Miloš Vystrčil: Odmítnutí vládního letounu? Nůž do zad těm, o kterých Babišova vláda říká, že je bude podporovat
(FORUM 24) Jedním z důvodů může být, že se premiér Andrej Babiš (ANO) chce přátelit s Čínou a naší cestou na Tchaj-wan může být navazování užších kontaktů narušeno, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS). Neposkytnutí vládního speciálu koalicí ANO, SPD a Motoristů však jeho plánovanou cestu na Tchaj-wan nezastaví. „Využiju komerční linku Praha–Tchaj-pej, která vznikla i díky tomu, že jsme Tchaj-wan navštívili,“ tvrdí šéf horní komory parlamentu. Chování Babišovy vlády bere jako nůž do zad těm, o kterých jeho kabinet říká, že je bude podporovat.
Vláda ANO, SPD a Motoristů vám odmítla poskytnout vládní letadlo pro plánovanou cestu na Tchaj-wan. Jak to nyní (rozhovor vznikal 29. dubna) s cestou vypadá?
Cesta na Tchaj-wan se uskuteční. Využiju komerční linku Praha–Tchaj-pej, která vznikla i díky tomu, že jsme Tchaj-wan navštívili, a tím pádem dostal vznik linky významnou podporu a počet letů se neustále zvyšuje. Jak to bude s delegací, která mě má doprovázet, pořád přesně nevím, protože původně členové delegace počítali s tím, že by letěli vládním letadlem, které má kapacitu až devadesát pasažérů. Nyní zjišťujeme, jaké jsou organizační a finanční možnosti, aby zájemci letěli komerční linkou.
Organizační proto, že už nemusí být k dispozici letenky, případně by byly volné pouze lety z Vídně nebo Frankfurtu. Pokud jde o finance, například zástupcům univerzit nebo vědecko-výzkumným pracovníkům a možná i části podnikatelů šetří let vládním letadlem část nákladů. Oni si platí provozní náklady a pobyt na Tchaj-wanu, ale letenky mohou být náklad, se kterým někteří možná nepočítali. Takže v tuto chvíli se rozhovory o tom, kdo se zúčastní, dokončují a dává se dohromady výsledný seznam. Věřím, že delegace bude stejně docela početná jako při poslední cestě, ale o kolik přesně půjde lidí a jaké bude složení, vám teď neřeknu.
Nabízí se, že podnikatelé si mohou nějaké letadlo pronajmout…
Jasně, podnikatelé by měli počítat s tím, že pokud chtějí někde dělat nějaký byznys, něco to stojí, včetně dopravy. Ale pak jsou univerzity, vědecko-výzkumní pracovníci, reprezentanti z oblastí, jako je kultura, pro které další náklady navíc nejsou úplně jednoduché.
Vy jste na tiskové konferenci řekl, že to je ze strany české vlády nůž do zad. Berete to osobně?
Řekl jsem, že jde o nůž do zad českým podnikatelům, univerzitám, vědecko-výzkumným pracovníkům, kultuře případně dalším. Ti všichni počítali s tím, že stát bude podporovat byznys, rozvoj vědy a výzkumu, spolupráci univerzit a kulturní spolupráci. A jak jinak než tak, že jim poskytne vládní letadlo, když chtějí toto všechno rozvíjet třeba s Tchaj-wanem. Pokud jde o mě samotného, považuji to spíše za malichernost a naschvál než za něco zásadního. Když poletím přímou komerční linkou, poletím kratší dobu a z pohledu mé osoby tedy bude vše jednodušší. Beru to ale jako nůž do zad těm, o kterých tato vláda říká, že je bude podporovat.
Ještě jste říkal, že premiér Andrej Babiš si tím vyřizuje účty s těmi, kteří se mu znelíbili. Bere to tedy podle vás osobně předseda vlády?
Neřekl jsem, že si tím Andrej Babiš něco vyřizuje. Když se mě ptali, jaké si myslím, že mohou být důvody, proč se tak stalo, řekl jsem, že mohou být tři. Ale že nevím, který je jak silný a zda to vůbec ten důvod je. Říkám, co si myslím, nikoli že jsem si jistý. První je, že Andrej Babiš se chce přátelit s Čínou a naší cestou na Tchaj-wan může být navazování užších kontaktů narušeno. Druhým důvodem může být, že jde o jakýsi naschvál nebo zájem někomu něco překazit, protože to není on, komu se něco povedlo, ale někdo jiný. Třetím důvodem může být to, že Andrej Babiš chce všechno řídit. On chce být tou autoritou, která říká, co se bude dělat, včetně zahraniční politiky. Mimochodem takovým nepřímým důkazem je, že premiér Babiš byl hlavním iniciátorem zrušení schůzek nejvyšších ústavních činitelů.
