Jana Černochová: Podařilo se nám rozjet největší modernizaci AČR v moderní historii
(czdefence.cz) Za posledních pět let se bezpečnostní situace v Evropě i ve světě dramaticky změnila. Na začátku svého mandátu ministryně obrany oznámila desatero priorit, které jsou klíčové pro udržení schopností Armády ČR. Bylo vyhlášeno a zahájeno množství modernizačních projektů, rozeběhly se resortní státní podniky, podařilo se nastartovat komunikaci s představiteli obranného průmyslu. V nedávné době byly rovněž nastaveny nové parametry platových podmínek vojáků. Zároveň je potřeba říci, že i přes veškerou snahu se nepodařilo naplnit Capability Targets pro období do roku 2025 a armáda už musí splnit cíle nové. Nedaří se také nábor do armády. O tom všem hovořila ministryně obrany Jana Černochová v rámci pořadu CZ DIALOGY.
Paní ministryně, letos slavíme osmdesáté výročí od konce druhé světové války. Bohužel většina přímých účastníků a pamětníků už není mezi námi. Je současná česká společnost schopna si uvědomit, jaká hrůza to byla a do jaké míry si tehdejší dobu relativizujeme?
Bohužel druhováleční veteráni nás opouštějí prakticky každý týden. V současné chvíli máme 59 druhoválečných veteránů, a proto jsem vždycky moc ráda, když alespoň někteří z nich se účastní našich pietních aktů, které pořádáme na Vítkově. Myslím si, že by to pro nás všechny mělo být obrovským mementem, že tady opravdu končí jedna generace mužů a žen, kteří byli pod přísahou ochotni nasadit svůj vlastní život za naši demokracii, za naši svobodu. Nechtěli být součástí protektorátu, proto se například formou odboje nebo přímo zapojili do bojů. Jako ministryně obrany se snažím dělat vše pro to, aby žádné další války nebyly, aby v nich naši lidé nemuseli bojovat. Nicméně snažím se o to, aby na případný boj byli připraveni, pokud by se něco vážného stalo. Protože nejlepší prevence proti válkám je na ně být připraven. To se týká počtu vycvičených a vybavených profesionálních vojáků i příslušníků aktivní zálohy, kteří jsou součástí modernizované armády. Co se týče techniky, myslím si, že jsme za tři roky ušli obrovský kus cesty. A to je jeden z důvodů, proč jsem na resort ministerstva obrany vůbec šla, protože jsem věděla, že je to na nás a že je to ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Ostatně administrativa Donalda Trumpa, která nastoupila zkraje letošního roku, dala Evropě úplně jasně najevo, že problémy v Evropě nejsou tím největším předmětem jejich zájmu a že by se Evropa měla zamyslet nad svojí vlastní obranyschopností. To znamená, že by evropská část Severoatlantické aliance měla přidat, a to důrazným způsobem, ať už ve výdajích na obranu nebo v rekrutačních cílech. My máme rekrutační cíle v rámci nových Capability Targets stanoveny na 37,5 tisíce vojáků, což je o padesát procent více vojáků, než máme nyní.
A je vůbec reálné těch rekrutačních cílů dosáhnout?
Musíme toho dosáhnout, a to brzy, protože podstav je opravdu obrovský. Pokud na jedné straně kupujeme tu nejmodernější techniku, tak ji také musí někdo umět obsluhovat. Samozřejmě, moderní technika s sebou přináší i nějakou úsporu personálu, ale ta není taková, abychom si mohli dovolit snižovat stavy. Snažíme se tak jít cestou navyšování finančních prostředků jak pro stávající vojáky, aby nám neodcházeli, tak pro vojáky nové.
Existuje nějaká alternativa, pokud se získání 37,5 tisíce vojáků nesplní? Předchozí Capability Targets se také nepodařilo splnit.
Profesionální moderní armáda a dobře placení a vybavení vojáci je alternativa, pro jejíž směřování jsem se rozhodla já a pevně věřím, že i celá vláda premiéra Fialy. Pokud by tato alternativa nyní nebyla na stole, jediná možnost, kterou máme a ke které přistupují některé jiné země v rámci Evropské unie, je zavedení základní vojenské služby a získávání rekrutů tímto způsobem. Ale to je něco, čemu jsme se chtěli vyhnout. A proto tady hovoříme už druhým rokem o tom, že chceme zlepšit podmínky vojáků, protože právě nábor nových a udržení stávajících vojáků je nejdůležitější strategický projekt.
