9. března 2017
Rozhovor pro Pravý břeh: Když slábne politika, sílí byrokracie
(Pravý břeh) Rozhovor s Petrem Fialou o byrokratizaci, která je řešitelná. Třeba s pomocí informačních technologií, pokud je ovšem nedáme do ruky fanatikům, kteří nás přesvědčují, že všichni kradou.
Vzpomínám si, jak mi vadilo, když se nám kdysi učitel pokoušel vysvětlit slovo fráze tím, že to je příliš dlouhá věta. Bál se prostě mluvit o tom, že fráze souvisí s komunistickou ideologií. Skrývá se nějaká ideologie za bujením státní byrokracie?
Byrokracie je nebezpečná v tom, že je v jisté míře potřebná a dobrá, ale v přehnané podobě nesnesitelná. Může být spojena s dobrými úmysly, ale i stát se nástrojem despocie. Proto je potřeba s ní stále vést souboj – nebo souboj je možná silné slovo: je potřeba ji stále vyrovnávat. Navíc je sice hodně spojena se socialismem – jak by taky ne – ale ne s nějakou revolucí. Byrokracie se přece nejvíce rozvíjí postupně, plíživě. A tehdy je taky nejnebezpečnější, protože nejdřív pořád nic a pak jsme najednou ve společnosti, kde si ani ruce neumyji bez žádanky a vyplnění formuláře, kolik měla použitá voda stupňů. Přeháním, dobře, ale už od toho nejsme daleko. Zeptej se řezníka, co všechno vyplňuje za papíry, o teplotách a všem možném, když chce udělat klobásu. Pak ji sníme, ale zůstanou ty papíry, které někdo kontroluje, virtuální realita.
Ale to jsem odbočil. Byrokracie je popsána mnohokrát, je to velké téma moderní doby, třeba Franz Kafka nebo Robert Musil, každý jinak, přinášejí její neuvěřitelně výstižné obrazy. U Kafky najdeš geniálně vyjádřenou i onu samoúčelnost, která je ale nevyslovitelná, i tu nelidskost, v níž se to všechno mění. Pro mě je třeba Zámek v mnoha směrech předpovědí toho, co jsme si tady v rámci EU vytvořili. Ten příklad jsem i někde použil, myslím v knize Evropský mezičas. Ale nechci to takto zplošťovat, Kafka je samozřejmě mnohem hlubší, podstatnější, nejde mu jen o byrokracii, ale i o vinu, odpovědnost apod.
Pokud se ptáš na ideologie, z těch klasických jde ruku v ruce s byrokracií zmíněný socialismus, o tom jsem tu už mluvil. A pak všechny ty nové -ismy a -osti, můžeš dosazovat: transparentnost, korektnost, gendrovost nebo gendrismus, environmentalismus, integracionalismus, teď už si hraji se slovy a používám pojmy, které levici hned zvednou ze židle. Jenže každý si musí uvědomit, jaké mají jeho „dobré úmysly“ důsledky. Každý, kdo chce pořád regulovat, hlídat, dorovnávat a sledovat, je přítelem byrokracie.
Tvoje velké téma je také otázka slabosti a defektnosti politiky. To je velký problém, když politikové vlastně předávají moc byrokratům, ne?
Ano, to je důležitý moment, na ten nesmíme zapomenout! Psal jsem o tom v knize Politika, jaká nemá být. Když slábne politika, sílí byrokracie. To je skoro železný zákon. Kde není silná demokratická politika, kde z jasného střetu idejí, hodnot a programů nevzejde politicky silná vláda, která prosazuje svůj program, tam postupně přebírá moc byrokracie. Je to tak i u nás. Slabé, na jednom hlasu závislé, mnohočetné a ideově rozrůzněné vlády, které často nevydrží ani jedno volební období a/nebo kde se koaliční strany mezi sebou navzájem neustále hádají a snaží se navzájem oslabit, to je voda na mlýn byrokratům. V takové chvíli stát řídí administrativa, která skrze slabou politiku dokáže mistrovsky prosazovat vlastní zájmy. Zní to paradoxně, ale silné strany a silné demokratické vlády s politickými cíli a programem, to je nejlepší ochrana společnosti před zbytnělou byrokracií. Nebo možná ne před byrokracií jako takovou, ale před vládou byrokracie. A to je hodně.
Silné strany a silné demokratické vlády s politickými cíli a programem, to je nejlepší ochrana společnosti před zbytnělou byrokracií.
Teď je docela módní mluvit o technických prostředcích, které mohou byrokracii omezit. Zatím to ale vypadá, že techniku využíváme proti sobě, jak vidíme na příkladu kontrolních hlášení a elektronické evidence tržeb.
Ty příklady, které zmiňuješ, jsou důležité z hlediska toho, o čem tu mluvíme. EET a kontrolní hlášení. Kolikrát slyším: A proč proti tomu jste? Přece je dobré platit daně a všichni víme, že hospodští kradou, je dobře, že je někdo přidusí. To je přesně ta mentalita, která vede k byrokracii. Vážně to všichni víme? Žádné statistiky ani mezinárodní srovnání o šedé ekonomice tomu nenasvědčují. Jsme na tom podobně jako Německo, tedy skoro nejlépe na světě, srovnávat nás třeba s balkánskými zeměmi je úplně mimo fakta.
