Projev na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost: Česká republika nepřestane Ukrajině pomáhat
(www.vlada.cz) Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 10. března 2022 v Míčovně Pražského hradu s projevem na úvod národní bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Hlavními tématy konference jsou válečný konflikt na Ukrajině a s ním měnící se strategické prostředí v Evropě či obranný průmysl České republiky.
Vážený pane ministře, excelence, vzácní hosté, dámy a pánové,
já jsem velmi rád, že mám opět možnost vystoupit na této konferenci. Děkuji organizátorům, nejen za pozvání, ale i zato, že tak vytrvale tyto akce dělají. Pan Zdeněk Pavlačík a jeho tým mají mé velké poděkování. A právě proto, že jsem se těchto konferencí v různých rolích účastnil vlastně od samého počátku, většinou, tak když jsem před nějakou dobou dostal pozvánku na tuto konferenci, začal jsem přemýšlet, jaké nové argumenty by měly zaznít, aby si konečně všichni uvědomili, že i když zdánlivě žijeme v době míru, musíme investovat do naší bezpečnosti. Ne proto, že to po nás někdo chce, ale protože je to potřeba kvůli nám samým, kvůli naší bezpečnosti, kvůli udržení toho míru.
No a neuběhlo ani několik týdnů, co jsem nad tou pozvánkou přemýšlel, a je jasné, že nikoho přesvědčovat nemusím. Vnímání vlastní bezpečnosti se během krátké doby otočilo o 180 stupňů a ti, kteří po mnoho let, i tady na té konferenci mluvili proti zvyšování výdajů na obranu, a tyto výdaje považovali za zbytečné a raději měnili naši bezpečnost tak za hlasy voličů ve volbách, jsou nyní často největšími jestřáby. Volají po miliardových investicích do obrany., což někdy působí až trochu absurdně. Ale já říkám, že je to dobře. Je dobře, že si všichni uvědomili, jak je bezpečnost důležitá a že je potřeba do ní investovat.
Důvod této změny a tohoto sjednocení, které samozřejmě vítám, je jasný a nemusím ho připomínat a je pochopitelný. Evropa se ocitla ve válce.
Ty největší hrůzy se odehrávají na Ukrajině, kterou se Vladimír Putin rozhodl obsadit a zničit samostatnou existenci tohoto nezávislého státu.
Vladimír Putin, který za 20 let své vlády nebyl schopen nabídnout Rusku prosperitu a lepší život, se rozhodl, že svou vládu bude ospravedlňovat domnělou záchranou Ruska před vnějším nepřítelem. A protože žádný takový nepřítel ve skutečnosti neexistoval a neexistuje, musel si jej vytvořit.
Příběhům o ochraně ruských krajanů v zahraničí už nikdo nevěřil, tak přišel s absurdní záminkou denacifikace Ukrajiny a podobné věci, které slyšíme z Ruska dne a denně.
Prezident Putin se ale tentokrát přepočítal a to je potřeba říct a opakovat a je potřeba, abychom si to i my uvědomovali. Narazil na tvrdý odpor Ukrajinců, odpor, který nečekal a který je mimořádně obdivuhodný. Ukrajinců, kteří hrdinsky brání své domovy, svou vlast. V jejich čele stojí, jako symbol, ale i fakticky, prezident Zelensky, který byl ještě před několika týdny nebo měsíci mnohými podceňovaný, bylo zdůrazňováno jeho minulé povolání herce a dnes se stal skutečným lídrem svého národa a hrdinou, za kterým Ukrajinci stojí.
Ale samozřejmě obdiv a morální podpora, kterou vyjadřujeme, v boji se silnějším nepřítelem nestačí a nemůže stačit.
Před dvěma týdny jsem v Poslanecké sněmovně, bezprostředně po Ruské agresi, říkal, že Západ při svých reakcích na minulé agrese, některé zde byly i vzpomenuty, Ruska v uplynulých letech, selhal. Nereagoval dost rozhodně, jasně, nedal Rusku jasnou odpověď. Nereagoval tak tvrdě, aby to Rusko odradilo od dalšího postupu. A také jsem před těmi dvěma týdny řekl, že si myslím, že tentokrát bude západní svět reagovat jinak. Bude reagovat tvrději, rychleji a hlavně jednotněji.