Podaří se naplnit Capability Targets 2025 a KVAČR 2035?
Musíme si přiznat, že neplníme ani Capability Targets z roku 2021. Splnit ty, které budou schvalovány letos, bude velmi náročné, ale musíme to udělat. Abychom všechny cíle naplnili, je nezbytné, aby obranný rozpočet stoupal. Protože deficit, který má armáda za uplynulá desetiletí, dosahuje stovek miliard korun. Koncepce výstavby Armády ČR do 2035 byla armádou psána v situaci, která se dramaticky mění a vyvíjí. Je proto přirozené, že přijetím nových Capability Targets může vést k přehodnocení i koncepce výstavby. Jak je uvedeno v jejím závěru: „Její realizace bude vyhodnocena po dvou letech a aktualizována bude v roce 2027, pokud tato potřeba nenastane dříve.“ Takže pokud bude potřeba, musí k její změně dojít.
Nedávno jste představila plán na zvýšení platů vojáků. Proč až teď?
Není pravda, že bych ho představila až teď. Já jsem se snažila celou dobu, co jsem ministryní obrany, dělat kroky k tomu, aby se podmínky našim vojákům zlepšily. Jak víte, přijali jsme novou normu, která se týkala aktivní zálohy, kde jsme řešili benefity pro příslušníky aktivní zálohy. Vždycky jsem se snažila, aby se na armádu nezapomínalo, proto jsem celé ty tři roky navrhovala různá opatření, aby naši vojáci měli odpovídající finanční prostředky. Když to uvedu na konkrétních případech, od mého nástupu do funkce došlo třikrát k navýšení platů. Bylo to v roce 2022 o 700 korun, v roce 2023 o 10 % z tarifů a v letošním roce to bylo o 1500 korun. Náhrady jízdních výdajů vzrostly o 11 % a naopak o 50 % byly sníženy platby za ubytování. Na tuto problematiku jsem byla upozorněna právě vojáky, že na to nemají, aby platili nějakých šest nebo sedm tisíc za ubytovnu, proto jsme platby ponížili o 50 %. Tohle všechno byly dílčí kroky, které jsme činili bez toho, aniž bychom museli novelizovat Zákon o vojácích z povolání.
Vojákům jsem také od samého počátku procesu otevření zákona o vojácích z povolání říkala, že pokud by nebyl zákon schvalován ve zrychleném řízení, v takzvané devadesátce, tak návrh stáhnu, protože nechci riskovat to, aby někdo v pozměňovacích návrzích řešil výsluhy pro vojáky negativním způsobem tak, jak to bylo v minulosti běžné. Když pak zákon přišel do Poslanecké sněmovny, bylo mi pár hodin před hlasováním oznámeno ze strany hnutí ANO, že daný návrh budou vetovat. Takže jsem si říkala, že se nedá nic dělat, že to budu muset stáhnout, protože nemohu dodržet slib vůči vojákům. Pak mě napadla poslední varianta a přímo v Poslanecké sněmovně jsem šla za předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem a požádala jsem ho o to, aby hnutí ANO své rozhodnutí zvážilo, jelikož si naši vojáci opravdu zaslouží, aby se jim zlepšily podmínky. Andrej Babiš pak následně vystoupil na mikrofon a řekl, že sice na klubu byla dohoda, že ten návrh vetují, ale že jsem ho nakonec přesvědčila, aby ho nevetovali. A díky tomuto kroku Andreje Babiše mohl ten návrh projít v té takzvané devadesátce. Novelu zákona nedávno podepsal pan prezident a nyní můžeme činit konkrétní kroky. Pokud by však kolegové využili mé původní nabídky, která padla již na jaře loňského roku, tak ten zákon mohl platit už dávno a nemuselo to být teď na poslední chvíli. Za to já opravdu nemohu. Já jsem se na ministerstvu obrany, věřte mi, nenudila a každý den jsem využila k tomu, abych změnila legislativu, zlepšovala podmínky v rámci modernizace armády i co se samotných vojáků týče tak, abychom byli schopni naplnit naše rekrutační cíle.
