Novinky Mediální výstupy

Projev na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost

(www.vlada.cz) Předseda vlády Petr Fiala vystoupil v úterý 20. června 2023 v Míčovně Pražského hradu s projevem na úvod 10. ročníku národní bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost.

Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážení vzácní hosté, excelence, dámy a pánové, děkuji za pozvání na už desátý ročník konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Jako předseda vlády tu vystupuji podruhé, ale jak už bylo vidět i z archivních snímků, tak toto fórum jsem navštívil už několikrát, včetně prvního ročníku.

Považuji jej za výjimečné setkání politiků, expertů, zástupců obranného průmyslu a všech dalších lidí z bezpečnostní komunity. Cením si toho, že tu můžeme otevřeně diskutovat o našich odhadech vývoje bezpečnostní situace, a lépe se pak připravit na možné scénáře.

Proto bych chtěl poděkovat Zbyňku Pavlačíkovi a celému týmu spolku Jagello 2000 za čas a energii, které pravidelně vkládají do těchto akcí. A vlastně za všechno, co dělají v oblasti bezpečnostní politiky či popularizace bezpečnostních témat, zejména pokud jde o vysvětlování role atlantické spolupráce široké veřejnosti. Pana Pavlačíka za toto úsilí ostatně nedávno ocenila Bezpečnostní rada státu, cenu jsem mu sám předával a zde mu k ní tedy ještě jednou gratuluji.

Dámy a pánové, naše loňské setkání proběhlo nedlouho po ruské agresi na Ukrajině, což byla zcela výjimečná situace, a na atmosféře této konference to bylo nepochybně znát. Najednou nebylo třeba nikoho v Česku přesvědčovat, že naše bezpečnost má vysokou cenu. Že je ve skutečnosti křehká a přímo závislá na našem odpovědném rozhodování či na naší mezinárodní pověsti. To jsou věci, jež lidé, kteří se scházejí na této konferenci, tvrdí léta, ale donedávna jsme s nimi často naráželi na nepochopení či odmítání. To se však s návratem války do Evropy změnilo.

V loňském roce jsme diskutovali, jak se co nejlépe připravit na jednotlivé varianty tehdy čerstvého konfliktu. Jak co nejrychleji napravit to, co Česká republika příliš dlouho odkládala. Řešili jsme otázku, jak se efektivně zkoordinovat s našimi spojenci v Evropě i za Atlantickým oceánem, abychom Ukrajině co nejlépe pomohli.

O rok později, tedy dnes, můžeme říct dvě věci: Za prvé, situace na frontě zůstává vážná a mění se jen pomalu (což nás staví před nová rizika). A za druhé, Česká republika v nových zkouškách zatím dokázala velmi dobře obstát.

Pokud jde o situaci na frontě, Kremlu se nepodařilo ovládnout velkou část ukrajinského území, na druhou stranu poslední rok ukázal, že Rusko je v rámci své nepochopitelné agrese ochotno překročit prakticky všechny meze i meze lidskosti.

Seznam válečných zločinů na Ukrajině se neustále rozrůstá a jejich krutost stupňuje. Mohu připomenout útoky na civilisty a na civilní infrastrukturu, mučení, bombardování nemocnic, dlouhodobé ohrožování bezpečnosti Záporožské jaderné elektrárny, zničení Kachovské přehrady a s tím související humanitární a ekologickou katastrofu. A takto bychom mohli pokračovat dál.

Nejnovější zprávy o ukrajinském postupu jsou opatrně optimistické, ale nezdá se, že by válka mohla skončit v nejbližší době. Naopak nám stále hrozí scénář zamrzlého konfliktu, který by znamenal vytvoření centra trvalé bezpečnostní nestability ve východní Evropě.

Tento scénář by dlouhodobě vyčerpával všechny zúčastněné strany, a my společně s mezinárodním společenstvím musíme přispět k jeho odvrácení.

Právě vyčerpání je to, co nás v dnešní situaci nejvíce ohrožuje. Mám na mysli nejen vyčerpání ukrajinských sil a vyčerpání kapacit, které jim můžeme poskytnout, ale i vyčerpání podpory a pozornosti v západních zemích. Hrozí, že veřejnost pro podporu napadené zemi může brzy ztratit pochopení.