Ale dobře, ptám se, těch, co to „vědí“: Takže majitel hospody, kam chodíte v poledne na oběd, krade? A ten, co u něj sedíte večer na pivu, ten taky? Je to jídlo špatné? Točí pivo pod míru? A řekli jste mu to? Krátí daně? A to víte jak? – No to ne, ti, co známe, jsou dobří, ale přece všichni víme, jak to je. – Takže to dělá ten hostinský, kterého neznáte? To už ale nemůžete mít takovou jistotu. A jestli opravdu krade, má stát dost nástrojů na to, aby si to zkontroloval a vynutil si zaplacení. Dokonce existují cesty vyzkoušené v zahraničí, třeba paušální daň. Ale kontrolovat všechny dopředu, za jejich a naše peníze, vytvořit kvůli tomu aparát se stovkami nových úředníků, složitý on-line systém, shromažďovat data... ptám se proč? Cui bono? Nám tedy ne... Toto je naopak útok na ty poctivé, šejdíři si zase nějakou cestu najdou.
Z technologie se vlastně stává zbraň, nebo minimálně nástroj, jak někoho omezit…
Pamatuju si třídní boj. Ti zlí kapitalisté, preláti, kulaci, továrníci, kdekdo byl vinen, protože patřil k nějaké sociální skupině. Teď vláda – toto má konkrétně na svědomí Andrej Babiš a zodpovědnost nese Bohuslav Sobotka a vlastně i Pavel Bělobrádek – znovu vyvolává ducha třídní nenávisti. To je na tom nejhorší, ona myšlenka, že protože asi kradou, tak je všechny budeme stále kontrolovat a ještě si to zaplatí. Není to děsivé? Je. A nejhorší na tom je, že už to většině společnosti ani nevadí. Pak se ale nemůžeme divit, že máme všude byrokracii, přes kterou už ani nevidíme dopředu.
Prý všichni víme, že hospodští kradou, je dobře, že je někdo přidusí. Vážně to všichni víme? Žádné statistiky tomu nenasvědčují.
Vrátím se ale na začátek tvé otázky. S moderními technologiemi se teprve učíme pracovat, internet máme z historického hlediska jen velice krátkou dobu, a přitom je to asi větší proměna světa, než byl knihtisk. Vezmi si třeba e-mail. To je úžasná věc a obrovská pomoc, ale většina z nás je úplně zoufalá z toho, kolik to stojí času. Jako by to bylo horší než předtím. Každý z nás to zná. Jako rektor nebo ministr či teď předseda strany dostávám tolik mailů, že ani se spolupracovníky nelze při nejlepší vůli na všechno odpovědět, natož abych to dokázal sám. Třeba stovky denně. Jsem člověk pečlivý, tak jsem se občas ptal kolegů v podobných pozicích v zahraničí, jak to dělají. Odpověď mě překvapila. Nijak: prostě na část vůbec nereagují, protože to nejde.
Ano, pod tímto moderním jhem padá mnoho lidí. Máme umět rozlišit podstatné od hloupost, ale internet a mailová korespondence je pomocník i svůdce současně.
A proč to je? Protože napsat dopis, na stroji či rukou, dát ho na poštu, to vyžadovalo velké úsilí, čas, peníze, námahu a každý si to musel rozmyslet. Namlátit svůj názor do počítače a poslat ho mailem a čekat odpověď, to trvá pár sekund a může to udělat každý. Jsme tím zavaleni, ale myslím, doufám, že je to jen dočasné. Uvedu příklad: Moje generace byla fascinována televizí, kolik bylo studií, jak to škodí, jak jsou lidi závislí, co to všechno přinese, někteří lidé třeba v sedmdesátých, osmdesátých letech nedokázali ani rozlišit seriálový příběh od reality a herec Chudík byl pro ně primář Sova a měl je léčit... Generace mých děti se na televizi skoro ani nepodívá a s rozlišováním televizní reality problém nemá – jsou tu pro ně jiné výzvy a musí se vyrovnávat s tlakem sociálních sítí a virtuální reality. Chci tím říci jedno: věřím, že nám technologie mohou pomoci. A mohou nám pomoci i v boji s byrokracií, ale musíme je zvládnout a to chce trochu námahy, představivosti a úsilí.
Stát musí pracovat s informacemi, které má, a ne je po nás chtít pořád znovu a znovu.
Asi dostáváš od běžných lidí i konkrétnější otázky. Jaký máš konkrétní příklad zjednodušení prostřednictvím elektronizace?
Každý to známe. Co bylo na papíru, je teď navíc elektronicky, ještě se to musí vytisknout, podepsat a tak místo najednou to děláme minimálně nadvakrát. Viz státní úřady: Toto není žádná elektronizace státní správy. Ta musí být taková, že to vyřídím jednou, z domova, po síti, a je to.
Máme ale taky úspěšné příklady! Není náhoda, že od pravicových vlád. Každý zná Czech pointy, možnost ověření dokladů a spoustu dalších věcí na každé poště. Jednoduché, funkční – a to prosím zavedla ODS v době, kdy byla ve vládě. Takto bychom měli postupovat. Stát musí pracovat s informacemi, které má, a ne je po nás chtít pořád znovu a znovu. Jednou to státu sdělím a hotovo. Stát by nás měl i upozorňovat, a ne nás zkoušet a hrát s námi nějakou hru. Pokud mi bude končit nějaký doklad, měl bych dostat od úřadu oznámení, ne až pak pokutu. To všechno a mnohem více moderní technologie umožňují. Musíme je využít k boji se zbytečnou byrokracií a ne je dát do ruky fanatikům byrokracie, aby nás definitivně zadusili.
(Autor: Jiří Hanuš)
Petr Fiala
předseda strany