A po těch dvou týdnech mohu říci, a říkám to s velkou radostí, že jsem měl pravdu. A říkám to s velkou radostí nejen kvůli tomu, že se nerad pletu, ale hlavně proto, že takovýto jednotný postoj je nejen důležitý pro naši bezpečnost, ale teď aktuálně pomáhá Ukrajině a posiluje jí v jejím boji.
Jsem si jist, že všechny kroky, které teď děláme, ať už jako Česká republika nebo v rámci Severoatlantické aliance nebo v rámci Evropské unie, směřují k několika hlavním cílům.
Ten první je zastavení ruských útoků a dříve či později odchod ruských okupantů z Ukrajiny – zde hrají obrovskou roli tvrdé sankce, sankce nebývalého rozsahu, to je také potřeba říct, které byly v minulých dnech a týdnech schválené. A vidíme, že působí. Vidíme pád rublu a ruského akciového trhu, odchod stovek západních společností z Ruska, ale také odpor desítek tisíc statečných Rusů, kteří nesouhlasí s politikou ruského prezidenta a aktivně proti ní vystupují. Zatím jsou bohužel v menšině, ale z tvrdého postupu ruských orgánů vůči nim jde soudit, že z nich má režim strach. Sankce působí, jak říkám, jsou nebývalého rozsahu. Vím, že mnozí z nás, i já sám, si dovedeme představit ještě tvrdší sankce. Budeme prosazovat v rámci Unie i celého západního společenství, abychom přistoupili ještě k dalším kolům sankcí, protože Rusko se chová na Ukrajině způsobem, který je absolutně neakceptovatelný. Ale už teď můžeme říct, že ten tvrdý postoj, jednota Západu a nebývale tvrdé sankce, mají svůj účinek.
Druhý krok a druhý cíl, který musíme sledovat, je že musíme pomoct Ukrajině se bránit. To je důležité. Je to důležité pro Ukrajinu, ej to spravedlivé, ale je to samozřejmě důležité i pro nás. A to co udělala Česká republika, a co s námi udělaly některé další země, to bylo téměř okamžité zahájení dodávek zbraní na Ukrajinu a ty pomáhají Ukrajincům, pomáhají jejich statečnému boji, pomáhají zpomalit a v některých místech dokonce i zastavit postup ruských okupantů. Vidíme účinnost těchto dodávek a vidíme, že mohou být, i ty které dodala Česká republika ihned využívány v boji, a to je pro Ukrajince v těchto dnech a hodinách nesmírně důležité. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na další podporu vedle zbraní. To je podpora humanitární, kterou Ukrajina také v obrovské míře potřebuje. To jsou i další věci, jako pohonné hmoty a všechno možné, co v tom statečném boji Ukrajinců, kterým jde o jejich vlast, ale také o životy svoje a svých blízkých, co jim opravdu může pomoct.
A za třetí, a to je ten třetí cíl a ten je také důležitý, musíme se postarat o ženy, děti a rodiče mužů a žen, kteří dnes na Ukrajině bojují. Ano, mluvím o uprchlících. To jsou lidé, kteří utkají z Ukrajiny, ale neutíkají proto, aby si zlepšili životní podmínky, neutíkají za lepším životem. Oni utíkají proto, aby si ten život zachránili. Tohle musíme mít na paměti. Musíme jim pomáhat a musíme vědět, že tím pomáháme i těm, kteří bojují za svou vlast, protože pocit, že je jejich rodina v bezpečí, ten je pro ně nesmírně důležitý a ten potřebují ze všeho nejvíc.
Když sleduji, jaká míra podpory Ukrajiny a Ukrajinců se v naší zemi vzedmula, cítím nesmírnou pýchu a hrdost.
Ukázalo se, že když jde opravdu do tuhého, umí se Čeští občané spojit a umějí pomoci nejenom sobě, ale hlavně druhým. A dámy a pánové, tuto vlnu solidarity, vlnu podpory, vlnu pomoci Ukrajině, na tu bychom si měli vzpomenout vždy, když budeme zase za několik týdnů nadávat, pochybovat o sobě a tvrdit, že jsme malý národ, který nic nezmůže. Že náš hlas nic neovlivní a tak podobně, jak to občas z veřejné debaty známe.
Není to pravda. A vidíme to znovu i v těchto dnech. Vidíme, že naše země je plná velmi schopných lidí, kteří jsou ochotni pomoci nejen svým blízkým, ale i lidem, které v životě neviděli, pomoci jim, když je to potřeba.