Můžeme představit ty nejzásadnější změny, které novela zákona o vojácích z povolání přinese a kdy začnou platit?
Doufám, že to bude co nejdřív, protože mám nyní čerstvá data z generálního štábu, kde je zmíněno, že, tuším, 720 nebo 730 lidí již nechce prodloužit kontrakt a z různých důvodů chce v následujících měsících odejít z armády. A proč ti lidé odcházejí? Protože jim vždycky politici slibovali, že se jim zlepší podmínky, ale vlastně nic hmatatelného se nestalo. Já chci pouze ty finanční prostředky, které máme garantovány zákonem a naši vojáci potřebují mít důvod, aby takto masově neodcházeli, protože další masové odchody, které by následovaly, by byly opravdu fatální i v rámci plnění úkolů v rámci Severoatlantické aliance. A to si nemůžeme dovolit. Vždycky, když stát potřebuje nějakou pomoc, tak sáhne po vojácích – za covidu, při různých živelních katastrofách a podobně, kdy naše vrtulníky létaly a pomáhaly v rámci integrovaného záchranného systému. A je to tak v pořádku, jsme součástí integrovaného záchranného systému. Ale abychom plnili i tyto úkoly, které nejsou našimi primárními úkoly, potřebujeme dostatek lidí. Já opravdu nemám ráda takové to srovnávání, když někdo říká: „No ale příslušníci bezpečnostních sborů musí mít úplně stejně peněž jako příslušníci armády.“ Nemohou. A víte proč? Protože jsou to úplně odlišné typy služeb.
Vláda schválila růst výdajů na obranu na úroveň 3 % HDP do roku 2030. Je to dostatečná výše s ohledem na modernizaci armády a jak zavážete následující vlády, aby tento trend udržely?
Je zde celá řada současných, nyní opozičních, politiků, kteří byli podporovatelé Donalda Trumpa, který se již za svého prvního funkčního období v americké administrativě netajil tím, že Evropa nemá být černý pasažér a má dávat více na obranu. Takže předpokládám, že všichni ti, kteří chodili v těch červených čepicích a fandili Donaldu Trumpovi v rámci jeho druhé volební kampaně, dobře slyšeli jeho slova o 5 % HDP. Domnívám se však, že bychom měli stát nohama na zemi. 5 % je opravdu hodně. To je nějakých skoro 470 miliard korun. Tady by byl problém, že i kdybych nabrala jednou tolik úředníků, tak to stále nebude mít kdo zprocesovat. Ne že bychom neměli za co ty peníze utratit, ale ten proces s sebou prostě obnáší obrovskou administrativu a my to musíme zvládnout nějak kontinuálně. Takže proto pan premiér i celá vláda navrhují, abychom směřovali k těm třem procentům do roku 2030. Myslím si, že tohle bude také jedna z těch věcí, která se bude řešit v létě na summitu NATO v Haagu a že tam z toho zřejmě vznikne nějaký závazek pro členské státy, aby v čase co možná nejkratším směřovaly k těm třem procentům. A tady může Česká republika říct, že v rámci usnesení vlády garantuje to, že se další rozpočty na další období budou chystat v tomto duchu, abychom v roce 2030 dosáhli těch cílových třech procent. A jestli si tohle dovolí nějaká vláda změnit, tak jde proti vlastním občanům, proti vlastní bezpečnosti i vlastně proti samotné České republice.
Aliance musí jasně ukázat, že je silná, že je jednotná a že jsme se poučili z předchozích let, kdy se trochu na vlastní obranyschopnost rezignovalo pod nějakým oblakem ideálu, že se už tady nikdy nebude válčit. To je však utopie, nestane se to nikdy. Dějiny lidstva nám jasně ukazují, že v různých intervalech a cyklech někteří jednotlivci vždy mají určité imperiální, náboženské nebo jiné tendence a my na to musíme být připraveni. Takže pokud by výdaje na obranu další vlády škrtaly, budou samy proti sobě.
V jakém stavu jsou nyní významné akviziční projekty, které jste rozeběhla? A jaké má Armáda ČR budoucí ambice, zejména v oblasti protivzdušné obrany?
