Novinky Mediální výstupy

Chceme znát majitele solárních parků. Nepodnikají, jen čerpají dotace

Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů neměl být nikdy přijat, říká v rozhovoru pro HN ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Dnešní majitelé solárních elektráren podle něj nejsou podnikatelé a jen čerpají peníze z veřejných zdrojů. Nastavení takto masivních dotací prý navíc vždy navádí k tomu, aby rostlo korupční prostředí.

 

Šéfka energetického regulačního úřadu Alena Vitásková podala trestní oznámení na bývalé vedení úřadu, které mělo špatným nastavením výkupních cen ze solárních elektráren připravit zákazníky o stovky miliard korun. Jaké mohou být dopady, pokud se ukáže, že měla pravdu? 

Z politického pohledu jsem přesvědčen, že byl špatně sám zákon o podporovaných zdrojích. Vlastně jsme se zavázali masivně podporovat technologie, které nejsou dostatečně tržně rozvinuty, a dlouhodobě zatížit ekonomiku takovouto formou dotací. Ten zákon neměl být nikdy přijat. ODS pro něj v parlamentu nehlasovala a jsem přesvědčen, že to nebyl dobrý úmysl, který byl zneužit, jak říká Martin Bursík. Už ta idea takovéto podpory je špatná. A zadruhé. Takto nastavený mechanismus masivních dotací k zneužití přímo navádí. A může tak dojít k tomu, že prováděcí položky, včetně cen, se dostanou pod tlak lobbistických skupin, které v tom vidí možnost vytáhnout veřejné finance do svých kapes. Pokud se ukáže, že je audit v tomto smyslu pravdivý, tak to potvrzuje to, že každý takový zákon podporuje korupční prostředí. 

A jaké dopady může tedy audit paní Vitáskové mít? 

Trvám na tom, aby byly věci řádně vyšetřeny. Teprve potom budeme moci zajistit, aby další náklady na tyto zdroje byly minimalizovány tak, jak to umožní legislativa, abychom zbytečně nezatěžovali české podniky a domácnosti vysokou cenou elektrické energie. 

Je možné řešit náklady i retrospektivně? 

Pokud se prokáže nějaká vina či pochybení konkrétních lidí, věřím, že musí dojít k jejich potrestání. A pokud se prokáže, že některé zdroje neměly dané výkupní ceny v takovém rozsahu vůbec získat, tak se možná platby za obnovitelné zdroje podaří snížit. Nyní je na orgánech činných v trestním řízení, do jaké míry má pravdu. Ale to já teď neumím a nechci předjímat. 

Hovořil jste o tom, že se u zákona mohly prosadit nějaké lobbistické skupiny. Fascinující je, jak se nikdo nehlásí ke zmatkům v roce 2009, kdy se dal zákon ještě změnit. Zaspalo MPO pod ministrem Tošovským, ERÚ pod panem Fiřtem a nakonec vše zazdil hospodářský výbor s panem Urbanem a Vojířem. A nikdo se k ničemu nehlásí. Řešíte to dnes? 

I ve veřejné části zprávy BIS bylo řečeno, že je to riziková oblast, v které mohou být jisté tlaky. Znovu říkám, že z principu věci vznikl systém zbytečných dotací a to k tomu vždy navádí. Ale to, že nikdo dostatečně nereagoval, aby bylo možné snížit ceny o více než 5 procent a zabránit tak katastrofě, to považuji za fatální chybu. 

Čí chybu? 

Já jsem v té době v parlamentu ani ve vládě nebyl, takže to mohu komentovat jen, že to byla významná chyba. Ukazuje se, že ideologicky motivované zákony mohou zavázat výdaje státu na velmi dlouhou dobu. Dnešní platby, v době ekonomické recese, dopadají na průmysl mnohem hůře než v roce 2006. Dnes okolo nás rostou ekonomiky, které před 10 lety nebyly konkurenceschopné, a my si s sebou táhneme tuto zátěž. Ale nejsme v tom sami. Podívejte se na cenu elektrické energie v Německu, vždyť je o čtvrtinu nižší než samotný poplatek na obnovitelné zdroje. 

