Novinky Mediální výstupy

Kulturou žijí všichni, může nás spojit

(Lidové noviny) Kulturou žijí všichni, může nás spojit, říká Martin Baxa o významu umění v současné rozhádané společnosti a tvrdí, že význam ministerstva, které povede, stále roste. Budoucí ministr kultury Martin Baxa si v resortu, který mu bude svěřen, leccos vyzkoušel. Třeba stavbu nového divadla v Plzni, což je unikát svého druhu. Za své priority označuje podporu živé kultury, ale také historických témat, hlavně těch spojených s totalitou. Chce také propojit kulturu a vzdělávání. Nemá v plánu nikoho odvolávat ani úřad předělávat, chce věcně hodnotit, jak zřizované instituce plní své úkoly. Nepodléhám dojmům ani nátlakovým skupinkám, říká.

Kulturní provoz se za třicet let výrazně proměnil, ale ministerstvo stále jede ve stejném módu, který je strukturálně zastaralý. Zatím žádný ministr neměl čas se tím zabývat. Máte v plánu s tím něco udělat?

Nepovažuji za svůj první a hlavní úkol restrukturalizaci ministerstva. Je třeba zohlednit, jak bude připravené naplňovat vládní a mé priority, a tomu případně přizpůsobit jeho strukturu. Nemyslím si, že bych hned chtěl bořit jeho uspořádání. Vyžaduje to ne přímo audit, ale vhled do toho, jak agendy, které chce vláda prosazovat, jsou kompatibilní s tím, jak je úřad uspořádaný.

Předpokládám, že jste si už dělal nějaké rešerše a máte už i konkrétní představy. Jaké tedy budou vaše priority v tomto úřadu?

Rozdělím to na dvě části. Pokud budu jmenován, tak v té první jsou bezprostřední úkoly, které na mě čekají. Je to především příprava návrhu rozpočtu na rok 2022, protože premiér již avizoval, že vláda předloží nový návrh rozpočtu. Další takový úkol je Národní plán obnovy a rychlý pohled na něj a zhodnocení, zda ten návrh odpovídá požadavkům. Z těch dlouhodobých priorit budu především usilovat o zlepšení financování kultury, což figuruje i v programovém prohlášení koalice. To je ambiciózní úkol, protože vláda Petra Fialy přebírá veřejné finance v rozkladu. Dále je to podpora živé kultury, kterou ale chci pojímat komplexně, čili nepůjde jen o peníze, ale také o přípravu zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, o podporu filmů a kreativních průmyslů. Chtěl bych se také věnovat připomínání historie, a to zejména té, jež se týká dějin a obětí totalitních systémů jak komunistického, tak nacistického. Příští rok nás například čeká kulaté výročí takového hrdinského činu, jako byla operace Anthropoid. A vzpomeneme i jiné smutné kapitoly našich dějin – v roce 1942 začaly masivní židovské transporty do Terezína. No a konečně bych chtěl podpořit propojení kultury a vzdělávání. Chci se samozřejmě věnovat paměťovým institucím, památkové péči a další problematice, ale toto jsou ty základní okruhy.

Pojďme se teď podívat na jednotlivé plány. Jak moc budete neodbytný, pokud jde o dosažení mytického jednoho procenta pro kulturu ze státního rozpočtu?

Nebude to snadné. V původním návrhu rozpočtu pro rok 2022 je to včetně náhrad církvím asi 0,84 procenta celkových výdajů. Z pohledu rozpočtu by stačilo přidat do kultury pár miliard korun a výrazně by se situace vylepšila, ale když je to takto dlouhodobě nastavené, nejde to prostě změnit mávnutím proutku. Teď je situace špatná, je krize, ale za dva roky to může být lepší.

Máte představu, jak bude finančně zabezpečený státní fond obnovy, zda v něm budou peníze z EU, jak bylo původně určené, nebo půjdou ze státního rozpočtu?