Časopis Respekt nedávno přišel s možností, že by důvodem mohlo být, že holding Agrofert začal prodávat čínská auta…
No to je v obměně mnou zmíněný první důvod. Tedy přátelství s Čínou a nějaký byznys. Ale autorem je Respekt, nikoli já.
Přišlo vám nějaké oficiální sdělení od vlády? Nějaké argumenty, proč vám nebylo letadlo pro cestu na Tchaj-wan poskytnuto?
Oficiální sdělení jsem nedostal. Existuje příloha usnesení vlády ze dne 13. dubna, která obsahuje výčet vládou schválených letů. V něm je například cesta Tomia Okamury do Ománu, Andreje Babiše do Ankary nebo Vietnamu a tak dále. Byť jsme žádost podali, žádná cesta na Tchaj-wan v seznamu není, což byla první informace, že nám letadlo přiděleno nebude. Druhou informací bylo, že do kanceláře předsedy senátu přišlo oznámení od organizátora letů, kterým je ministerstvo obrany, že na základě vládou schváleného usnesení se rezervace letadla pro náš let na Tchaj-wan ruší. Pokud se ptáte, zda mi osobně bylo nějak oficiálně oznámeno, ať už od předsedy vlády nebo některého z ministrů, že se rezervace ruší, tak nebylo.
Mluvíte o usnesení, ze kterého se i prezident Petr Pavel dozvěděl, že neletí na červencový summit NATO v Ankaře…
Přesně tak. Jde o specifický způsob komunikace současné vlády.
Andrej Babiš před nějakou dobou zveřejnil na sociálních sítích video, kde prohlásil, že vaše předchozí cesta na Tchaj-wan byla výletem, který zničil byznys. Údajně jediným výsledkem vaší cesty mělo být to, že Tchaj-wan staví za desítky miliard továrnu v Drážďanech…
Nejste první, kdo mi takovou otázku pokládá, takže jsem připraven. Mám tady článek z ekonomického deníku E15, kde se můžeme dočíst: Tchajwanské firmy dál rozšiřují výrobu serverů, čipů i vývoj nových technologií a premiér Babiš o tom mlčí. Spolupráce s Tchaj-wanem přináší Česku investice, know-how i nové polovodičové projekty. Česko chce z partnerství s Tchaj-wanem vybudovat základnu pro evropský čipový řetězec. Jestli toto někomu připadá málo, co máme díky vztahům s Tchaj-wanem za příležitosti, tak se tomu divím. Jsou i další věci, připomněl bych už zmíněnou leteckou linku Praha–Tchaj-pej.
Pro Česko jde o velkou příležitost, protože Tchaj-wan je jednoznačně technologickou a vědeckou velmocí. Dlouhodobě říkáme, že chceme Česko, které vytváří výrobky s vysokou přidanou hodnotou. A právě výrobky, které odebíráme z Tchaj-wanu, nám minimálně zčásti umožňují takové produkty vyrábět a následně vyvážet. Naším cílem by nemělo být, že budeme nějakým odkladištěm, příjemcem cetek, tedy věcí na jedno použití, ale že budeme dělat takový byznys, který naši zemi rozvíjí a dělá z ní vysoce vyspělou zemi.
Nejen někteří politici tvrdí, že potřebujeme dobré vztahy s Čínou. Pokud jde ale o čínské investice v Česku, ty zrovna i přes mnoho slov nějak moc nedopadly. Proč bychom tedy měli mít dobré vztahy s Pekingem?
Nemám nic proti rovným a vzájemně výhodným vztahům s Čínskou lidovou republikou. Čína je ekonomická velmoc, druhý nejvýkonnější průmyslový stát na světě, který pořád významně roste, a je proto logické, že pokud máme nějaké výrobky, které tam můžeme dovážet, a zároveň je některé výrobky z Číny pro nás výhodné dovážet, že se tak děje. Jsem ale nervózní z toho, že neustále roste rozdíl mezi vývozem do Číny a dovozem z Číny, a to výrazně v náš neprospěch.
Dokonce jsme se dostali tak daleko – a týká se to nejen České republiky, ale celé Evropy – že některé výrobky, které dovážíme z Číny, například léky, baterie nebo fotovoltaické panely, už vlastně neumíme jinde vyrobit. Evropa včetně České republiky se tak dostala do strategické závislosti na Čínské lidové republice. Jsem přesvědčen, že pokračovat v tomto trendu není výhodné ani bezpečné.
