V 70. a 80. letech minulého století jsme se v našem kraji regulérně dusili, a to nejen duševně
31. ledna 2019

Jiří Kulhánek: V 70. a 80. letech minulého století jsme se v našem kraji regulérně dusili, a to nejen duševně

Jiří Kulhánek v Litech Ústeckého kraje odpovídal v rubrice „Můj názor: KAŽDÁ SMYSLUPLNÁ POMOC NAŠÍ PŘÍRODĚ JE POTŘEBNÁ A UŽITEČNÁ“ Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo další výzvu pro takzvané kotlíkové dotace. V Ústeckém kraji by se jednalo již o pátou výzvu, kdy mohli obyvatelé kraje žádat o finanční podporu na výměnu kotle. Celkem už se od roku 2013 z kotlíkových dotací v kraji vyměnilo více než 3 800 kotlů. Otázka tedy zní: „Zaregistrovali jste ve svém okolí či v rámci celého kraje, že již řada domácností nevyužívá původní zastaralé kotle na uhlí? Je to podle vás znát na ovzduší v zimním období? Měl by podle vás tento dotační titul pokračovat?“

Sice jsem očekával při výročí padesáti let od sebeupálení Jana Palacha a třiceti let výročí tzv. Palachova týdne, kdy členové lidových milicí a SNB brutálně zakročili proti lidem jen za to, že přišli vzpomenout tragické smrti a poselství Jana Palacha, trochu jiné téma než kotlíky, ale budiž. Téma Palach, by asi tento plátek neunesl. Pojďme tedy na ekologii a zejména na naše ovzduší.

V 70. a 80. letech minulého století jsme se v našem kraji regulérně dusili. A to nejen duševně pod tlakem tzv. normalizace, kterou režim nastolil po roce 1968, ale zejména z důvodu velmi špatného stavu ovzduší. V rámci budování „rozvinutého socialismu“ se dolovalo z našich povrchových dolů velké množství hnědého uhlí a spalovalo v tepelných elektrárnách bez potřebných hygienických opatření, která by zabránila fatálním dopadům na náš zdravotní stav a stav naší přírody.

Lesy Krušných hor hromadně vymíraly ve stoje kvůli kyselým dešťům, které vznikaly obrovským únikem oxidů síry při spalování nekvalitního uhlí. Běžně se stávalo, že příslušné hygienické normy byly překračovány až stonásobně! Co na to rozvinutý socialismus? Děti dostávaly ve škole zdarma svačiny, většinou čtvrt litru polotučného mléka ve smradlavém pytlíku a mohly dvakrát do roka vyjet do jiného kraje na tzv. školu v přírodě, aby se nadýchaly čerstvého vzduchu. Rodiče dostávali stabilizační příspěvek ve výši 2 tis. korun ročně, kterému jsme říkali pohřebné.

Ještě dnes si živě pamatuji na duben 1989, kdy se nám dusil náš starší syn coby sedmiměsíční batole a musel být akutně převezen záchrankou na JIP do Chomutova, kde byl několik týdnů na kapačkách. Když nám ho vrátili do domácí péče, tak nás nepoznával. Nikomu takový zážitek nepřeji. K odsíření elektráren došlo až po roce 1989, dnes se potýkáme s mnohem menším zatížením životního prostředí, ale samozřejmě nic není ideální, takže za mne určitě kotlíky ano. Stejně jako každá jiná smysluplná pomoc naší přírodě.

 

Jiří Kulhánek

Jiří Kulhánek

starosta města Kadaň
člen Zastupitelstva Ústeckého kraje

Více o autorovi