Projev na pravidelné poradě českých velvyslanců
(www.vlada.cz) Předseda vlády ČR Petr Fiala se v pondělí 28. srpna zúčastnil v Černínském paláci pravidelné porady vedoucích zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí. Premiér na setkání vystoupil s úvodním projevem.
Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci, pane ministře, dámy a pánové.
Mám radost, že vás mohu opět po roce oslovit na úvod tradiční porady vedoucích zastupitelských úřadů. Rok, který máme za sebou, byl mimořádně náročný. Česko stálo v čele Rady Evropské unie v situaci, kdy Ukrajina, ale i Evropa a celé západní společenství vzdorují Rusku. Šance na rychlé vyřešení konfliktu se neustále ztenčují. Důsledky ruské agrese jsou mnohonásobné a stále více se podepisují na určité nervozitě v naší zemi. A kladou mimořádné nároky i na vás, i na naše lidi v zahraniční službě.
Zahraniční služba navíc zažila těžké chvíle, když nás předčasně a nečekaně opustilo několik vašich kolegů, jejichž schopnosti nám budou scházet. Jsem rád, že jsme je nyní uctili minutou ticha. Některé z nich jsem měl možnost osobně poznat a oceňovat po řadu let jejich profesionalitu a lidské kvality.
V projevu, který jsem v tomto sále přednesl před rokem, jsem vyzval k tomu, abychom spolu trpělivě pracovali na zlepšování jména České republiky v zahraničí, protože to je podmínka našeho úspěchu ve světě.
A právě v tomto směru jsme společně odvedli velký kus práce. Dnes se nám mnohem lépe než dřív daří koordinovat zahraniční politiku státu, aby mluvila jedním hlasem. Je to také zásluha pana ministra Lipavského, kterému tu chci poděkovat za jeho každodenní nasazení. Projevila se také změna v úřadu prezidenta republiky, která nám umožnila např. obnovení pravidelných schůzek nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice a některé další kroky, které činí naši republiku v zahraniční politice jednotnější a srozumitelnější.
A díky zcela nové pozici poradce pro národní bezpečnost dokážeme zahraniční politiku zasazovat do širšího kontextu a propojovat ji s vnitřními prioritami, čímž – jak pevně věřím – zároveň děláme i to, že se zahraniční politikou mohou lépe ztotožnit i občané a lépe rozumějí těm krokům, které v zahraniční politice děláme.
Výsledky jsou zřejmé a mluví samy za sebe. Ať už se bavíme o rychlé a příkladné pomoci Ukrajině, o odhodlaném postoji vůči Rusku, o kompetentním vedení Evropské unie, o ovlivňování budoucnosti evropské ekonomiky, o zajišťování energetické bezpečnosti, o navazování nových strategických vztahů či o posílení transatlantické spolupráce – ve všech těchto oblastech Česká republika s vaší pomocí dosáhla mimořádných výsledků a já vám za to chci poděkovat.
Zde bych vlastně mohl skončit a popřát vám, abyste v této úspěšné práci dál pokračovali, ale neudělám to. Dovolte, abych ve zbývajícím čase připomněl několik oblastí, které jsou pro zahraniční politiku dnešní České republiky podstatné a na než se musíme zvlášť soustředit.
Nejvíce prostoru dnes musím věnovat dvěma tématům – první je bezpečnost, respektive naše bezpečnostní strategii, a také naší prosperitě, tedy podpoře exportu a lákání strategických zahraničních investic do ČR.
Začnu bezpečností. Rostoucí nestabilita, trhliny v bezpečnostním prostředí a stále větší napětí ve fungování mezinárodního systému. To jsou věci, kterým čelíme a ty nás nutí, abychom svoji bezpečnost brali mnohem vážněji než v bezstarostných letech před covidem a válkou na Ukrajině.
Bezpečnost středně velkého státu, jako je Česká republika, je přímo závislá na charakteru mezinárodního prostředí. Více než kdy předtím proto musíme citlivě prosazovat svoje obranné zájmy, posilovat spojenecké vztahy a přispívat ke zmírňování krizí ve světě.
Jedním z osvědčených nástrojů, jak přispívat ke všeobecnému bezpečí, jsou naše zahraniční mise a jsme v nich velmi úspěšní. Aktuálně soustředíme síly zejména na oblast východního křídla NATO, kde je naše pomoc velmi efektivní a kde se naše síly velmi dobře osvědčily.
Nová situace si také vyžádala, abychom po delší době revidovali naše základní strategické dokumenty, k čemuž jsme se zavázali už ve svém programovém prohlášení. Hlavním výsledkem je nová bezpečnostní strategie, kterou vláda schválila letos v létě, a navazující dokumenty.