Tak začnu asi s letouny F-35, protože to je samozřejmě téma, které ve veřejném prostoru rezonuje. Přesně jak říkal pan prezident, každý je teď odborník na nadzvukové letouny. U „třicetpětek“ byli již první piloti na výcviku v USA. Platí, že první letadla pro Českou republiku budou vyrobena v roce 2029, kdy už začne plnohodnotný výcvik. Loni se nám podařilo dojednat, že získáme dvě letadla o rok dříve, tedy místo v roce 2031 již v roce 2030, a díky tomu urychlíme výcvik. Co se týče gripenů, tam nás ještě čeká jedno kolo modernizace. Domlouvá se nyní finální podoba prodloužení pronájmu. Jsem ráda, že jsme ze Švédska dostali nabídku, která je nyní mnohem výhodnější, než byly ty předchozí. Je to zhruba o 25 % a ve spolupráci s armádou tuto nabídku teď posuzujeme. Pokud ji přijmeme, bude podepsána ještě během mého funkčního období. Tanky jsme dohodli na vládě už v loňském roce a nyní se o tancích Leopard 2A8 jedná. Konkrétně teď čekáme, až bude Boris Pistorius znovu jmenován do funkce ministra obrany. Stejně tak je v procesu akvizice děl CAESAR, kdy brzy dostaneme prototypy a proběhnou vojskové zkoušky. U protiletadlového raketového systému SPYDER probíhají tovární zkoušky a na podzim by měly být první dodávky. Do budoucna bychom podle platné KVAČR měli po roce 2030 pořizovat například samohybné minomety ráže 120 mm, větší dopravní vrtulníky nebo obranné systémy C-RAM. Pořizovat chceme také od firmy SVOS Přelouč bojová vozidla MARS s integrovaným protiletadlovým systémem, která se vyrábí ve spolupráci se švédskou společností Saab. Protivzdušná obrana bude složena z několika platforem a segmentů. Když jsem nedávno navštívila naše rakeťáky ze Strakonic, tak mně přesně vysvětlili, jak jednotlivé systémy na sebe navzájem navazují a jakým způsobem mezi nimi probíhá komunikace. Protivzdušná obrana je něco, čemu se armáda bude hodně věnovat, protože válka na Ukrajině ukázala, že opravdu konflikt dokáže zvládat lépe ten, kdo ovládá vzdušný prostor.
Jakým způsobem bude modernizována vojenská infrastruktura? Plánujete investice do nových základen, skladovacích prostor nebo výcvikových zařízení?
Modernizace armády není samozřejmě jenom o nové technice, ale nezbytnou součástí jsou i investice do infrastruktury. Plánujeme do ní vložit nemalé prostředky. Hledáme také nová moderní řešení rychlých staveb, oslovujeme soukromý sektor, spolupracujeme s technickými univerzitami a hledáme příklady dobré praxe. Konkrétně například budeme stavět garáže pro novou techniku, ať už pro nová BVP nebo pro tanky. Významné investice nás čekají v Čáslavi v souvislosti s přechodem na letadla páté generace. Loni se nám podařilo po dlouhých soudních průtazích získat zpět areál letiště Líně, který postupně začne znovu využívat armáda. V příštích letech v něm vznikne logistické centrum pro armádní potřeby nebo základna aktivní zálohy. Investujeme i do letiště Bochoř u Přerova. Nezapomínáme ale ani třeba na rekonstrukce ubytoven a dalších částí základen, aby se zlepšily i pracovní podmínky vojáků.
Do jaké míry se počítá se zapojením českého obranného průmyslu v rámci budoucích významných akvizic? Jaké kroky podnikáte pro podporu domácích výrobců? Podporujete trend maximální možné soběstačnosti v oblasti obranného průmyslu?
Podpora domácího obranného průmyslu je stěžejní. Zaprvé z bezpečnostních důvodů, protože v době krize se můžeme spolehnout pouze na to, co máme na svém území, zadruhé z ekonomických důvodů. Podle různých analýz přinese jedna koruna rozumně vynaložená na obranu další tři koruny v rámci české ekonomiky. Ale ne vše dokážeme v České republice vyrobit, například letadla 5. generace nikdy vyrábět nebudeme. Ve všech takových zakázkách se ale snažíme o maximální možné zapojení českého průmyslu a můžu říct, že se nám to daří. Od mého nástupu bylo na ministerstvu uzavřeno přes 41 000 smluv za 435 miliard korun. Z toho české firmy získaly přes 39 000 zakázek za asi 148 miliard korun.
