Novinky Mediální výstupy

O kvalitě vzdělávání rozhoduje ředitel školy

(Metro) Renáta Zajíčková, kandidátka ODS na starostku Prahy 5, je ředitelkou soukromého gymnázia a ve školství se pohybuje celý svůj profesní život. Jaký má názor na současnou úroveň školství a kde vidí příležitosti pro zkvalitňování škol v Praze 5?

Zvolila jste si povolání pedagoga od začátku vaší profesní kariéry, anebo jste k tomu došla až postupným vývojem?

Tak jako kluci chtějí být často hasičem nebo řidičem z povolání, některé holčičky se vidí v roli paní učitelky. I já jsem v mateřské školce snila o tomto povolání, akorát mě tento dětský nápad již nikdy neopustil. Od svých 18 let se věnuji vzdělávání a výchově dětí i dospívajících. Jako učitelka jsem vyučovala žáky základních i středních škol, byla jsem i zástupkyní, dnes jsem ředitelkou víceletého gymnázia. Toto povolání mě nesmírně baví a naplňuje, a navíc v něm vidím velký smysl a význam.

Ve školství jste pěknou řádku let. Co podle vás nejvíce ovlivňuje kvalitu vzdělávání?

Odpověď není jednoduchá. Na školy se můžeme dívat různýma očima. Jinak školu hodnotí učitel, jinak rodič, jinak ten, koho se škola nejvíce dotýká, tedy žák, jiné vnímání bude mít teoretik či odborník, jinak o škole hovoří inspektor nebo ministr. Jejich role a postavení rozhodují o tom, co vyžadují, zdůrazňují, upřednostňují, chválí či kritizují. Někdy je složité se v tom vyznat. Ale podle mých zkušeností klíčový vliv na kvalitu má samotný učitel. Škola může být nejmoderněji vybavena, například tablety nebo interaktivními tabulemi, když ale s vybavením učitelé neumějí efektivně a smysluplně pracovat, případně v tom horším případě s tím ani pracovat nechtějí, účinek se nedostaví. Můžeme mít tisíce odborníků a jejich rad, bez nadšení a zájmu při práci s dětmi je každý učitel zbytečný. Především kvalita učitelů rozhoduje o úrovni každé školy, a tudíž i o úrovni našeho českého školství. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovaly by mezi školami tak velké rozdíly. Podmínky jsou totiž téměř totožné pro všechny, alespoň v daném kraji určitě, přesto jsou školy excelentní i školy podprůměrné.

O povolání učitele se mluví jako o málo prestižním a uznávaném. Nevadí vám to?

To je jednoznačně velká pravda. A také mi to dost vadí. Ani veřejností a ani politickou reprezentací není toto povolání vnímáno jako klíčové. Vždycky se krčí někde v koutku. Učitelé jsou na žebříčku prestižních povolání hodně vzadu. A to se samozřejmě promítá do jejich sebevědomí, a nakonec i do finančního ohodnocení. Nabízí se na tomto místě otázky: Jak je to možné? Jak se to mohlo stát? Odpovědi jsou velmi složité a komplexní a vyžadovaly by historický, sociologický, ale i politologický a ekonomický rozbor.

Co se dá dělat pro zlepšení této situace?

Mnoho kroků a všechny spolu budou souviset. Zvýšení platů není jedinou podmínkou změny. Je to sice velmi důležité a já to samozřejmě vítám a podporuji, ale bez dalších systémových kroků se tím nic výrazně nezlepší. Musí se také změnit profesní příprava učitelů, měly by se zvýšit nároky na jejich pedagogické, sociální i odborné dovednosti, měly by se více využívat motivační nástroje, musí se zajistit kontinuální podpora pedagogům, do hry se musí vrátit kariérní řád. Samostatnou kapitolou je postavení a kvalita ředitelů škol. Zde je také mnoho rezerv a příležitostí. Za bezpodmínečné považuji navýšení investic do dramaticky podfinancovaného českého vzdělávání a zařazení oblasti školství mezi vládní priority.

Zmínila jste ředitele škol a sama ředitelkou jste. Jak hodnotíte jejich postavení?

Postavení ředitelů škol je v naší republice výjimečné. Tak obrovskou autonomii jako u nás nikde jinde v Evropě ředitelé nemají. Když pominu externí podmínky, tak ředitel školy je ten, kdo drží všechny trumfy. Je to on, kdo nastavuje vnitřní pravidla, kdo si vybírá své pedagogy, kdo motivuje a odměňuje, je to on, kdo může rozvíjet, je to on, kdo klíčově ovlivňuje klima a kulturu školy. A proto si myslím, že by se mělo při zvyšování kvality našich škol myslet i na ředitele. Jako důležité vnímám definovat jeho profil, popsat, jak má řídit a vést ideální ředitel. Při výběrech a konkursech by měly být více rozhodující osobnostní předpoklady, manažerské a sociální dovednosti, jako například komunikační schopnosti, vysoká odolnost k zátěžovým situacím, dovednosti při řešení konfliktů, empatie, schopnost inspirovat, evaluovat. Měl by být kladen větší důraz na profesionalitu a schopnost nastavovat a realizovat vize. Samozřejmě to všechno jde ruku v ruce s nastavením motivačních nástrojů pro ředitele, kteří vykonávají velmi náročnou a komplexní profesi.

Jaké příležitosti vidíte v oblasti školství v Praze 5?

V odpovědi se zaměřím pouze na školy zřizované městskou částí, tedy na mateřské a základní školy. Za důležité považuji zaměřit se na systematickou a kontinuální podporu ředitelům a učitelům. Nabídek vzdělávání je dnes nespočet, v této oblasti ale vnímám nedostatečnou a nepromyšlenou koncepci. Další příležitostí pro zkvalitnění našich škol jsou tzv. místní akční plány (MAP), jejichž cílem je vytvořit na lokální úrovni vize budoucího rozvoje vzdělávání. Tyto plány musí být v souladu s místními podmínkami a musí reagovat na potřeby obyvatel. Rezervy jsou i v důrazu na osobnostní rozvoj dítěte. K němu patří například i schopnost kritického myšlení, která je pro orientaci v dnešním globalizovaném světě klíčovou. Výzvou je i podpora vzniku alternativních škol, kterých v naší městské části není mnoho.