Bezpečnostní strategie nám celkem nepřekvapivě říká, že konkrétní bezpečnostní hrozbou číslo 1 pro nás zůstává ruská imperialní politika. Je mimo diskusi, že ruské pokusy o opětovné vytvoření sfér vlivu je potřeba zastavit, jinak povzbudí nejen Putinův režim, ale i další agresory.
I nadále platí, že odstrašování a izolování Ruska můžeme zajistit pouze společně s našimi spojenci. Nejsilnějším vzkazem Rusku je naše jednota. Mysleme na to, že tato jednota v prodlužujícím se konfliktu může být stále nákladnější, přesto ji musíme udržovat a posilovat. A nezapomínejme být zároveň ostražití před kroky Číny, která mimochodem tento konflikt pečlivě sleduje s ohledem na svoje vlastní mocenské ambice.
Z tohoto hlediska, ale i z jiných bezpečnostních hledisek je také klíčová naše pozice vůči Ukrajině.
Ukrajina už rok a půl brání nejen svoje území, ale fakticky bojuje i za zbytek Evropy. Vývoj posledních měsíců opakovaně ukazuje, že situace je velmi komplikovaná. Podle řady analytiků hrozí i pat a realita zamrzlého konfliktu. Nemyslím, že toto je scénář, který jedině musíme sledovat, ale i tento scénář musíme mít v hlavě a musíme nad ním přemýšlet při svých strategiích.
Naším úkolem je pokračovat v civilní i vojenské podpoře Ukrajiny a podporovat proces integrace Ukrajiny do EU a NATO. V tomto směru můžeme Ukrajině předávat svoje zkušenosti z předvstupních jednání i s implementací jednotlivých směrnic a nařízení.
Souběžně s tím se musíme připravovat na poválečnou obnovu. Z toho důvodu moje vláda zřídila post vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny, který aktivně pracuje a koordinuje pomoc nejrůznějších státních i nestátních subjektů. Pan zmocněnec Kopečný přes měsícem přímo na Ukrajině vyjednával o zapojení českých firem do mezinárodní pomoci. A tyto snahy musejí pokračovat.
S ohledem na prodlužující se konflikt musíme zabránit tomu, aby naše odhodlání nenarušila „únava z Ukrajiny“. Musíme neustále a na všech úrovních vysvětlovat, že naše solidarita zachraňuje konkrétní životy a že je nezbytná i pro nás všechny.
Pokud jde o mezinárodní úroveň, Ukrajina byla jedním z témat mých jednání během pracovní cesty do Asie či během summitu EU se Společenstvím latinskoamerických a karibských států. Podobně o ní musíme mluvit i s našimi africkými partnery, tak, jak se to podařilo nedávno pánům ministrům Rakušanovi a Lipavskému.
Našim občanům, bez jejichž souhlasu se neobejdeme, zase musíme vysvětlovat, že pomoc Ukrajině či ukrajinským uprchlíkům je nejenom správná, nejenom důležitá, ale je to také velká příležitost pro Českou republiku. Poskytli jsme Ukrajině řadu vojenského vybavení, které jsme měli v našich skladech, která už pro nás už nebyla tolik užitečná, ale pro Ukrajinu je extrémně užitečné a toto včasné darování nám otevřelo cestu k významné modernizaci naší armády a k tomu, že nám pomáhají naši spojenci.
Velkou příležitost pro českou ekonomiku představuje rostoucí export a vývozní licence pro naše firmy. Česká republika si na Ukrajině díky tomu vytvořila velmi dobrou pozici pro poválečnou rekonstrukci. A to vůbec nemluvím o pozitivních přínosech ukrajinských uprchlíků pro náš pracovní trh, kde už je více než 115 tisíc ukrajinských uprchlíků zaměstnáno.
Všechny tyto položky je možné jednoduše kvantifikovat a porovnat, ale to tu dělat nechci, protože ten morální a politicko-bezpečnostní aspekt je důležitý. Vy dobře chápete, právě tyto rozměry naší politiky, že tu nejde o nějaké účetnictví, ale jde především o podstatné investice do česko-ukrajinského partnerství a do stabilního mezinárodního prostředí, a to je pro nás životně důležité a neocenitelné.HlavnímHlavní
Další rozměr, který chci krátce připomenout, je energetická bezpečnost.
Naši energetickou politiku bylo nutné od nástupu mojí vlády celou od základů změnit. Nejdůležitější bylo skoncovat se závislostí naší energetiky na Rusku. Loni touto dobou nás mnozí strašili, že nebudeme mít dost energie, že bez ruského zemního plynu nepřežijeme zimu, že budou masivně krachovat firmy.
Nic z toho se naštěstí nenaplnilo. Naopak jsme dnes v situaci, kdy jsme téměř stoprocentně nezávislí na ruském plynu, prakticky ruský plyn nepotřebujeme, což je zásluhou správného a včasného jednání naší vlády ale je to zásluha i profesionální práce mnoha expertů napříč veřejnou správou.
