8. dubna 2013
Tchajwanský recept na prosperitu: Jen zahraniční pomoc nestačí
Brusel - Na půdě Evropského parlamentu došlo k slavnostnímu uzavření dárcovské smlouvy, pomocí níž poskytne Tchaj-wan potravinovou pomoc kmenu Sahrawi a doplní tak humanitární iniciativu Evropské unie v severní Africe.
Tato republika vrací výpomoc mezinárodnímu společenství, která přispěla k závratnému ekonomickému rozvoji Tchaj-wanu. Zdaleka však nebyla tím hlavním důvodem.
Na jaře byla v Evropském parlamentu uzavřena humanitární spolupráce, u níž ani slovo mezinárodní ne úplně vystihuje jádro věci. To když Tchaj-wan přispíval za pomoci evropských institucí a neziskových organizací na výživu dětí afrického kmene Sahrawi. Cílem humanitární iniciativy bylo poskytnout potravinovou pomoc žákům žijícím v otřesných podmínkách uprchlických táborů poté, co jejich kmen musel opustit území Západní Sahary, kde jejich předkové žili více jak tisíc let. Přítomní zástupci Tchaj-wanu stvrdili podpisem smlouvy na téměř dva miliony korun, že zajistí stravu v šesti tamních školách.
Tchaj-wan (formálně označován jako Čínská lidová republika) se v posledních letech stává pravidelným poskytovatelem humanitární pomoci, když vedle Afriky podporoval i ekonomicky vyspělejší Japonsko při odstraňování následků havárie elektrárny Fukušima. Své vlastní, a nutno říci pozitivní, zkušenosti s humanitárními aktivitami Tchaj-wanu máme i u nás. Česká republika od roku 2010 podporuje společně s tamní nevládní organizací barmské uprchlíky, kteří by jinak neměli přístup k lékům a základním lékařským ošetřením. Tchaj-wan byl přitom ještě před 20 lety sám chudou zemí ekonomicky a politicky podporovanou mezinárodním společenstvím. Díky efektivní administrativě, podpoře konkurenceschopnosti, vlastní píli a otevřenosti zahraničnímu obchodu se však za krátký čas dostal na úroveň, že nyní poskytuje pomoc on.
Tchaj-wanci si plně uvědomili, že zahraniční pomoc může představovat prvotní impuls, k vlastní prosperitě se ale každý musí propracovat sám. Nicméně, abych nemluvil pouze o nich, dovolím si příměr s již zmíněným africkým kmenem Sahrawi. Ten i přes tragickou situaci, ve které se nachází, vidí východisko ve vzdělání a udržuje si stoprocentní gramotnost svých obyvatel. Z obou případů by se Evropa mohla v mnohém poučit. Ne snad, že bychom měli problémy s gramotností, ale ne vždy si plně uvědomujeme, že nastalé problémy spíše vyřešíme svým vlastním přičiněním než spoléháním na ostatní, ať už je to stát, bohatší západoevropské země nebo mezinárodní organizace jako je Evropská unie.