V Národním plánu obnovy je skoro šest miliard korun, ale bylo avizováno osm. Jsou tam už částky navržené k rozdělení. Ta část investiční je důležitá a je správné věnovat více než tři miliardy korun na podporu regionálních investic v kultuře, ale otazníky ve mně vyvolává to, jak jsou navrženy k rozdělení další sumy, které nesměřují přímo do investic. Po svém nástupu chci svolat schůzku náměstků a dalších zainteresovaných osob a zjistit, jak návrh vznikl a zda v něm jde činit změny. Je to příležitost pro českou kulturu a chci mít jistotu, že jejich rozdělení jí opravdu pomůže. Pan ministr Zaorálek mluvil o tom, že se podařilo získat osm miliard korun, a já měl za to, že hovoří o penězích z Evropské unie, ovšem návrh, který je veřejně k dispozici, mluví o šesti miliardách a já nevím, jestli ty dvě miliardy jsou někde v návrhu rozpočtu z národních zdrojů, anebo tam nejsou zahrnuté. Ale tomu se mohu věnovat až po svém nástupu.

Zákon o veřejnoprávní organizaci v kultuře je evergreenem posledních let, ale politická vůle k němu není. Budete o něj usilovat?

V programovém dokumentu koalice máme zakotvené, že tento zákon připravíme. Já se s tím záměrem ztotožňuji, je to důležitý návrh. Podporuje ho Asociace profesionálních divadel, ale nejenom ona. Je to nástroj, který umožňuje pružnější provozování kulturních činností než současné příspěvkové organizace, v nějaké míře také zohledňuje vícezdrojové financování, zajišťuje větší stabilitu. Za mě je to věc, jež by se měla prosadit a budu ji podporovat.

Plánovaná transformace Národního divadla je další věc, kterou se nedaří prosadit, ačkoliv stávající ředitel Jan Burian ji opakovaně ve své koncepci prosazuje. Konečně by se dospělo k osamostatnění souborů a zjednodušení celého provozního modelu. Jaký je váš názor?

Myslím, že mám relativně konkrétní představy, které se týkají průřezových témat v kultuře. Pokud jde o problematiku velkých příspěvkových organizací, tam se ještě budu muset podrobně seznámit s jejich specifikou a tím, co je třeba řešit. To se týká i transformace Národního.

Přivedete si na ministerstvo svůj tým?

Vycházím z toho, že služební zákon určuje odbornou strukturu ministerstva, takže počítám s tím, že budu spolupracovat s náměstky, kteří jsou určení pro jednotlivé sekce. Přijdou se mnou lidé, kteří budou součástí mého kabinetu.

Nebudete tedy provádět žádnou čistku?

Tak jak jsem říkal, že se nehodlám věnovat jako prvnímu úkolu restrukturalizaci, tak nemám v plánu nikoho ihned odvolávat.

Máte celkem štěstí, protože ve všech velkých příspěvkových organizacích je nyní klid a žádné významné stížnosti na jejich ředitele nekolují. Ale je to horká půda a zatím se žádný ministr nevyhnul tomu, že musel takové krize řešit.

Budu vycházet ze své primátorské zkušenosti – příspěvkové organizace jsou zřizovány, aby plnily konkrétní úkoly, které jsou obsaženy v jejich zřizovacích listinách a ve schválených strategiích. Podle toho se také vybírají jejich ředitelé. Ministerstvo má především kontrolovat, jestli tyto instituce plní zadané úkoly a zdárně se rozvíjejí. Pak je také vidět, zda je v jejich čele dobrý manažer. To jsou jasná pravidla a já opravdu nejsem přítel unáhlených rozhodnutí a nepodléhám žádným dojmům ani kampaním nátlakových skupinek.

V posledních letech jsme byli opakovaně svědky toho, že ředitelé byli odvoláváni před uplynutím funkčního období, aniž by pro to byl obhajitelný důvod. To by třeba v blízkém zahraničí, jako je Německo nebo Rakousko, nebylo možné, leda by takový šéf spáchal kriminální čin.

Aniž bych chtěl být konkrétní, není dobrá praxe provádět takové razantní kroky. Jsou nějaká hodnoticí kritéria a těmi je třeba se řídit. Mně se líbí i systém garančních rad a máme tu i příklad toho, jak dobře zafungovala v případě výběru nového vedení Národní galerie. I proto bych rád garanční rady rozšířil i na některé další příspěvkové organizace ministerstva.