Cesta k definitivnímu odklonu od ruských fosilních paliv však ještě není u konce. Čeká nás ještě odstřižení od ruské ropy, k čemuž je nutné dotáhnout do konce rozšíření ropovodu TAL. To předpokládáme, že by se mělo uskutečnit do konce příštího roku.
A poslední klíčovou podmínkou naší energetické nezávislosti je úplný přechod na americké a francouzské palivo do našich jaderných elektráren. Vše ale směřuje k tomu, že se bez Ruska a ruských energií v dohledné době 100% a v době, kterou už můžeme měřit na měsíce, obejdeme. A to je z hlediska energetické bezpečnosti ČR mimořádně důležité.
Naše země profituje ze stále kvalitnějšího ukotvení Česka v západních nadnárodních institucích, zejména v Evropské unii a NATO. Současné výzvy velmi dobře zvládáme i díky tomu, že si konečně plně uvědomujeme, jak podstatný význam pro nás má členství v západních organizacích.
Příští rok nás čeká výročí 25 let od vstupu České republiky do NATO a 20 let našeho členství v Evropské unii. Věřím, že si obě výročí připomeneme společně a že se promítnou i do vašich programů na zastupitelských úřadech.
Pokud jde o naše transatlantické vztahy, můžeme s klidem konstatovat, že jsou dnes nejlepší v historii. Klíčový význam mělo uzavření Smlouvy o obranné spolupráci (DCA) mezi Českou republikou a Spojenými státy. Napravili jsme tak nedostatek, který Česká republika měla jako jedna z posledních členských zemí NATO.
Dohoda dává české i americké straně lepší právní jistotu, vytváří přehledný rámec pro budoucí jednání. Česká republika díky ní může lépe přispívat do aliančního systému kolektivní obrany. Toto všechno posiluje naše bezpečí.
Kromě toho se nám daří posilovat transatlantickou spolupráci v Radě EU-USA pro obchod a technologie. Svým členstvím jsme získali nesporné množství výhod – bezpečnost, stabilitu, garanci prosperity, ale také více možností spolurozhodovat o budoucnosti našeho kontinentu.
Pokud jde o vztahy v rámci Evropy, mám radost, že lepšímu postavení České republiky v Evropské unii jednoznačně a výrazně napomohlo naše loňské úspěšné předsednictví. Jsme dnes vnímáni jako respektovaní partneři, můžeme a také to děláme, výrazněji promlouvat do podoby důležitých návrhů, náš hlas je brán vážně, a můžeme efektivněji bránit české zájmy.
Předsednictví je za námi, politická jednání však pokračují. Dovolte mi, abych stručně připomenul dvě aktuální témata unijní politiky a to, jak si v nich stojíme.
První je reforma evropských azylových pravidel čili nový migrační pakt. Ten je ve stávající situaci nutně potřeba. V červnu jsme podpořili, a Rada schválila, kompromisní návrhy ke dvěma klíčovým částem paktu. Jsem rád, že současná verze návrhu zcela odpovídá dlouholeté pozici České republiky, tj. nejen preferencím této vlády, ale v tomto bodě je tady dlouhodobý konsenzus, který byl tímto kompromisním návrhem paktu naplněn. Mohu připomenout, že návrh neobsahuje povinné relokace tzv. kvóty, naopak zavádí povinnou hraniční proceduru a celkově evropským státům umožní, aby opět získaly kontrolu nad tím, koho vpustí do schengenského prostoru. Je tam řada dalších věcí, které jsme dlouhodobě prosazovali.
Dalším důkazem, že Česká republika dokáže efektivně prosazovat svoje zájmy v Evropské unii, jsou probíhající vyjednávání o emisní normě Euro 7. Česko aktuálně stojí v čele skupiny států, které se spojily a podporují naši konstruktivní opozici k návrhu Evropské komise. Je zásadní, abychom teď díky této zájmové koalici, prosadili náš realistický pohled, prosadili pohled, který je z hlediska budoucnosti automobilového průmyslu i občanů rozumnější a přesvědčili dosud nerozhodnuté státy.
Vedle transatlantické a evropské spolupráce se Česko musí snažit také o to, abychom i v těchto nesnadných dobách udrželi dobré vztahy v rámci regionu střední Evropy. Právě teď, v době našeho předsednictví ve Visegrádské skupině, k tomu máme dobrou příležitost.
Náš program pro předsednictví zohledňuje různorodé, někdy velice odlišné postoje zemí Visegrádské čtyřky k celé řadě témat, dokonce i odlišné postoje k ruské agresi proti Ukrajině. Proto se soustředíme na praktickou spolupráci, která má přínos i v době, kdy je politická spolupráce v rámci všech států Visegrádu složitější, neříkám, že nemožná, ale trochu složitější. Tuto zodpovědnost nesmíme podcenit, protože vývoj našeho předsednictví může být ovlivněn i blížícími se parlamentními volbami na Slovensku a v Polsku.
