Novinky Mediální výstupy

Číňané kradou duševní vlastnictví. Nevěřím, že jejich auta splňují evropské normy, říká Alexandr Vondra

(E15) Europoslanec a kandidát v eurovolbách za kandidátku SPOLU Alexandr Vondra (ODS) v pořadu FLOW na e15 promluvil o tom, v čem podle něj může Green Deal ohrozit české firmy, proč z něj nakonec budou těžit hlavně Čína nebo Spojené státy a zda se máme obávat obchodní války s Čínou.

Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou si můžete pustit na e15.

Je Green Deal pro firmy zkázou nebo nutností?

Jak pro které firmy. Pro některé je to příležitost, pro některé riziko nebo klidně až zkáza. My ho nyní musíme opravit, aby to bylo více o těch příležitostech.

Jak je možné s tou současnou podobou, tedy se snížením emisí o 55 procent do roku 2030 a úplnou uhlíkovou neutralitou do roku 2050, hnout? Je ještě možné například upravit časovou osu? Přeci jen rok 2030 je za chvilku.

Musím připomenout, že ten cíl není stanovený pro každou zemi zvlášť, ale má platit pro Evropskou unii jako celek. Je tedy evidentní, že státy jsou na tom rozdílně a budou muset přistoupit k rozdílným opatřením.

Green Deal tak přináší přerozdělování moci, síly a bohatství v Evropě, protože jsou země, které na tom vydělají a které prodělají. A my jsme bohužel v té druhé kategorii společně s Němci a Poláky, protože historicky jsme průmyslová země s velkým podílem fosilních paliv, čili pro nás to z tohoto hlediska bude vyžadovat větší míru investic a inovací. Naopak Nizozemci nebo Dánové mají přístup k větru v Severním moři, Španělé zase ke slunci. Jak jsem již zmiňoval, pro část států prostě Green Deal bude výhodný, ale část na něm prodělá. Je potřeba mít na zřeteli, že to bude něco stát.

No a je tedy možné ten plán revidovat? Piráti slibují po eurovolbách Green Deal opravit, co byste opravil vy?

Tak to je hezké že to slibují. Přitom byli celou dobu ve frakci zelených a hlasovali pro všechny tyto radikální návrhy. A my tady mezitím pět let upozorňujeme na to, že chceme příliš. Frans Timmermans za zelené a socialisty, který se po čtyřech letech rozhodl odejít z Evropské komise, kde velmi brutálně Green Deal prosazoval, si udělal volební test v Nizozemsku a prohrál. A on nás zásoboval takovými výroky, že Green Deal je bible.

Přitom definicí bible je, že se nemění. Naopak Green Deal je politický koncept a ten se samozřejmě v čase měnit může, není to žádná Ústava. Podívejte, já jsem jako konzervativec hluboce přesvědčen, že máme přírodu chránit a zanechat ji v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Nicméně dekarbonizace v tomto ohledu jde příliš rychlým tempem a po lidech žádáme příliš velké oběti.

Je něco, co naopak na Green Dealu oceňujete?

Green Deal má mimo jiné adaptační část, která zahrnuje přizpůsobení se změně klimatu, ohleduplnější přístup ke krajině, zadržování vody, pestřejší krajinu a lepší hospodaření s půdou pro snížení eroze a ochranu biodiverzity. S tímto souhlasím. Zmíněný Timmermans však tento aspekt podcenil, protože by to vyžadovalo oběti i od jeho rodného Nizozemska, které je známé svým intenzivním zemědělstvím.

Ekologové ve Švédsku například prosazují zákaz holosečí lesů, což už nyní vyvolává napětí. Když se k tomu přidali farmáři ze západní Evropy, adaptační část Green Dealu byla odsunuta stranou a v posledním roce nebyla prosazena téměř žádná opatření na ochranu přírody.

Zemědělská politika se nyní vrátila zpět a dochází ke zhoršení podmínek pro krajinotvorbu. Rychlé tempo dekarbonizace zasáhlo peněženky lidí, přispělo k vyšším cenám energií a farmáři jsou z toho zoufalí. Proto se začali bouřit a bránit svými prostředky, jako jsou traktory a vidle.

Váš kolega z kandidátky SPOLU Luděk Niedermayer naopak vidí v dekarbonizaci a zelené transformaci šanci pro český a evropský průmysl. Například v Německu tento obor zaměstnává podle aktuálních čísel 400 tisíc lidí. Není to tedy spíše šance?

Niedermayer řekl, že zelená transformace znamená šanci pro evropský a český průmysl, protože vytvoří nová pracovní místa a ekonomika z toho bude těžit. Mohli bychom mít firmy na nové technologie a příležitosti, i když realita je často horší, než některé velké přísliby.

Dnes lidé například instalují solární panely a naše vláda opět umožnila investice do solární energie, což je správně. Já jsem to také v programu podpořil. Solární energie je decentralizovaný zdroj, který neznečišťuje, a lidé si ho budou moci sdílet. Jenže ty solární panely jsou většinou čínské, stejně jako větrné turbíny, což je realita. Představují sice nějakou příležitost, ale bohužel jsme se toho v Evropě masivně nechopili. A navíc u nás máme firmy, které kvůli vysokým cenám emisních povolenek kolabují, jako například Liberty v Ostravě.