Úkolem západních vlád je udělat všechno pro to, aby k tomuto vyčerpání nedošlo. Abychom zůstali jednotní, aby bylo Rusko zatlačeno zpět a aby výsledný mír nastal za podmínek, které si určí pouze vláda prezidenta Zelenského.

Pokud jde o druhý rozměr naší zkušenosti z posledního roku, o rozměr naší reakce na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě a ve světě, mohu zde s potěšením prohlásit, že Česká republika ve všech zásadních věcech reagovala správně.

Začali jsme napravovat naše největší bezpečnostní slabiny. Opakovaně jsme dokázali, že jsme platným a spolehlivým členem atlantického prostoru, a i nadále se posouváme správným směrem.

Jsem moc rád, že se naše vláda jednoznačně shodla na tom, že musíme více investovat do bezpečnosti České republiky a že to pro nás zůstává zásadní prioritou i ve složitých časech, kdy musíme čelit vysokým schodkům a nebývalé inflaci.

A máme výsledky, na které jsem jako předseda vlády hrdý a které bych tu chtěl stručně zmínit. První oblastí, kde se nám daří dělat správnou věc, jsou výdaje na obranu. Tady jsme viděli připomínku toho slibu, který tady dali politici napříč politickým spektrem. Já jsem rád, že se ho podařilo naplnit. Právě vám nemusím nijak připomínat, jak jsme léta zaostávali v plnění našich spojeneckých závazků. A teď konečně plníme slib, že zajistíme, abychom na naši obranu pravidelně vydávali částku odpovídající 2 % našeho HDP.

Tento slib má nyní oporu v zákoně, který 7. června podepsal prezident republiky. Po Polsku a Lotyšsku jsme teprve třetí zemí NATO, která tento závazek promítá přímo do legislativy.

Naše obranné síly tak mohou počítat s jistotou stabilního financování. Slíbené úrovně 2 % HDP by Česko mělo dosáhnout už v příštím roce, i když jsme původně počítali až s rokem 2025. Výdaje na obranu však průběžně navyšujeme už od začátku naší vlády, letos se částka pohybuje kolem 112 miliard korun, to je o 23 miliard více než loni, takže už před platností zákona ty částky navyšujeme tak, abychom našich politických slibů dosáhli co nejdříve.

Péče, kterou věnujeme obraně, je také znát. Konečně se naplno rozběhla modernizace české armády. V posledních letech resort obrany neměl dost peněz, a odkládaly se nákupy a modernizace techniky, která to už silně potřebovala. S tímto riskováním jsme skončili.

Se Švédskem jsme dohodli dodání nových bojových vozidel pěchoty. Získali jsme velmi výhodně americké vrtulníky, německé tanky, obojí v rámci mezinárodních dohod o podpoře Ukrajiny a kompenzací od našich spojenců. Odblokovali jsme nákup českých letounů L39 NG.

Zajistili jsme dodávky zbraní v mnohem větším počtu, abychom pokryli skutečné potřeby naší armády. To se týká ručních palných zbraní nebo děl ráže 155 milimetrů. Urychlujeme dodávky všeho, co urgentně potřebujeme pro obranu i logistiku – malé a střední dopravní letouny, obrněná vozidla Titus, dostatečné kapacity vozidel, přívěsů či nakladačů.

Postarali jsme se o to, aby vozidla, vrtulníky nebo třeba radiolokátory měly zajištěný kvalitní servis a zabezpečený životní cyklus. V modernizaci systematicky podporujeme zapojování špičkového domácího průmyslu do armádních zakázek. Spojujeme tak investice do bezpečnosti s investicemi do domácí ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou.

Tato spolupráce s českými firmami je naprosto zásadní. Podporujeme ji také v rámci dodávek do zahraničí a je v našem zájmu ji ještě více prohloubit. Jednoznačně totiž platí, že čím silnější bude český obranný průmysl, tím silnější, bohatší a bezpečnější bude i celá naše země.