Pořád platí, že zákon o zadávání veřejných zakázek není tou hlavní brzdou v akvizičním procesu?
V zákoně problém nevidím. Dává nám možnosti, abychom nakupovali věci důležité pro obranu a bezpečnost státu jiným procesem než běžné zakázky. Na začátku volebního období se nám navíc zákon podařilo v tomto ohledu více přizpůsobit. Odstranili jsme i některé zbytečné překážky v oblasti procesu zadávání zakázek, ale je to běh na delší trať. Pracovat spíš musíme na odbourávání různých regulačních potíží, kterým si celý proces komplikujeme. A to i na straně EU, na což naštěstí myslí nedávno představená Bílá kniha obrany. Také se opomíjí jeden faktor, a tím je „sebevědomí a odvaha“ lidí. Mám tím na mysli to, že lidé na ministerstvu se často stávají neoprávněně terčem různého osočování a nepodložených obvinění, kdy není otázkou „jestli“, ale „kdy a jak“ si přilepšují na úkor obrany. Bohužel se tyto ničím nepodložené výkřiky a obvinění stávají pravidelným programem některých politiků.
Před časem zaznívala vaše kritika na oblast armádní logistiky a na to, že příprava výstrojní vyhlášky trvá několik let. Jaký je její aktuální stav?
V této oblasti jsme přijali řadu opatření. Moje kritika vyplývala z frustrace, jak některé procesy v rámci resortu dlouho trvají a jak dlouho například trvá, než se změní jedna vyhláška. Nyní můžu říct, že se ledy pohnuly a výstrojní vyhláška je dokončována. Platit by měla začít od července a bude v sobě zahrnovat i změny zákona o vojácích z povolání. Jako ministerstvo jsme připraveni objednávat vojákům vybavení v požadovaném množství a kvalitě, nicméně vše se odvíjí od požadavků armády jako uživatele. Pokud uživatel, tedy armáda, nespecifikuje své požadavky dostatečně a včas formou konkrétních objednávek z uzavřených rámcových dohod, je velmi problematické vybavení zajišťovat. Zásoby výstroje jsou vytvářeny podle vnitřních předpisů armády s tím, že v současné době probíhá úprava vybraných koncepčních dokumentů a plánů. Dále byla upravena norma zásob centrálního skladu, a to z důvodu vyřazení již zastaralých součástek a doplnění počtů dle aktuální potřeby. Stav zásob bude odpovědnými osobami vyhodnocován v ročních cyklech a v případě potřeby budou přijímána adekvátní opatření. V nákupech požadovaných výstrojních součástek pokračujeme.
Jak by podle vás měli evropští členové NATO na základě různých výroků Donalda Trumpa reagovat, co se nákupu amerických vojenských systémů týče?
USA jsou stále jedním z našich nejbližších spojenců a strategickým partnerem. Nemám obavu, že by například letouny F-35 přestaly fungovat. Jedná se o společný projekt osmi zemí, nejen USA. A není rozhodně v bezpečnostním ani ekonomickém zájmu Spojených států tuto spolupráci poškozovat. Některé vybavení musíme pořizovat v zahraničí, protože je prostě neumíme a nebudeme umět vyrobit. Příkladem mohou být právě letouny páté generace. Jde o natolik sofistikovaný systém, že ho je schopno vyrobit jen několik zemí světa. Proto musíme některé vybavení kupovat v USA, další třeba v Izraeli. Bezpečnost dodávek je pro nás důležitá při jakémkoli nákupu vojenské techniky, takže jsme rádi, pokud je dodavatel z České republiky nebo z Evropy, kdy tím zároveň podpoříme i náš obranný průmysl. Přesto nejsou některé technologie u nás dostupné, to je prostě realita, kterou nelze změnit lusknutím prstu. Když nemáte kapacity a know-how, musíte se spolehnout na spojence, kteří je mají. My takové spojence naštěstí máme, ale to neznamená, že rezignujeme na zlepšení. Věřím, že tuto změnu cítí i všechny země Evropy a nedávno představená Bílá kniha jde dobrým směrem.
Mění se nějak váš pohled na spolupráci mezi partnery v rámci EU a NATO ve smyslu budování evropských obranných struktur s menší závislostí na USA?