Naším zájmem nicméně je, aby Visegrádská skupina, tak jak je to možné v současné situaci fungovala a navazovala na všechno to dobré, co se v minulosti díky společnému postupu podařilo. Naším zájmem ale také je, aby Visegrád nebyl jediným funkčním formátem spolupráce ve střední Evropě. Máme zájem o širší středoevropský dialog a také to se projevuje v naší zahraniční politice. V tom širším středoevropském dialogu hraje důležitou roli strategická spolupráce s Německem, stejně jako posilování sousedských vztahů s Rakouskem.
Kromě bezpečnosti a posilování spojeneckých vztahů, což byla ta první priorita, kterou jsem zmínil, tak pro naši vládu i pro naši diplomacii, je naprosto klíčové, abychom usilovali o naši prosperitu, abychom vytvářeli všechny podmínky pro to, abychom byli jako ČR konkurenceschopní. Nástrojem, který máte v rukou, je ekonomická diplomacie.
Vývoj posledních let nám jasně ukázal, že musíme ještě více posílit obchodní a investiční spolupráci s důvěryhodnými partnery ve světě. V souladu s novou exportní strategií České republiky a to je další dokument, který jsme upravili a připravili ho tak, aby odpovídal dnešním výzvám, musíme aktivně hledat nové příležitosti. Musíme pomáhat českým společnostem diverzifikovat jejich export a musíme jim pomáhat, aby dokázaly pronikat na nové, dynamické trhy.
Současný globální kontext nás zároveň nutí uvažovat více strategicky nad pevností dodavatelských řetězců, snažit se o jejich aktivní ochranu, hledání alternativních cest a také bezpečnostní pojistky. Musíme nově hledat úspěšné české firmy a zajišťovat jim adekvátní podporu v různých fázích obchodování. Zde mohu připomenout například rostoucí význam našeho obranného průmyslu v poslední době a jeho stále větší respekt ve světě. Ale to stejné platí třeba pro firmy, které se pohybují v dopravní oblasti a řadu dalších oblastí, kde se naše firmy prosazují. Právě strategická podpora je stále důležitější rolí našich zastupitelských úřadů a jak vím ze setkání s řadou z vás, tak jste si toho dostatečně vědomi.
O otevírání nových vztahů se snažím osobně, například během velké asijské cesty letos na jaře. Zároveň však musíme vyjednávat se členskými státy EU, abychom urychlili ratifikaci obchodních dohod s klíčovými partnery v Indo-Pacifiku, Africe i Latinské Americe. To všechno je v zájmu ČR a české ekonomiky a musíme v tom, že je to výhodné přesvědčovat i naše partnery v EU.
Ekonomická diplomacie však není jenom o podpoře exportu, ale jejím cílem má být také přilákání zajímavých investorů do České republiky. V rámci modernizace naší ekonomiky potřebujeme investovat do nových technologií, a to jak v automobilovém průmyslu, tak například v oblasti IT technologií, včetně umělé inteligence.
Vláda je připravena a děláme to, pro tyto strategické investice vytvářet podmínky, protože jsme si dobře vědomi, že některé tyto strategické investice jsou rozdílové, a že bez nich dobře nemůžeme uspět v mezinárodní konkurenci. Vašim úkolem musí být tyto investory do České republiky lákat, zažehnout v nich vůbec myšlenku, že investice v České republice se vyplatí.
Dámy a pánové, zmínil jsem jen několik vybraných témat, ale celkový kontext je jasný – sloužit naší zemi v této době je mimořádně odpovědné poslání. Dnešní mezinárodní prostředí je složité a nemilosrdné. Bezpečnost už není samozřejmost, konkurenční boj se zostřuje někdy i mezi spojenci, a každá chyba v zahraniční politice, každá chyba při reprezentaci našeho státu je tedy velmi drahá.
Já jsem rád, že ty chyby neděláte a chci vám na závěr ještě jednou poděkovat za to, že dobře sloužíte České republice. Prosím pokračujte v tom. Výzvy dnešního světa od nás vyžadují maximální nasazení, profesionalitu a ochotu neustále se učit něco nového. Na mé i vaší práci závisí, jak bude naše země vnímaná v zahraničí, ale také to, jak rychle se dokážeme posouvat dopředu a jak to ovlivní každodenní život lidí v Česku.
Vím, že se na vás a vaši práci mohu spolehnout. Řadu z vás jsem měl možnost poznat přímo při vaší práci a vím jak profesionálně a s jakou motivací prosazujete zájmy ČR. Za to vám děkuji. Dovolte mi, abych vám popřál mnoho štěstí a úspěchů při reprezentaci České republiky.
předseda vlády ČR
předseda ODS
