které byste v Evropě prosadil, změnil, kdybyste měl tu moc?

Například zákaz prodeje spalovacích motorů je za mě nesmysl. Je to sice poměrně široký horizont, ale určitě bych byl proti. Obecně pak množství návrhů evropské komise. Myslím si, že by se měl víc nastavit model jako „soft law“, to znamená ne všechno povinně, bez nutnosti harmonizovat na evropské úrovni.

Rád bych se také věnoval ochraně osobních údajů. Aby snaha, někdy i přes vznešené cíle, nevedla k narušování soukromí a prolamování. To jde ruku v ruce s nastavením pravidel pro velké technologické hráče jako Google nebo Meta. Jedna věc je zdanění a druhá věc je, co si můžou dovolit a co můžou diktovat.

Jste eurofederalista?

Nejsem. Myslím, že právo veta má smysl a jen proto, že Maďarsko má vydírací potenciál bych ho neměnil. Naopak je to docela užitečný mechanismus. Co si myslím, že by se mělo změnit, je včasný posun projednávaných evropských témat do veřejného prostoru v České republice.. Trochu se zlobím i na česká média, která začínají řešit věci až ve chvíli, kdy se už implementují, a to už je dávno pozdě. Ve Francii a v Německu se ta diskuze vede daleko dříve.

Líbilo by se mi i případně v Evropském parlamentu zavést pravidlo, které vlastně máme v naší sněmovně – ve chvíli, kdy skončí funkční období, veškeré legislativní návrhy padají pod stůl. Umím si představit velkou míru kritiky ohledně zmařené práce, ale jestli jsou tady některé návrhy 10 nebo i 15 let, musí být v mnoha ohledech zastaralé. Tedy legislativní diskontinuita.

Proč vůbec kandidujete? Vašimi slovy se poměrně výrazně prolíná pojem lidské svobody. Plánujete to hrát na rodinný disidentský příběh?

Z rodiny jsem měl vždy nastaveno, že svoboda a demokracie jsou zcela klíčové. Od malička jsem v tom byl vychováván, v tom vnímání, co je správně. Rodiče byli velmi tolerantní a už za bolševika vedli desítky diskuzí s Václavem Havlem, Radimem Paloušem a dalšími zajímavými osobnostmi. Mohli jsme jako děti být usazeni někde v rohu a naslouchat zajímavým diskuzím a vášnivým debatám, takže tady jsem dostal první politické vnímání světa.

Navíc se mezinárodní situace, když jsme všichni byli v klidu a míru, za poslední 2 roky vyhrotila nejen válkou na Ukrajině, ale dnes i děním v Izraeli. Takže ano, když vidím situaci na Slovensku, když vidím, jak se v Maďarsku trochu nahlíží na Východ k Rusku, říkal jsem si, že je čas přesunout se do první linie a v europarlamentu obhajovat svobodu a demokracii, ale i v tom, že je třeba tu Evropu zklidnit, zmírnit a říct si: Nepřehánějme to, nebo otrávíme lidi.

Jak se v tomto směru díváte na některé obvyklé narativy o dezinformačních válkách ze strany Ruska a co s tím má EU dělat?

K nějakému ovlivňování ze strany Ruska určitě dochází a stát by měl být schopen se bránit dezinformacím. Když vidíte některé diskuze, jejich iracionalita je někdy neuvěřitelná. Přes to všechno si myslím, že stát by se měl snažit alespoň přes veřejnoprávní média a vzdělávací instituce vysvětlovat, že tohle je nesmysl a nenaskakovat na zákazy. Pro mě možnost říci svůj názor je silnější, i když možná trošku tuším, že zrovna vidím názor placený z Ruska nebo z dalších míst.

Ubylo v Evropě svobody v obecném slova smyslu a svobody projevu, jak si někteří myslí?

Ono to ale není tak docela pravda, protože i české zákony myslí na to, co říkat můžete, a co ne. Akorát si musíte být vědomi, že se o vás druhý den brutálně opřou v médiích a že tlak vyvíjený na politiky je intenzivnější. Za mě je to o osobní odvaze. Někdy se asi stane, že už vás pro vaše názory příště nepozvou, ale když jste připraveni nést následky kritiky, tak to říkat můžete a je to lepší než určitá forma autocenzury.