To, že musíme posílit zapojení Evropy do své vlastní obranyschopnosti, je zcela bez debat. Víme to dlouhodobě a říká to i opakovaně americká administrativa. Prezident Trump to jen začal říkat velmi bez obalu a hlasitě. Pořád ale platí, že naši obranu musíme budovat ve spolupráci s USA a musí stát na silné transatlantické vazbě. Nedávalo by žádný smysl, abychom vytvářeli paralelní evropské struktury.
Jaká bude podle vás do budoucna role V4 v obranných aktivitách?
Stav spolupráce v současnosti ovlivňuje rozdílný postoj Maďarska a Slovenska vůči válce na Ukrajině. Přes některé naše odlišné postoje se snažíme hledat průsečíky, které nás spojují. Soustředíme se proto na rozvoj praktické vojenské spolupráce. Posilování spolupráce v rámci V4 je nyní spíše na dvou či třístátní bázi. Například Polsko a Slovensko společně pořizují ruční protiletadlové prostředky. My jsme se Slovenskem nedávno uzavřeli Deklaraci o spolupráci při pořizování vojenského materiálu a služeb, která navazuje na úspěšný společný nákup vozidel Tatra. Současně dobře funguje vzájemná spolupráce, například naše s Maďarskem při výměně informací k akvizicím C-390 a Gripen nebo třeba náš společný nákup CV90 se Slovenskem.
Jak hodnotíte události, které se staly v období vaší funkce ministryně obrany?
Myslím si, že jsme se tehdy jako vláda dostali do situace, kterou nám nikdo nezáviděl, kdy jsme byli dva měsíce ve funkcích ministrů a přišla válka na Ukrajině. Stejně tak asi nikoho z nás nenapadlo, že situace na Blízkém a Středním východě vygraduje a dojde k bezprecedentnímu krveprolití. Zahynuly stovky Izraelců, mladých mužů, žen, což je něco, s čím se těžko můžeme smiřovat. A to samozřejmě mluvím jen o těchto dvou velkých konfliktech, ale je tady celá řada jiných konfliktů, jiných států, které se staly zlomenými v průběhu našeho období, kdy jsme součástí vlády. Mám na mysli třeba země Sahelu, o kterých, když jsem nastupovala jako ministryně obrany, se dalo hovořit, že mají určité demokratické systémy. To se však bohužel změnilo, zčásti tím, že tam začaly působit Wagnerovy skupiny napojené na ruský režim. Takže se svět opravdu proměňuje přímo před očima a proměňuje se k horšímu. Iluze toho, že po konci studené války bude lidstvo žít alespoň 100, 200 let v nějakém míru, se rozhodně nenaplnily. Považuji za velkou chybu, že se tady za posledních dvacet let zanedbávaly výdaje na naši obranyschopnost, takže dnes tu máme vůči armádě vnitřní dluh ve výši nějakých 620 miliard korun. To jsou finanční prostředky, které naše armáda měla dostávat, kdyby se plnila ta dvě procenta. Pokud bychom brali v úvahu inflaci, vnitřní dluh může být dokonce jeden bilion korun, a tyto peníze nám samozřejmě chybí.
Na co jste v rámci vašeho mandátu pyšná, že se pod vaším vedením povedlo, co se naopak příliš nepovedlo a co byste popřála svému případnému nástupci do role ministra obrany.
Podařilo se nám rozjet největší modernizaci AČR v moderní historii, a to za velmi těžkých podmínek. Naše vláda se musela vypořádat nejen s válkou na Ukrajině, s uprchlickou vlnou a energetickou krizí, ale také s povodněmi a čelíme i šíření nákazy kulhavky u našich nejbližších sousedů. Jsem přesvědčena, že máme být na co hrdí a mým spolupracovníkům za to patří velké poděkování. Vždy najdete něco, co se vám nepovedlo. Doufala jsem, že některé procesy se podaří urychlit dříve. Ale jsem přesvědčena, že jsme dělali, co jsme mohli. Případnému nástupci bych popřála hlavně hodně sil a odvahy, protože bez nich se na ministerstvu obrany neobejdete.
(Autor: Jan Zilvar, Michal Pivoňka)
Rozhovor vyšel na serveru czdefence.cz.
ministryně obrany
poslankyně PČR
expertka pro obranu