Navštívil jsem uprchlická centra, kde se desítky lidí staralo o válkou a cestou k nám unavené uprchlíky. A v očích těch lidí, kteří k nám přicházeli, v očích Ukrajinců, jsem kromě strachu o svou zem a své blízké viděl i úlevu a vděk za to, že se o ně staráme.
A já bych chtěl slíbit a znovu otevřeně říct, že pomáhat nepřestaneme, Česká republika pomáhat Ukrajině nepřestane. Ukládá nám to nejen naše přátelství s Ukrajinou a Ukrajinci, ale hlavně naše vlastní svědomí, naše morálka.
Na začátku jsem řekl, že Evropa je ve válce. Možná si někteří pomyslí, že tento výrok je nadnesený, že se bojuje na Ukrajině, a to je pouze nějaká část Evropy. A že Rusko bojuje pouze proti Ukrajině, že nebojuje proti Evropě.
Ale to není pravda.
Vladimír Putin se rozhodl vyhlásit válku nejen Ukrajině, ale celé Evropě. A zvolil různé prostředky, jakými válku vede.
Zatímco na Ukrajinu vyjel v tancích, na Evropu cílí už řadu let kybernetickými útoky, dezinformačními útoky, ale také tím, že vyvolal pohyb milionů lidí, kteří utíkají před válkou, růstem cen energií, a z něho vyplývající problémy pro naši ekonomiku.
To jsou všechno kroky, které má na svědomí záměrná politika ruského prezidenta Vladimira Putina. To všechno jsou faktory, které, jak se ukazuje, Rusko plánovalo a jejich cílem není pouze destabilizace Ukrajiny, ale je jím nepochybně oslabení a destabilizace celé Evropy.
Na tyto kroky musíme reagovat. Toto musíme mít na paměti a musíme reagovat jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.
Dnes a zítra proběhne neformální summit EU ve Versailles, kterého se budu za Českou republiku účastnit. Jsem rád, že to vyšlo tak, že jsem stihl i tuto konferenci. Jedním z těch témat, které se tam bude řešit a musí se řešit, je energetická politika. Je evidentní, že musí dojít k další revizi našeho energetického mixu. Tentokrát ne s cílem jen dekarbonizovat naši energetiku, ale hlavně derusifikovat ji. Vyvázat ji z velké závislosti na Rusku. Ten hlas v Evropě sílí. Prakticky na každém jednání, kterého se účastním, a bylo to i předmětem schůze států Visegrádské skupiny s britským premiérem Johnsonem v úterý, na každém tomto jednání se víc a víc zdůrazňuje nutnost zbavit se, snížit závislost Evropy na ruských energetických zdrojích.
Musíme si uvědomit, že toto už tu do jisté míry bylo a nepovedlo se to. Sám zažívám, jako člověk, ať už z akademické pozice nebo potom z politiky, který všechny ty debaty sledoval, takové malé dejavu. Protože pokud si vzpomenete na minulé české předsednictví v Radě EU, a sedí zde bývalý premiér Mirek Topolánek, který to prožíval, tak mi to určitě potvrdí, tak jedním z témat byla energetika a snižování závislosti na Rusku. To je, dámy a pánové, 13 let. A vidíme, že ty snahy, o kterých se tehdy mluvilo velkými slovy, tak nakonec nebyly úspěšné. Změnily se přepravní cesty, to je potřeba říct, ale zdroj surovin zůstal stejný. A vidíte, k čemu to vede.
A takovou chybu už Evropa opakovat nesmí.
Následující měsíce nebudou lehké. Můžeme očekávat růst cen energií a paliv. Naštěstí se blíží teplejší měsíce, což tempo růstu cen bude zpomalovat. Budeme mít několik měsíců na to, abychom investovali do úspor energií. To můžeme udělat v krátké době tam, kde to za tu krátkou dobu můžeme stihnout. Jedná se např. o zateplení domů, nebo pořízení alternativních zdrojů vytápění a energie. Využijme peníze, které tu na to jsou. Musíme to udělat. Musíme samozřejmě a pracuje na tom naše vláda, pracovat na dalších možnostech jak pomoci lidem s vysokými účty za energie atd. Musíme navýšit povinné minimální zásoby plynu tak, abychom v případě výpadku dodávek měli delší prostor k reakci. Atd.