Čína se dnes chová jako pevnost. Když tam chcete investovat, tak jen za určitých podmínek, které jsou většinou nastaveny tak, že chtějí znát vaše technologie, aby je potom mohli používat. A už vůbec nemluvím o situacích, kdy se nechává v Číně vyrábět nějaký výrobek a ten samý nebo velmi podobný si najednou vyrábí Čína sama. To všechno se dnes děje a my bychom měli být při spolupráci s Čínskou lidovou republikou velmi obezřetní. Ano, není možné se jí vyhnout, nic proti ní nemám, ale musí být rovné a vzájemně výhodné podmínky.
Nevidím ale jediný důvod, proč bychom nemohli politiku racionalizovat tak, že budeme vzájemně výhodně a za rovných podmínek spolupracovat jak s Tchaj-wanem, tak s Čínskou lidovou republikou. Někdo se soustředí na Tchaj-wan, jako v rámci parlamentní diplomacie my v Senátu, někdo se chce více soustředit na Čínu. Uvidíme, jak bude úspěšný. Víme na příkladu bývalého prezidenta Miloše Zemana, že příliš úspěšný nebyl.
Zmínil jste bezpečnost a závislost na Číně, ostatně i zpravodajské služby mluví o špionáži, zneužívání technologií a podobně. Myslíte, že současná vláda je schopna vidět nějaká bezpečnostní rizika spojená s Čínou, když se podíváme, jak někteří její představitelé vidí například Rusko?
Pořád věřím, že naše zpravodajské služby pracují na odpovídající úrovni, a tím pádem odpovědní představitelé této vlády mají informace, které by je dle mého názoru měly vést k tomu, že se budou chovat odpovědně a uvědomí si, co je pro naši zemi nebezpečné, čeho bychom se měli vyvarovat a že se podle toho dokážeme chovat. V tuto chvíli o tom nechci více spekulovat, protože nemám žádné konkrétní informace, které by tuto mou víru nabourávaly.
Co musím bohužel říct, je, že minimálně někteří i významní představitelé vlády se příliš v duchu nějaké předběžné opatrnosti vůči vlivům Ruska nebo Čínské lidové republiky nechovají. Pořád ale věřím, že jsme schopni si na té nejvyšší úrovni uvědomit všechna rizika a zabezpečit se proti nim. Nakonec to, že v České republice byl zatčen čínský špion, je důkazem, že zpravodajské služby fungují a péče o naši bezpečnost je prioritou a i tato vláda a další orgány jsou připraveny zasáhnout, když je potřeba. Nejsem na tom dnes tak, že bych se obával, že hrozí nějaká zásadní odchylka od našeho transatlantického a proevropského směřování.
Jak se vám poslouchají slova Andreje Babiše o zahraniční politice jeho vlády, která je podle něj údajně pragmatická, nikoli hodnotová?
Už jsem někde říkal, že dobrá pragmatická politika musí být hodnotová. Když ne úplně ve všech případech, tak v naprosté většině. Pro příklad. Pragmatické hodnotové rozhodnutí bylo nepustit ruský Rosatom mezi uchazeče o dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany. Pragmatické hodnotové rozhodnutí bylo na doporučení Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost nepustit čínský Huawei a jeho infrastrukturu do výběrových řízení, která souvisí s naší krizovou a jinou komunikací.
To jsou pragmatická hodnotová rozhodnutí, protože tou hodnotou, kterou chráníme, je naše bezpečí a jedna z nejcennějších věcí, kterou v Evropě dnes máme. Tím je život založený na svobodném rozhodování a demokratických principech, které nejsou dodržovány nebo jsou minimálně částečně nabourány v autoritářských zemích, kde jsou nositelé těchto technologií. Tedy v případě Rosatomu Rusko a v případě Huawei Čínská lidová republika.
Když se podívám na zahraniční politiku současné vlády, přijde mi spíše oportunistická. V některých okamžicích dělá kroky, kterými má tendenci se buď zalíbit, nebo být takovými, aby vyhovovaly těm, co zrovna vládnou, a nedívá se na naši budoucnost. Když někdo například říká, abychom nyní snížili naše výdaje na odstrašení, naše výdaje na obranu a soustředili se více na jiné oblasti, tak já odpovídám, že pokud snížíme svoji obranyschopnost, přestaneme být důvěryhodným partnerem v NATO, tak poškodíme naši zemi daleko více, než kdybychom si odpustili jiné výdaje. Politika, které jsme svědky u této vlády, se mi nelíbí a škodí nám.