Proto jsem vždy rád pracoval v týmech v týmech ochotných sdělovat svoje názory a postoje, ať už to bylo u ministra Stanjury či Saši Vondry. Stejně tak si vážím toho, že můj bratr Marek hájí svoje názory, byť nejsou vždycky populární. Politik má být čitelný. Vážíte si ho proto, že víte, co poví dnes a co za týden. A když přijde nějaká nová výzva, umím odhadnout, co bude říkat za měsíc nebo za půl roku. To je to, co mi vlastně hrozně vadí u ANO nebo SPD. Ta houbovitost, změna postojů podle toho, jaký si udělají výzkum veřejného mínění.

Cynicky by se dalo namítnout, že to je dnes už moderní způsob, jakým se dělá politika.

Já vám rozumím, to neznamená, že si nemám udělat nějaký výzkum veřejného mínění, změřit teplotu. To jsou prostě marketingové nástroje, ale pak je na těch politicích, aby vysvětlili, proč si co myslí. Nemůžeme se promlčet všemi pozicemi, marketing má být podpůrný nástroj, a ne že se pokaždé rozhoduji jinak jako korouhvička.

Jak hodnotíte současný průběh kampaně? Na jednu stranu tu tedy máme různé marketingové strategie, ale ani SPOLU, ani Alexandr Vondra se nebáli na ANO ostře zaútočit.

Když vám někdo každý den dá desetkrát facku a vy jednou zareagujete, není to pro mě nic přes čáru. Pozice koalice SPOLU a třeba konkrétně Saši Vondry k Ukrajině jsou jednoznačné a myslím že srozumitelné. Naopak postoje pana Babiše nebo Okamury prostě jednoznačné nejsou. Vidíte u nich jasnou relativizaci dění na Ukrajině nebo minimálně lavírování. Řeči o tom, že než abyste kupovali nové zbraně, raději koupíte víc chleba, už jsou podle mě ty úplně nejsprostší.

Bylo správně, že ODS, TOP 09 a lidovci jdou do evropských voleb opět v rámci koalice? Spousta lidí si to nemyslí.

Všichni kandidáti nebo političtí zástupci spolu podepsali základní desatero, které je velmi srozumitelné a já se s ním zcela ztotožňuji. Myslím, že ten postoj k Evropě dává smysl. A myslím si, že je poměrně klíčové porazit ANO a i když se ve všem ne úplně shodujeme, tak to není natolik za čarou, abychom nemohli lidem nabídnout společné širší portfolio kandidátů. Stejně se počítá s tím, že se posuneme do jednotlivých frakcí.

Není to tedy pak trochu křiklavě účelové spojení?

K tomu vždy říkám, že už Letná nás vyzvala, ať netříštíme hlasy, domluvíme se a jdeme společně. Ve chvíli, kdy politici neumí najít nějakou míru shody s někým, s kým se třeba v 60 až 70 procentech domluví, neumí vytvořit dostatečně silný blok proti populistickému ANO, tak podle mě neodpovídá tomu, co po něm lidé chtějí.

To, že tu často samostatně kandiduje pět i více podobných politických stran, mi připadá vlastně špatně a myslím, že víc věcí nás spojuje, než rozděluje.

Bylo podle vás fér, že musel z kandidátky odstoupit Hayato Okamura i na nátlak ODS? Nebylo to poněkud nedomyšlené, když už relativně zkušený politik musí pryč a vy jste v první desítce?

Taková byla dohoda od samotného začátku, všichni s ní souhlasili. Pokud bych já osobně nebyl do osmého místa, tak na kandidátce nejsem. Z našich koaličních stran zaznělo, že jsem potenciální skokan, takže buď do osmého místa, nebo nic.

Věříte si z osmého místa kandidátky SPOLU? Je to už poměrně vzdálená pozice.

Samozřejmě vnímám, že to místo je hraniční. Osm mandátů by bylo skvělých, ale uvidíme, jsem zase realista, důležité je porazit ANO. Kdyby to dopadlo, s panem ministrem Stanjurou bych se rozloučil a šel na sto procent dělat práci do Evropského parlamentu, nicméně to rozhodnou voliči.

(Autor: Jan Hrdlička)

Rozhovor vyšel na serveru Echo24.cz.

Mgr. Filip Benda

kandidát do voleb do Evropského parlamentu