V oblasti kultury a umění obecně panuje nespokojenost. Někdy oprávněná, jindy nikoliv. Počítáte s tím, že si vás brzo různé zájmové skupinky vyhledají a budou na vás apelovat, abyste to či ono změnil?

Oddělil bych dvě věci. Co se týká státních kulturních institucí, tam se má dbát na to, aby naplňovaly cíle, pro které byly zřízeny. Vedle toho ale je povinnost ministra kultury být v permanentním kontaktu s kulturní obcí. Ministr se nemůže zavřít v úřadu a tvářit se, že všemu rozumí. Lidé spolu mají hovořit a vyměňovat si názory. Už teď dostávám hodně výzev k setkání.

Některé významné příspěvkové organizace ministerstva jsou dlouhodobě podfinancované, platy odborníků v nich jsou téměř trapné. Pokusíte se to změnit?

To je obecně problém. Chceme-li, aby naše národní kulturní instituce měly přesah, musí být adekvátně financované. Současná situace, jak jsem už konstatoval, ale není dobrá, takže to nebude jednoduché a nechci nic slibovat. Je to ale do budoucna velké téma.

U některých jsou také v plánu rekonstrukce. To se týká například generální opravy Nové scény a také výstavby nových skladů Národního divadla. Jak to vidíte jako investor?

Až po svém nástupu se seznámím s detaily jednotlivých plánů. Jednak je třeba sestavit dlouhodobý plán investic do státních kulturních institucí a pak investiční plán na podporu regionální kulturní infrastruktury, tady cítím deficit. Nám se v Plzni podařilo postavit nové divadlo za komplikovaných podmínek a i na základě této zkušenosti jsem přesvědčený, že je třeba samosprávy ve velkých kulturních projektech s nadregionálním významem podporovat.

Epidemie covidu znovu upozornila na chybějící profesní status umělce. Čili profesionálové ve svobodném umění v takovém případě, jaký nastal, nemají žádné sociální pojistky. Co s tím hodláte provést?

Budu to muset detailně prostudovat, a to včetně debaty, která se o tom vede.

A co transformace Státního fondu kultury? Je reálné, aby získal právní samostatnost a stal se jakousi obdobou Arts Council, kde se rozdělují dotace? A jak by to bylo s jeho finančním naplněním?

Ukazuje se, že existují velmi úspěšné státní fondy v oblasti kultury, jako je třeba Státní fond kinematografie. U Státního fondu kultury by se v nadcházejícím volebním období mělo definitivně rozhodnout, jak bude fungovat. Teď v nějaké formě existuje a rozděluje určité podpory, také se daří řešit majetkové věci, které s ním byly spojené, ale cílová podoba to určitě není. Nemám představu, že by se Státní fond kultury měl transformovat britskou nebo slovenskou cestou, což znamená převést tam veškeré dotační peníze a vytvořit z něj nástroj, jímž by stát kulturu podporoval. Je mi jasné, že debata o tom bude široká, ale mělo by se to vyřešit. A ještě bych dodal, že nepovažuji současnou grantovou politiku ministerstva za špatnou a zastaralou. Nejspíš by se měla celá agenda digitalizovat, ale ten systém je funkční.

Jaký je obecně váš vztah ke kultuře a umění, jak vnímáte jejich význam a je to agenda, o kterou jste usiloval?

Vážím si toho, že mi Petr Fiala nabídl vést ministerstvo kultury, tématem kultury se zabývám ve všech veřejných funkcích, kterými jsem prošel od roku 2005. Myslím si, že role kultury v Česku je důležitá minimálně ze třech důvodů. Jednak pro sebe sama, pro hodnoty, které jsou v ní obsažené. Dále jde o ekonomický efekt, protože kultura generuje nemalé finanční prostředky. A kultura také může hrát dobrou roli v posilování sociální soudržnosti, což je vidět dnes, kdy lidé mají finanční problémy, společnost je rozdělená a panuje nevraživost. Přesto všichni vyhledávají kulturní akce. A určitě si nemyslím, že ministerstvo kultury je okrajovým resortem. Naopak, jeho význam roste. Mělo by být otevřené, kreativní a také reagovat na nejnovější trendy v kultuře a na dynamický rozvoj některých uměleckých odvětví.

(Autor: Jana Machalická)