Klíčovým úspěchem posledních měsíců je podpis obranné smlouvy se Spojenými státy. Tu jsme měli mít už dávno – 24 členských států NATO už obdobnou bilaterální dohodu má, včetně našich sousedů. Její význam je dobře vidět na tom, že země, které do NATO přistupují letos, už souběžně s tím vyjednávají o bilaterální dohodě s Washingtonem. Snaží se o to, aby ji měli uzavřenou co nejdřív. Jde tedy o další věc, kterou jsme úspěšně napravili.

Dohoda DCA upravuje pravidla pro případ, kdybychom potřebovali, aby ozbrojené síly Spojených států působily na našem území. Týká se jurisdikce, odpovědnosti, daňových povinností, logistiky a dalších praktických otázek, které je dobré mít vyřešené. Uvádí také seznam českých zařízení a prostor, která mohou americké síly využít, a podmínky, za kterých se tak stane.

To, co dohoda naopak nezakládá, je automatický souhlas s pobytem amerických vojáků na našem území. O tom bude nadále rozhodovat parlament či vláda přesně tak, jak předepisuje Ústava. DCA je tedy oboustranně výhodná, dává české i americké straně právní jistotu a poskytuje nám dobrou základnu pro případná budoucí jednání o prohloubení spolupráce. A proto je to i jednoznačný příspěvek k našemu bezpečí.

Oblastí naší bezpečnosti, která až donedávna nebyla samozřejmá, abychom zůstali u názvu této konference, je rozměr energetické bezpečnosti. Zde naše vláda udělala konkrétní kroky směrem k energetické suverenitě Česka. Smysl této přeměny české energetiky je jednoznačný – snížit naši závislost na Rusku a spolu s ní i riziko našeho vydírání přes dodávky plynu či ropy.

A i když je to cesta nesmírně náročná, tyto první, zcela zásadní, kroky se nám podařilo zajistit mimořádně rychle. Bylo to zvýšení kapacity ropovodů, abychom mohli odebírat ropu od spolehlivých partnerů. Mohu tu jmenovat úspěšná jednání o rozšíření ropovodu Tal, který k nám přivádí ropu z Itálie přes Německo a který by měl od roku 2025 plně pokrýt spotřebu ropy v České republice.

Bylo to zajištění plynu ze zdrojů mimo Rusko a mnohem prozíravější nákupy plynu (v tuto chvíli jsou české zásobníky na plyn, které využijeme v zimě, naplněné už z více než tří čtvrtin).

Velmi rychle jsme prostřednictvím společnosti ČEZ zajistili kapacitu v terminálu na zkapalněný plyn v nizozemském Eemshavenu. Později zahájily provoz tři další terminály v Německu Wilhelmshaven, Lubmin, Brunsbuttel, které hodláme také využít. Stavba byla mnohem rychlejší než dřív, protože jsme na evropské úrovni změnili legislativu a zkrátili povolovací procesy.

Tyto nové terminály budou znamenat další rozšíření energetických zdrojů pro Českou republiku, minimálně do doby, než se nám podaří pokročit v celkové přeměně energetické sítě, výstavbě obnovitelných zdrojů a nasazení jaderných reaktorů nové generace. Zajištění celkové energetické suverenity bude trvat léta, ale pracujeme na tom a víme přesně, jakým směrem pokračovat.

Dámy a pánové, jedním z méně vděčných úkolů odpovědného politika je opakovat věci, které se zdají být samozřejmé:

Chceme-li být v bezpečí, musíme podporovat připravenost a věrohodnost našich obranných sil a dostatečně do nich investovat.

Pokud máme zůstat mezi nejbezpečnějšími zeměmi na světě, nesmíme se bát pro to něco udělat.

Naše bezpečnost přímo závisí na zachování mezinárodního řádu založeného na dohodách, které se dodržují.

Nadstandardní ochrana, kterou si už téměř čtvrt století užíváme v rámci NATO, není zadarmo.

Bezpečnost našeho státu záleží na každém z nás.

Toto všechno jsou zdánlivě samozřejmé pravdy, o které však nikdy nesmíme přestat bojovat. Chtěl bych vám všem poděkovat, všem členům bezpečnostní komunity a účastníkům této konference, za to, že k tomu už tolik let přispíváte. Děkuji vám.

Petr Fiala

předseda vlády ČR
předseda ODS