Když se bavíme o výdajích na obranu, vy jste se v Bruselu potkal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Řekl vám svůj názor na premiéra Andreje Babiše, případně bavili jste se o jejich společném setkání v Praze, po kterém Babiš slíbil, že budeme plnit naše závazky, pokud jde o výdaje na obranu?
O Andreji Babišovi jsme se nebavili. Mark Rutte pouze potvrdil, že ho slova Andreje Babiše, že jsme dlouhodobě připraveni plnit závazky NATO, potěšila, což ostatně mě také. Pokud jde o výdaje České republiky na obranu, čísla za rok 2025, což ještě nebyla Babišova vláda, nejsou příliš lichotivá. Bohužel ještě méně lichotivá jsou ale čísla v rozpočtu na rok 2026.
V tomto ohledu je chování Babišovy vlády nepochopitelné, protože v době, kdy se naprostá většina členských zemí nejen Evropské unie soustředí na posilování své obranyschopnosti, my jdeme opačným směrem. Pro naše partnery, mluvím o Polsku, pobaltských zemích a podobně, jde o něco, co nemohou pochopit. Můžeme se bavit o tom, že v roce 2025 byly v resortu obrany výdaje pouze 1,85 procenta HDP. Ale teď, v roce 2026, je v návrhu rozpočtu jen 1,78 procenta HDP. Jdeme jednoznačně dolů. A to v době, kdy se bezpečnostní situace nezlepšuje.
Nedávno jste měl schůzku i s bývalým premiérem a předsedou ODS Petrem Fialou. Kolem něj se teď vynořují spekulace – od chvíle, kdy se z něj podle některých stal svými aktivitami na sociálních sítích influencer – že by mohl přijít jeho comeback, že by se mohl objevit v Senátu, být jeho předsedou a objevují se i další úvahy. Bavili jste se i na toto téma?
Nemyslím si, že se z bývalého premiéra Petra Fialy stal influencer. Myslím si, že se z něj stal vtipný komentátor, který velmi trefně komentuje kroky současné vlády, případně současných vládních politiků, a podle mého názoru se mu to velmi daří. Dokazuje to, jak byl Petr Fiala jako premiér státotvorný, a protože chtěl, aby jeho vláda fungovala a držela pohromadě, tak si všechny tyto věci odpíral. Nyní, když je v opozici, má volnější ruce a můžeme vidět tu tvář Petra Fialy, kterou dlouhodobě znám. Že má smysl pro humor, ten břitký, někdy anglický suchý humor, a že umí pojmenovat a popsat situaci, ve které se nacházíme. Co ho čeká, nevím.
Osobně jsem řekl, že pokud by se stal senátorem, jsem přesvědčený, že by byl – pokud by pro to byla podpora – velmi dobrým předsedou Senátu. Na druhé straně si myslím, že je z mého pohledu relativně mladý a České republice může být prospěšný ještě v jiných činnostech než jako předseda Senátu. Ale je to na něm. Nezastírám, že se mi s Petrem Fialou velmi dobře spolupracovalo a spolupracuje. Jsem podporovatelem Petra Fialy a jsem podporovatelem i Martina Kupky. Jsem přesvědčený, že jsou to lidé, kteří mají představu o tom, jak by Česká republika měla fungovat a být zemí, která myslí na budoucnost. Jsou to lidé, kteří mají rádi tuto zemi, protože v ní vyrostli a jsou s ní bytostně spjatí.
Martin Kupka od komunálního politika v Líbeznicích přes náměstka hejtmana Středočeského kraje až po politika na celostátní úrovni. Petr Fiala jako první univerzitní profesor politologie, člověk, který velmi dobře zná naši historii a velmi dobře se v ní orientuje. Velmi úspěšný premiér se schopnostmi nejen říkat, co máme dělat, abychom byli v zahraničí respektováni a měli potřebnou autoritu, ale i schopnostmi dávat dohromady různé strany tak, aby byly schopny vládnout a nějak si ustoupit.
Samozřejmě za všechno vždy platíte a Petr Fiala za to zaplatil a s ním celá ODS. Ale já si myslím, že to tak má v politice být. Někdy je třeba ustoupit ze svých osobních ambicí, pokud víte, že je něco důležité pro tuto zemi. Tak to podle mého názoru bylo v případě Petra Fialy. K tomu přibyly nešťastné kroky některých kolegů, což vedlo k tomu, že tady dnes máme vládu, která není vládou Petra Fialy.
(Autor: Jan Pánik)
předseda Senátu PČR
