Podivná pachuť letošních oslav
18. listopadu 2014
Letošní oslavy výročí 17. listopadu mají pro mě podivnou pachuť a vyvolávají ve mně smíšené pocity. Na jednu stranu jsem nadšená z toho, že již tak dlouho mohu žít ve svobodné zemi, která není plná šedi, nenávisti, sobectví, pokrytectví a strachu. Jsem nadšená z toho, že moje děti vyrůstají v demokratickém systému a svobodě a totalitu znají jen z vyprávění, internetu, médií, nebo ze školy. Jsem nadšená z toho, že jsem se těchto změn v relativně mladém věku dočkala.
Nikdy bych však v revolučních časech listopadu 1989 nevěřila tomu, že po dvaceti pěti letech uvidím, jak komunistům opět rostou křídla. Je mi nevolno z jejich drzosti odvolávání se na demokracii a svobodu slova při jakékoliv příležitosti.
Je mi podivně z toho, že místopředsedou dolní komory Parlamentu je komunista a k tomu osoba evidovaná na seznamech StB. Je mi podivně z toho, že z pozice místopředsedy PS PČR jede do Ruska vyjednávat s osobou, která je na seznamu nežádoucích osob v rámci EU a USA v souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem.
Je mi podivně z toho, jak bývalí členové StB a pochopitelně i KSČ prorůstají do významných pozic státních a polostátních úřadů a firem.
Je mi podivně z příklonu našich čelních představitelů (bývalých členů KSČ) k Rusku (navíc po anexi Krymu) a k Číně, kde se učí, jak sjednotit společnost.
Je mi podivně z toho, když vidím, jak se někteří snaží o likvidaci Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak chtějí znemožnit přístup do archivu bezpečnostních složek, jeho oddělením od ÚSTR.
Je mi podivně z toho, když slyším bývalé členy KSČ, jak se vyjadřují k výročí listopadu a oslavují přechod ke svobodě.
Je mi podivně ze snah některých poslanců volajících po zrušení lustračního zákona a to nehovořím o komunistech. U těch to pochopitelné je. Hovořím o bývalých komunistech, kteří jsou dnes ve významných funkcích nejen v Parlamentu.
Je mi podivně z toho, že člověk, který se aktivně zúčastnil bití studentů na Národní třídě, je dnes poslancem – pochopitelně za KSČ(M) a členem Stálé komise pro kontrolu BIS.
Je mi podivně z toho, že lidem nevadí bývalí členové KSČ podezřelí ze spolupráce s StB, kteří po roce 1989 využili svých konexí a díky nim a finančním zdrojům si založili firmy a volí je do Parlamentu jako ty, kteří tu vše napraví. Polévá mě horko z podtextu reklamy, která říká, že „Bejvávalo dobře a zase bude“. Mám tomu rozumět tak, že za totality/socialismu bylo dobře a že zde bude tento systém opět nastolen?
Je mi podivně z útoků na politické strany, které jsou v médiích prezentovány jako příčina všeho zla. Svobodná soutěž politických stran je podstatou systému parlamentní demokracie. Politické strany, jejichž vznik byl nedílnou a logickou součástí polistopadových změn, jsou pro demokracii životně důležité. Bez jejich existence hrozí totalita.
Je mi podivně z toho, že lidé jako jedinou nezkorumpovanou politickou stranu vnímají KSČ(M), byť jejich zástupci ať již v Parlamentu, či zastupitelstvech měli a mají na starosti kontrolní výbory a museli tak o různých machinacích, které jsou dnes oprávněně prošetřovány, minimálně vědět a nyní se jakékoliv zodpovědnosti zříkají.
Nevím, jestli letošní výročí „Sametu“ budu opravdu oslavovat. Spíš mi bude smutno.
Ing. arch. Daniela Filipiová
senátorka PČR