V Británii teď zavírá poslední ocelárna schopná vyrábět pancíř, což už u nás ani nedokážeme. A svět je na pokraji války, zatímco se těžce rozbíhají muniční závody, aby se Ukrajinci mohli bránit. To je obrovský problém. Řešilo se, jestli vůbec investice do těžkého průmyslu, který je nezbytný pro přežití státu, dostanou úvěry od bank a pojištění od pojišťoven.

V čem se tedy podle vás rozchází původní myšlenka s reálnými dopady?

Výsledkem podle mě nemá být to, co vidíme dnes: že Green Deal reálně znamená, že Američané inovují, protože tam je to nastaveno motivačně, Číňané vyrábějí a my to nakupujeme a platíme. To není to, co si představovali velcí plánovači.

Když se ještě vrátíme k tomu určitému názorovému rozkolu s Luďkem Niedermayerem. Nemůže být pro voliče matoucí, když máte diametrálně odlišné názory a současně jste spolu na jedné kandidátce?

V Evropském parlamentu je asi 720 poslanců, tam nemůže člověk sám o sobě nic prosadit. Pokud tam bude někdo sám bojovat proti všem a bude chtít například Green Deal zrušit, ničeho nedosáhne. Kompromis je nezbytný a politické hřbitovy jsou plné takovýchto hrdinů posledního dne. Je třeba vyjednávat.

Věřím, že role pravice bude posilovat, konkrétně naší frakce evropských lidovců, a že zelení budou oslabovat. To proto, že my budeme volit racionálnější řešení. Koalice Spolu má dvě frakce a tak to zůstane. A i když máme rozdílné názory, věřím, že se dokážeme dohodnout. S Luďkem Niedermayerem jsme schopni si sednout a vyjednávat.

Za jeden ze svých největších úspěchů považujete normu EURO 7. Pokud se tedy zastavíme u elektromobility: Byl byste pro zavedení cel na dovoz aut z Číny, nejen elektromobilů, ale převážně jich, jak to zavádí třeba Francie? Nebo se máme obávat obchodní války s Čínou, jako se bojí Němci?

Víte, co mě na tom štve? Že se přesně děje to, co jsem říkal. Před dvěma lety jsem byl na velkém výročním zasedání Sdružení automobilového průmyslu, kde byli šéfové všech velkých firem. Byl tam i Diederik Samsom (nizozemský ekolog a politik, který byl členem Strany práce) a každý jsme říkali něco jiného. Potom jsme se neformálně bavili a já jsem mu říkall, že to dopadne špatně, protože nás Čína válcuje a bude nás válcovat dál.

Je to podobné jako s mobilními telefony. Dřív v Evropě byl Ericsson a Nokia, ale teď si vybíráte mezi čínským Huaweiem, korejským Samsungem nebo americkým iPhonem. Nic jiného není. Se spalovacími motory hrozí podobná situace. Spalovací motor vyžaduje sofistikovanou inženýrskou činnost, kterou ovládají němečtí a čeští inženýři. Číňané a Korejci v tomto ohledu zaostávají. A my jsme se dobrovolně zbavili konkurenční výhody zákazem spalovacích motorů a nutíme elektromobilitu, kde jsou klíčové baterie a software. A v těchto oblastech má Asie nedohnatelný náskok. Teď oni začali dovážet auta, která jsou nejen levnější, ale možná i lepší.

Takže byste byl pro zavedení cel?

My jsme se sami dostali do pasti svými špatnými rozhodnutími a teď budeme řešit, jak ochránit náš průmysl. Je to cesta, která může vést k obchodní válce. Ano, krátkodobě možná nebude jiné řešení než zavést cla, ale to zvýší ceny. Už jsme si zavařili a není snadné najít cestu ven. Kvůli dekarbonizaci a obchodování s emisními povolenkami jsme si sami způsobili komplikace. Tato opatření zvyšují náklady na vstupy do byznysu a průmyslu. V Číně taková omezení nemají, takže jejich výrobky mají jinou uhlíkovou stopu. Proto vznikl systém CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), který má regulovat uhlíkovou stopu dovážených výrobků.

Já jsem ale od začátku tvrdil, že CBAM nebude fungovat. Princip systému spočívá v tom, že čínský výrobce vyplní certifikát, kolik uhlíku bylo při výrobě emitováno nebo pohlceno. Ale já v tomto Číně nevěřím, protože systematicky krade duševní vlastnictví.

To je relativně silné tvrzení.

Já si to myslím. A navíc ten systém je nyní ve zkušebním provozu a už teď naráží na problémy. Proto si myslím, že se nakonec asi vrátíme ke clům.

Nemáme se bát obchodní války?

Německo před ní jako hlavní exportní země v Evropě varuje. Jejich bohatství závisí na vývozu, a my jsme s nimi úzce propojeni. Pokud napaříme Číně cla na auta, Číňané udělají to samé nám. To způsobí obchodní válku, která ohrozí nás i Němce. Takže žádné samospásné řešení není na obzoru, jen další záplata.

(Autor: Veronika Jonášová)