Mají ale zase 30krát vyšší instalovanou kapacitu. Tedy na to, kolik mají zelených zdrojů, platí málo. 

Ale ten princip samotný je špatný. Pokud je výsledná cena elektřiny z více než poloviny tvořena dotací, je na tom něco divného. Energetika v Evropě tímto ztratila téměř všechny tržní mechanismy. Na jedné straně máte dotace, na druhé systém povolenek. To není trh. Podle mne z toho všeho pak plyne, že by jakákoliv energetická koncepce měla být vždy konzervativní. 

Zpátky k solárům. Říkal jste, že je třeba odkrýt majitele elektráren. Jak toho chcete dosáhnout? 

Pan premiér se mnou v tomto souhlasil. Jako ODS jsme zajedno v tom, že musí dojít k zveřejnění lidí, kteří čerpají veřejné zdroje na obnovitelné zdroje. To není žádné podnikání, to je jasné, dopředu predikovatelné čerpání peněz z veřejného rozpočtu. Měli bychom to navrhnout do zákona o obnovitelných zdrojích. Situace, jak to řešit retrospektivně, musí být nějak vydiskutována. 

Již tři měsíce jednáte s průmyslem, jak snížit dopady podpory zelené elektřiny. Jaká je situace? 

Hledáme možnost, jak ještě v tomto roce navýšit částku, kterou se snaží vláda ze státního rozpočtu snižovat dopady podpory zelené energie na ceny elektřiny. Na konci loňského roku jsme plánovanou podporu zvýšili z 9,7 na 11,7 miliardy korun. A nyní se bavíme s ministrem financí o tom, že bychom rádi nalezli další dvě miliardy korun, které bychom cílili na energeticky náročný průmysl. Tedy ne sektorově, ale spíše podle úrovně spotřeby. O tomto modelu diskutujeme, detaily nejsou ještě dopracovány. Podpora obnovitelných zdrojů nejvíce postihla energeticky náročný průmysl a tam chceme pomoci. 

To je řešení pro letošní rok. Jak ale dál? Na konci roku končí 26procentní solární daň. 

Solární daň bychom chtěli zachovat, ale je myslím zřejmé, že po roce 2013 ji již nebude možné aplikovat paušálně jako nyní. Mohli bychom totiž některým projektům narušit garantovanou patnáctiletou návratnost. Musíme tak znát detaily a návratnost téměř každého projektu, který byl v Česku realizován, abychom věděli, koho ještě zdanit můžeme. Budeme tak muset projekty, téměř po jednom, analyzovat. Nyní jsme svědky toho, že lidé platí desítky miliard ročně a pak vidí v televizi solárníky, kteří brečí, že se jim projekty vůbec nevrací. Tak kde ty peníze jsou? 

Tam se ale ukazují problémy malých investorů, kteří kvůli retrospektivní solární dani nemají na splátkový kalendář u bank. 

Jak říkám, projekty se velmi lišily a my musíme mít jasný přehled, kterých by se solární daň dotkla tak, že by jim nezůstala státem garantovaná návratnost. 

Příští rok chcete dát na podporu opět 13,7 miliardy? 

Částka z rozpočtu by měla zůstat minimálně tak, jak je. A měli bychom se snažit hledat i jiné cesty, jak tu zátěž snížit. Obecně bychom ale měli snížit podporu z veřejných rozpočtů. Je totiž vcelku jedno, jestli lidé zaplatí podporu OZE ze svých kapes nebo z peněz, které z těch kapes vybereme formou daní. Musíme ale přestat likvidovat konkurenceschopnost českého průmyslu. To může v praxi opravdu vést k tomu, že podniky budou zavírat a lidé ztratí práci. 

(Autor: Petr Lukáč)