11. června 2018
Selhávání demokratické levice
(Právo) Stranické referendum ČSSD ještě neskončilo, výsledek je podle mediálních informací ale prý jasný: soc. dem. směřují do druhé koalice vytvářené hnutím ANO. Do druhé proto, že jednu koalici již ANO má s KSČM a SPD.
Průběžné výsledky referenda jsou veřejným tajemstvím. Nikdo mě tedy nemůže podezřívat, že bych snad rozhodnutí ČSSD mohl ovlivnit. Proto si mohu dovolit svobodně komentovat, co považuji za selhání demokratické levice.
Po volbách jsme se všichni nezabývali jen otázkou, jak prosazovat program, pro nějž jsme dostali mandát. Všichni demokraté museli především hledat způsob, jak hájit principy ústavnosti a parlamentní demokracie. V tom by neměly existovat rozdíly mezi demokratickou levicí a pravicí.
Společnost je od voleb vystavena razantnímu prosazování zájmů dvou mužů, kteří nad rámec ústavy nakládají s vládou jako se svým majetkem. Zájmem prezidenta Zemana bylo a je mít premiérem Andreje Babiše, protože nikdo jiný by mu nedal naději na zapojení KSČM a SPD. Andrej Babiš snil navzdory mandátu voličů o jednobarevné vládě, což mu oba politické extrémy umožnily. Zabránit tomu šlo jen principiálním postojem. Ten se ukázal správný, když regionální politici ANO odmítli akceptovat vládu opřenou o SPD. V tu chvíli bylo potřeba vytrvat a nepustit k moci ani KSČM.
Šance zde byla i proto, že vláda ANO opřená o SPD a KSČM byla sice snem prezidenta i premiéra, ale těžko by měla šanci na přežití. Smetlo by ji veřejné mínění, neměla by respekt doma a ztroskotala by na slabosti v zahraničí.
Do toho ale vstoupila ČSSD, která ztratila orientaci, sebevědomí a snad i pud sebezáchovy.
Jako pravicově orientovaný člověk vždy povedu zápas s levicí, ať se nazývá jakkoli. Vážil jsem si ale moudrosti levicově smýšlejících občanů i politiků, když u nás po listopadu 1989 obnovili sociální demokracii. Pro moderní soc. dem. byli komunisté stejně nepřijatelní jako pro nás konzervativce. Komunismus a fašismus jsou přece dvě totalitní zla, která ohrožují svobodu a demokracii.
Výsledku posledních voleb (včetně historické prohry komunistů) jsem rozuměl tak, že nejspíše bude pokračovat předcházející koalice. Radost jsem z toho neměl, ale pokládal jsem to za logické. Navíc všechny demokratické strany projevovaly navenek odhodlání dodržovat velmi podobné zásady. Politická scéna tak nemusela připustit ani trestně stíhaného premiéra, ani podíl politických extrémů na vládě. Stačilo trvat na demokratických podmínkách a vytrvat v jejich prosazování.
Právě v tom ale ČSSD selhává. Směřujeme k nejhorší variantě. ČSSD bude krýt účast komunistů ve vládě, a vlastně i SDP ve faktické koalici. Současně pozvolna dochází k setření rozdílů na české levici. Nově bude integrovat moderní levičáky se stalinisty, nacionálně orientované socialisty a komunisty. Kdo to v babišovsko-zemanovském postdemokratickém vládním táboře ještě rozliší?
Pro demokratickou levici to bude znamenat, že jednou bude muset začít úplně znovu. Willi Brandt, německý soc. dem. kancléř a jedna z nejznámějších postav evropské levice, kdysi řekl, že "nemá smysl usilovat o většinu pro sociální demokraty, pokud cenou za to je nebýt už sociálním demokratem".
Myslím, že nad těmito slovy musejí čeští sociální demokraté přemýšlet. Ve svém zájmu, ale i v zájmu nás všech.
