Stačí připomenout nedávnou historii, kdy mnoho dětí umíralo na černé neštovice, dětskou obrnu, černý kašel, nebo tuberkulózu. Jen těžko si lze představit beznaděj a zoufalství rodičů, jejichž děti trpěly nemocemi, proti kterým byla tehdejší medicína bezbranná. Díky plošné vakcinaci se mnoho nemocí podařilo zcela vymýtit a zachránit tak mnoho životů. 

 

Přesto někteří rodiče plošné očkování odmítají pouze z důvodu své životní „filozofie“. Takový postoj považuji za sobecký: neočkované dítě mezi očkovanými je samozřejmě v bezpečí, zároveň se ale nijak nepodílí na vytváření kolektivní imunity. Tito lidé navíc riskují životy dětí, které ze závažných zdravotních důvodů skutečně očkovány být nemohou. 

 

Ti, kteří považují očkování za škodlivé, chtějí toto „zlo“ nahradit větším „zlem“: vystavit dětský organismus těžkým nemocem. Fakta ale mluví jasně: stačí se podívat, jak díky plošné vakcinaci rapidně poklesla úmrtnost. 

 

Celý život se věnuji vědě, proto mi vadí, když je pravda nahrazena pouhými domněnkami. Neustoupím nátlakovým skupinám, které nejsou schopny svá tvrzení podložit daty, trvám na plošném povinném očkování dětí.