To, co je důležité, bude najít alternativní dodavatele plynu do Evropy. Evropská unie v tom již učinila několik kroků a další budou následovat, ale musíme v tomto jít dál.
Otevřeně je ale potřeba si říct, že toto není to finální řešení. Není otázkou dnů či týdnů. Krátkodobá opatření budou trvat minimálně měsíce, dlouhodobá roky. Ale musíme je udělat, snížit naši energetickou závislost na Rusku. A teď nemluvím o České republice, ale o celé Evropské unii. Je to klíčový strategický úkol, velká výzva, které musíme dostát.
Druhým významným aspektem války, který se nás citelně dotkne a dotýká už v těchto dnech, je příliv uprchlíků, lidí, kteří utíkají proto, aby si zachránili lidský život. Již nyní je jich v České republice, už ani nechci říct to číslo. Včera to bylo sto padesát tisíc a dnes je jich víc, ta čísla rostou každou hodinou. Ve většině případů v té první vlně zatím přicházejí lidé, kteří vědí, kam jdou. Mají tu známé, příbuzné, často tu mají ubytování, vědí, co tu mohou čekat a přicházejí poučeni. To se v příštích dnech změní a řekl bych, že už se to mění teď. Budou přicházet lidé, kteří prostě utíkají, jdou sem, ale už zde své vazby nemají, nevědí, co mohou očekávat a těmto lidem také musíme pomoct. Těmto lidem bude potřeba zajistit ubytování a dělat další věci, které s tímto souvisí.
Naší snahou je a od počátku k toku tak přistupujeme, Česká republika, pokud jde o ten systém přijímání uprchlíků z Ukrajiny, vytvořila opravdu fungující procesy a opravdu fungující systém, takže jsme to schopni zvládat i v těch počtech, které dnes přicházejí a snažíme se to vyladit tak, abychom zvládli ty další velké vlny, které můžeme očekávat. Naší snahou je co nejrychleji tyto lidi začlenit do běžného života. Umožnit jim pracovat, najít si práci, dětem vytvořit možnost navštěvovat školy. Cíl je, aby po tu dobu, co budou s námi zde v České republice, aby se mohli postavit na vlastní nohy a aby tolik nepotřebovali naši finanční pomoc. Jednotlivé resorty pracují na změně legislativy. To je potřeba udělat, abychom tento proces mohli urychlit. Aby ti lidé opravdu mohli přijít, mohli pracovat, mohli mít děti ve školách, mohli se co nejvíce postavit na vlastní nohy. Je to v zájmu jak nás, tak Ukrajinců, kteří sem přicházejí.
Dámy a pánové, ačkoli tato konference byla vždy primárně zaměřena na vnější bezpečnost, tedy obranu, tak já jsem ve svém vystoupení, jak jste si všimli, až tolik nevěnoval. Ale bylo to záměrně. Jsem si jist, že nikdo už nepochybuje o tom, s to v minulosti, jak jsem na začátku říkal tak nebylo, že do obrany musíme více investovat a my to také uděláme. Cílem jsou 2 % HDP výdajů na obranu, po kterých já a strana, kterou reprezentuji, voláme už mnoho let. Teď musíme reagovat na tu aktuální situaci. Minulý týden jsme navrhli navýšení rozpočtu ministerstva obrany už na letošní rok o další miliardu korun. Jsme v případě další potřeby to navýšení udělat ještě další, protože je to potřeba a určitě v těch dalších letech, kdy na to budeme lépe připraveni, budou výdaje na obranu růst tak, abychom skutečně do rozpočtu v roce 2024, 2025 dosahovali už těch 2 % HPD tak, jak jsme si to slíbili a jak už to dnes, alespoň to tak chápu, podporuje celá politická reprezentace. O detailech toho, co můžeme udělat aktuálně, bude jistě mluvit zástupci ministerstva obrany v čele s panem náměstkem Františkem Šulcem. Proto jsem se spíše mohl zaměřit na aspekty bezpečnosti a války, které možná na první pohled s bezpečností tak úplně nespojujeme, ale které rozhodně k tomuto tématu patří a jsou výzvou těchto dnů a hodin.
Děkuji všem, kteří nejsou lhostejní a kteří pomáhají. Čeká nás složitá doba, ale jsem přesvědčen, že ji překonáme ještě silnější, než nyní jsme.
Přeji vám úspěšnou konferenci a pěkný den.
předseda vlády ČR
předseda ODS
